Zbytečná evropská levice
Aleš ChmelařFrancouzský prezident François Hollande minulý týden pronesl velmi důležitý projev, který by neměl zapadnout. Definitivně se jím zařadil do řady politiků takzvané Třetí cesty, jako byl Tony Blair, Gerhard Schröder či Wim Kok.
Kvůli jedné milostné aféře propásly miliony lidí zásadní projev Françoise Hollanda. Francouzský prezident v něm minulé úterý oznámil, že zvýší plánované daňové výhody podnikům a provede škrty zhruba ve výši českého státního rozpočtu. Řekl rovněž, že je nutno nechat podniky více dýchat a více produkovat.
Chtěl být zodpovědný hospodář. Chtěl jistě udělat něco prospěšného. Chtěl pomoci údajně skomírající francouzské ekonomice. To se mu však podobnými opatřeními nepodaří. A nedělá tím jen ekonomickou chybu.
Přistoupením na pravicové reformy dává všem obyvatelům Francie a Evropy jasný vzkaz: evropská sociální demokracie se po stránce hospodářské politiky už podruhé za dvacet let vyprazdňuje. Nedokáže nebo spíše nechce nabídnout vlastní řešení.
Vážně hrozí, že jestliže přijde ještě pár podobně významných pravicových coming outů, voliči pojmou dojem, že evropský levý střed nemá co voličům nabídnout. Uchýlí se tak k jiným, často nebezpečnějším alternativám.
Kolektivní halucinace
Většina anglosaských finančních novinářů a ekonomů je už třicet let přesvědčena, že Francie se posledních dvacet let nachází měsíc před totálním kolapsem. Nedokážou Francii odpustit, že stále ještě velice slušně funguje, přestože už třicet let vzdoruje mnohým reformám, o kterých jejich politici tvrdili, že bez nich všechno fungovat přestane.
Tahle kognitivní disonance — či spíš kolektivní halucinace —, že Francii se daří špatně, i když se jí vlastně daří docela dobře, stojí jistě za zvláštní pojednání. Je však důležitější, že se Hollande těmto fiktivním názorům plně oddal.
Přesně třicet let před ním se prakticky ve stejný moment svého mandátu rozhodl pro pravicovější politiku i jeho předchůdce François Mitterrand. Ten tak však učinil v docela jiném druhu krize. Na začátku 80. let na něj tlačila dvojciferná inflace a měnová politika Bundesbanky.
×
Diskuse
PL
co je na Pirátských stranách tolik nebezpečnějšího?
Děkuji za odpověď, je-li jaká.
Děkuji za odpověď, je-li jaká.
MP
January 23, 2014 v 11.04
Problém je, že obrat k nové, levicové hospodářské politice
není možné provést pouze v jediné evropské zemi, byť by to byla Francie.
Základní selhání vidím spíš v německé SPD, která tím, že přistoupila na politiku Merkelové, fakticky jakýkoli levicový obrat blokuje...
Základní selhání vidím spíš v německé SPD, která tím, že přistoupila na politiku Merkelové, fakticky jakýkoli levicový obrat blokuje...
JP
Pozitivním rysem textu je to, že přesně vystihuje a tématizuje současnou programovou dezorientaci evropské levice. Je tomu skutečně tak, levice neví v podstatě kudy kam, v zásadě to jediné co levici dává ještě nějaký impuls je existence pravice - čím je pravice tvrdší, tím spíše se levice může profilovat jako obránce sociálních práv méně majetných či jinak podprivilegovaných vrstev společnosti. Ovšem, tento její "program" je čistě defenzivní; levice nemá opravdu naprosto žádnou vizi, kterou by ještě mohla strhnout společnost k nějakému substanciálnímu posunu vpřed.
