Podle výstupních dat ministerstva vnitra porazil Macron Le Penovou o 10,1 milionu hlasů. Obvyklý rozdíl pro druhé kolo jsou přitom dva miliony. Podle analytiků zůstává pro rozhodující část Francouzů národovcký prezident zjevně stále tabu.
Vítězství Emmanuela Macrona nad Marine Le Penovou v letošních francouzských prezidentských volbách bylo jednoznačné až drtivé. Potvrzují to oficiální volební data zveřejněná v pondělí francouzským ministerstvem vnitra.
Bývalý investiční bankéř a exministr hospodářství Macron kandidující v čele vlastního účelového hnutí En Marche! porazil dlouholetou lídryni národovecké Front national (FN) o 10,1 milionu hlasů z 31,3 milionu platně odevzdaných. Svůj zisk z prvního kola — 8,7 milionu — dokázal obdržením 20,7 milionu hlasů více než zdvojnásobit.
Šetření agentur Ifop a Ipsos přitom doložila, že 57 procent hlasujících pro Macrona podpořilo daného kandidáta jako pozitivní volbu, tedy především s ohledem na jeho vizi a program, zatímco 43 procent jako negativní volbu, tedy především jako pověstné „menší zlo“ v porovnání s Le Penovou.
Marine Le Penová získala v prvním kole 7,7 milionu hlasů a nyní ve druhém 10,6 milionu, celkově tedy o 2,9 milionu hlasů více. Nominantka FN se přitom spojila před druhým kolem s jedním z nepostoupivších prezidentských kandidátů z kola prvního — gaullistickým nacionalistou Nicolasem Dupontem-Aignanem. Ten získal před čtrnácti dny 1,7 milionu hlasů. Když se odečtou hlasy jeho stoupenců, vychází, že Le Penovou volilo ve druhém kole jako „menší zlo“ sotva 1,2 milionu Francouzů.
„Marine Le Penová získala dvojnásobný počet hlasů než její otec v roce 2002 (...) a také neúčast je rekordní (...) Přesto ale i letošní volby jasně ukázaly, že pro rozhodující část Francouzů zprava zleva je volba nominata Front national stále tabu,“ hlásila do pondělního vysílání France 24 Tracy McNicollová, politická zpravodajka stanice.
Bílé lístky a rekordní neúčast
Ve druhém kole letošních francouzských voleb byl ovšem též velmi zřetelný hlas vzdoru vůči oběma kandidátům. Přibližně čtyři miliony hlasů tvořily protestní bílé lístky či jinak zmarněné neplatné tikety. A další jeden a půl milion Francouzů, jenž se zúčastnil prvního kola, nepřišel ve druhém kole vůbec hlasovat.
Obojí je ve francouzské politické kultuře unikát. De facto to znamená, že 5,5 milionu Francouzů-registrovaných voličů si tentokrát nedokázalo vybrat „menší zlo“. Celková druhokolová účast 74,6 procenta byla v příslušné volbě nejnižší od roku 1969. Dohromady absentovalo letos ve druhém kole 12,1 milionu registrovaných voličů z 47,6 milionu.
Pro srovnání: při volbě Hollande vs. Sarkozy v roce 2012 zmarnilo lístek 2,2 milionu voličů a mezi koly naopak 400 tisíc voličů přibylo; absentovalo devět milionů z 46 milionů registrovaných. Při volbě Sarkozy vs. Royalová v roce 2007 vhodilo neplatný lístek 1,6 milionu Francouzů a oproti prvnímu kolu hlasovalo o 80 tisíc registrovaných voličů více. Přímo absentovalo tehdy 7,1 milionu ze 44,5 milionu registrovaných.
Krátce řečeno: jestliže se ještě nedávno zcela reálným jevilo nebezpečí, že se ve Francii etabluje principiálně šovinistický a reakční politický, ale i světonázorový proud, pak se ukázalo, že jeho reálný potenciál nedosahuje zřejmě ani jedné čtvrtiny celkové francouzské společnosti.
I tak je to stále ještě příliš mnoho; ale ta dobrá zpráva je, že je to daleko méně, nežli kolik bylo nutno se obávat.
Tradiční strany neuspěly, ano, ale také by se dalo říci, že se těm stranám neosvědčil princip primárek importovaný do Evropy z USA. Jeho demokratičnost je ošidná, protože preference stranických aktivistů se nemusí shodovat s preferencemi řadových voličů, aktivisté jsou z povahy věci většinou radikálnější tím či oním směrem. Uvidíme, jak dopadnou Labouristé s Corbynem.