V neděli 26. ledna proběhla v Paříži početná demonstrace příznivců francouzské radikální pravice. Hlavním polemickým cílem demonstrantů byl současný prezident François Hollande, který dle vyjádření organizátorů utiskuje francouzský lid.

Poprvé sami v ulicích

Demonstrace proti francouzskému prezidentovi, nazvaná Jour de Colére (Den hněvu), byla pro francouzskou radikální pravici významnou premiérou. Ačkoliv celá řada organizacích, od ultrakatolických asociací až po neofašistické skupiny jako Printemps français, se zúčastnila protestů proti schválení zákona, otevírající institut manželství i homosexuálním párům, či nedávného hnutí proti zvyšování nepřímých daní, tak to bylo poprvé, kdy neofašistická pravice vyšla do ulic sama bez podpory velkých konfesních či občanských organizacích.

Premiéra tohoto souostroví skupin, jež se nachází napravo do Front National, dopadla vcelku úspěšně. Pod deštěm a ve studeném počasí prošlo pařížskými ulicemi několik desítek tisíc lidí (sedmnáct tisíc dle policie, 120-160 tisíc dle organizátorů), jež skandovali hesla proti vládnoucím socialistům, Židům, svobodným zednářům, žurnalistům, Evropské Unii, imigrantů neboli proti všem těm, již považují za zodpovědné z úpadku Francie. Celkově se tak demonstrace nesla v antisemitském duchu a v odporu vůči současné socialistické vládě. Spíše než hněvu to byl den nenávisti.

Jour de Colére však svým otevřeným požadavkem na svržení prezidenta rozdělil reakční tábor, který se shromáždil kolem protestů proti gay manželství a kolem breťanského hnutí tzv. Bonnets rouges (červených kulichů). Účast na demonstraci, jejíž organizátoři zůstali dlouho anonymní, odmítly jak středo-pravicová UMP, tak Front National a také umírněnější frakce občanské pravice, které však s novými fašisty neměly problém v příležitosti předchozích protestů.