Jak tohle jenom skončí? Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se stal v uplynulých dnech hlavní mediální ikonou. On sám se navzdory vichřici, jež se kolem něj zdvihla, neváhal vrhout přímo do víru Maelströmu.

Exkluzivní rozhovor poskytl pro konzervativní list Le Figaro a televizní show předvedl v přímém přenosu na soukromém kanálu TF1.

Pravicového politika, jenž trvá na tom, že je nyní pouze advokátem, vrátily tyto události zpátky do politiky, odkud před čtyřmi lety po opětovném pokusu kandidovat do Elysejského paláce definitivně odešel.

U Sarkozyho ale člověk nikdy neví, kde jsou hranice profesního a veřejného. Ačkoli je pouze soukromou osobou, jeho názory si rád vyslechne i stávající nájemník prezidentského paláce Emmanuel Macron. V některých rysech přejímá i jeho snahy a Sarkozy má ve vládě i své „klíčové lidi“ — premiér Jean Castex i ministr vnitra Gérard Darmanin volají nejprve jemu.

A proč tolik povyku? Důvodem byl rozsudek Národní finanční prokuratury (PNF) z minulého pondělí, která Sarkozyho odsoudila ke třem letům odnětí svobody, z toho k jednomu roku nepodmíněně za korupci a ovlivňování ve finančních machinacích, spjatých převážně s jeho dvěma prezidentskými kampaněmi.

Velká politika a velké peníze

Sarkozy stál v čele prezidentského úřadu v letech 2007 až 2012 a čelil za posledních deset let desítkám obvinění, majících povahu výbušné směsi, v níž se politika a peníze objevuji jako základní esence. Řečeno slovníkem své doby: účel světí prostředky a peníze nesmrdí, zvláště když je potřebujeme před volbami. Nemalé peníze.

Patrně nejvýbušnější je obvinění, že v roce 2006 přispěl padesáti milióny euro na Sarkozyho kampaň sám libyjský vůdce Muamar Kaddáfí. Vedle toho je tu ještě aféra, spojená s dědičkou společnosti L’Oréal, miliardářkou Liliane Bettencourtovou, od níž měl Sarkozy podloudně vymámit na tutéž kampaň příspěvek ve výši 150 tisíc eur.

Obě obvinění se Sarkozyho dotýkají nejvíce, ale nyní nejsou předmětem šetření. První nebylo dosud náležitě zdokumentováno, druhé pro změnu pro Sarkozyho skončilo vyřazením ze soupisu podezřelých. Libyjský vůdce Kaddáfí i miliardářka Bettencourtová jsou po smrti. Dle jedné teorie dokonce Kaddáfí zahynul rukou francouzských zpravodajců.

Dalo by se tedy říct, že Sarkozy je jako správná politická ryba schopen uniknout ze všech nastražených sítí, jež se kolem něho stahovaly. Ale… to platilo až do minulého pondělí.

Všechno ale začalo již roku 2013, sotva rok po nástupu prezidenta Françoise Hollanda do úřadu. Připomeňme, že porazil právě Nicolase Sarkozyho, byť těsně — 51,6 procenta oproti 48,4 procentům hlasů.

Onoho 10. dubna roku 2013, v reakci na aféru kolem tajného finančního konta jeho vlastního ministra rozpočtu Jérôma Cahuzaca, zadal Hollande podnět k založení instituce, jež od té doby straší v hlavě nejen Sarkozymu. Tak vznikla Národní finanční prokuratura (PNF). Jako exemplární soud pro exemplární případy.