Já jsem nedávno v rámci jedné diskuse konstatoval, že celé neštěstí levice spočívá v jejím - relativním - úspěchu. Ve srovnání s dřívějším, "divokým" kapitalismem se levici (tedy především sociální demokracii) podařilo vydobýt na kapitalismu tolik sociálních práv ve prospěch pracujících, že dál už jít není možné, aby to nenahlodalo samou podstatu kapitalistické ekonomiky - a tím tuto ekonomiku nestrangulovalo, nezaškrtilo její výkon.
Levice tedy dosáhla svých hranic - a zákonitě nemá, kam ještě dále jít. Vyhlásit zásadní změnu systému (revoluci), k tomu se neodváží, a další dílčí reformy jak řečeno už v podstatě nejsou možné.
Autor se ovšem zcela zásadně mýlí, když se domnívá, že krok jmenovitě francouzského prezidenta směrem k pravicové hospodářské politice je nikoli krokem holé nutnosti, nýbrž pouze aktem jakési Hollandovy svévole, jeho rezignací před mocí (respektive ideologií) kapitálu.
Autor článku nakonec odporuje sám sobě: na jedné straně tvrdí, že francouzská ekonomika je prý ve velice dobré kondici; ale na straně druhé sám píše o stavu krize a vysoké nezaměstnanosti.
Holá fakta jsou taková: Hollande něco podniknout musel. Hodnoty jeho popularity padaly čím dál tím více ke dnu - a to především vůči jeho naprosté neschopnosti právě nějakým způsobem rozhýbat ekonomiku, a v prvé řadě snížit nezaměstnanost.
A právě z hlediska nezaměstnanosti je i jeho "antikeynesovský" krok - finanční úlevy firmám, tedy potenciálním zaměstnavatelům - zcela logický. Teprve když zaměstnavatelé budou mít k dispozici více finančních prostředků, je naděje že zaměstnají více pracovníků. Kteří pak svým zvýšeným příjmem zase rozhýbou poptávku.
Kdyby to Hollande udělal naopak (jak doporučuje autor), totiž nasměroval finanční prostředky ve prospěch sociálně méně majetných vrstev - co by se stalo? Za tyto finanční prostředky by si nakoupili - zjednodušeně řečeno - buďto vysoce kvalitní produkty německé, anebo laciné produkty čínské; ale francouzské ekonomice by to vůbec nepomohlo, a tedy by to ani nijakým způsobem nesnížilo francouzskou nezaměstnanost.
Ještě něco k tomu Schröderovi: samozřejmě že jeho "Agenda 2010" byla "pravicová" (a také si to kvůli ní se svými sociálnědemokratickými soudruhy pořádně rozházel) - jenže, její nesporné p o z i t i v n í důsledky pro německou ekonomiky jsou cítit doposud, a německý "hospodářský zázrak" za poslední finanční a ekonomické krize, kdy Německo touto krizí prošlo nesrovnatelně lépe nežli téměř všechny ostatní státy vyspělých ekonomik, jde do značné míry také na její konto.
Zkrátka, ještě jednou: to že současná evropská levice je bez nosného programu, a že v praxi jí nakonec nezbývá nic jiného nežli "opisovat" od pravice, to není nijakou náhodou. Umírněná, sociálnědemokratická levice se dostala na konec své cesty, kde už zcela principiálně nemá co podstatného nabídnout.
Jestli se tedy levice chce ještě vůbec nějakým způsobem revitalizovat, musí si pro sebe najít zcela novou orientaci.
Já jsem nedávno v rámci jedné diskuse konstatoval, že celé neštěstí levice spočívá v jejím - relativním - úspěchu. Ve srovnání s dřívějším, "divokým" kapitalismem se levici (tedy především sociální demokracii) podařilo vydobýt na kapitalismu tolik sociálních práv ve prospěch pracujících, že dál už jít není možné, aby to nenahlodalo samou podstatu kapitalistické ekonomiky - a tím tuto ekonomiku nestrangulovalo, nezaškrtilo její výkon.
