Nicolas Sarkozy bez státní noblesy
Jakub HorňáčekAktivity bývalého francouzského prezidenta jako předsedy správní rady vznikajícího investičního fondu vzbuzují řadu otázek ohledně propojení světa businessu a politiky.
Na začátku minulého týdne francouzský deník Liberation přišel s významným odhalením, které může ztížit návrat na politickou scénu bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozy. Dle pařížského deníku se totiž Sarkozy stal po neobhájení prezidentského mandátu předsedou správní rady vznikajícího investičního fondu Columbia.
Od prezidenta k prodejci finančních produktů
Aktivity bývalého francouzského prezidenta jako předsedy správní rady vznikajícího fondu se dostaly do hledáčku marseillské prokuratury v rámci vyšetřování černého financování Sarkozyho volební kampaně, které se snaží rozkrýt síť možných černých přispěvatelů na kampaň.
Dle rekonstrukce deníku Liberation, na kterou Sarkozy nikterak nereagoval, se na bývalého francouzského prezidenta obrátili dva finančníci, Alain Mincal a Stéphane Courbit ze skupiny Lov Group Industrie. Ti chtěli především využít bohaté sítě vztahů, kterými Sarkozy po pětiletému prezidentskému mandátu disponoval. Bývalý francouzský prezident měl přimět k vkladu do exkluzivního investičního fondu osobností z business sféry, se kterými se během svého mandátu setkal.
Sarkozy v novém zaměstnání nebyl úplně neúspěšný. Během svého působení rozjednal možné vklady ze strany několika amerických finančních skupin, a ještě úspěšnější než v New Yorku byl v Kataru. Zde získal na svou stranu investiční fond Qatar Investment Authority, který měl do Columbie vložit na dvě stě milionů eur.
Sarkozy při této příležitosti využil svých mimořádně dobrých vztahů s představiteli této ropné monarchie, které si během svého prezidentského mandátu vybudoval. „Sarkozy je velice blízký emírovi Hamadovi bin Chálífovi (vládl 1995 až 2013), kterého si získal tím, že ho pozval v roce 2007 na vojenskou přehlídku, která se drží 14. července,” připomíná Liberation.
„Od té doby Sarkozy pasoval Katar na jeden z pilířů francouzské zahraniční politiky na Blízkém východě, a obě země si začaly vyměňovat celou řad služeb a protislužeb: osvobození bulharských zdravotních sester v Libyi, válka proti Kaddáfímu, pořadatelství světového mistrovství ve fotbale v Kataru, daňové úlevy katarským investicím ve Francii.”
V moderních demokraciích bývá vystřelení politika rovnou do vysoké funkce součástí politického zemětřesení jako u De Gaulla nebo při nástupu nové strany jako u Babiše.