Levice tedy dosáhla svých hranic - a zákonitě nemá, kam ještě dále jít. Vyhlásit zásadní změnu systému (revoluci), k tomu se neodváží, a další dílčí reformy jak řečeno už v podstatě nejsou možné.
Autor se ovšem zcela zásadně mýlí, když se domnívá, že krok jmenovitě francouzského prezidenta směrem k pravicové hospodářské politice je nikoli krokem holé nutnosti, nýbrž pouze aktem jakési Hollandovy svévole, jeho rezignací před mocí (respektive ideologií) kapitálu.
Autor článku nakonec odporuje sám sobě: na jedné straně tvrdí, že francouzská ekonomika je prý ve velice dobré kondici; ale na straně druhé sám píše o stavu krize a vysoké nezaměstnanosti.
Holá fakta jsou taková: Hollande něco podniknout musel. Hodnoty jeho popularity padaly čím dál tím více ke dnu - a to především vůči jeho naprosté neschopnosti právě nějakým způsobem rozhýbat ekonomiku, a v prvé řadě snížit nezaměstnanost.
A právě z hlediska nezaměstnanosti je i jeho "antikeynesovský" krok - finanční úlevy firmám, tedy potenciálním zaměstnavatelům - zcela logický. Teprve když zaměstnavatelé budou mít k dispozici více finančních prostředků, je naděje že zaměstnají více pracovníků. Kteří pak svým zvýšeným příjmem zase rozhýbou poptávku.
Kdyby to Hollande udělal naopak (jak doporučuje autor), totiž nasměroval finanční prostředky ve prospěch sociálně méně majetných vrstev - co by se stalo? Za tyto finanční prostředky by si nakoupili - zjednodušeně řečeno - buďto vysoce kvalitní produkty německé, anebo laciné produkty čínské; ale francouzské ekonomice by to vůbec nepomohlo, a tedy by to ani nijakým způsobem nesnížilo francouzskou nezaměstnanost.
Ještě něco k tomu Schröderovi: samozřejmě že jeho "Agenda 2010" byla "pravicová" (a také si to kvůli ní se svými sociálnědemokratickými soudruhy pořádně rozházel) - jenže, její nesporné p o z i t i v n í důsledky pro německou ekonomiky jsou cítit doposud, a německý "hospodářský zázrak" za poslední finanční a ekonomické krize, kdy Německo touto krizí prošlo nesrovnatelně lépe nežli téměř všechny ostatní státy vyspělých ekonomik, jde do značné míry také na její konto.
Zkrátka, ještě jednou: to že současná evropská levice je bez nosného programu, a že v praxi jí nakonec nezbývá nic jiného nežli "opisovat" od pravice, to není nijakou náhodou. Umírněná, sociálnědemokratická levice se dostala na konec své cesty, kde už zcela principiálně nemá co podstatného nabídnout.
Jestli se tedy levice chce ještě vůbec nějakým způsobem revitalizovat, musí si pro sebe najít zcela novou orientaci.
MP
v minulé diskusi jsme si hodně rozuměli, ale tady se od sebe začínáme vzdalovat.
Pozor, nakazil jste se neoliberálními bludy:)
Německá politika je neblahá i pro Německo samotné (faktická stagnace nebo pokles reálných příjmů za posledních 10 let, největší sektor špatně placené, neplnohodnostné práce v Evropě, prudce narůstající sociální rozdíly - a pokud jde o HDP, tak těch zhruba 1% průměrného ročního růstu je směšných ve srovnání s někdejší skutečnou prosperitou 50. - 80. let).
Německo je na tom "dobře" jen a jen relativně - ve srovnání s ostatními zeměmi EU, i tou Francií.
Obrat k nové hospoářské politice je potřeba jako sůl, kdysi jsem o tom psal a obesílal některé levicové ekonomy a politiky, leč odezva nijaká... (viz http://www.blisty.cz/art/59795.html)
Jsou před námi eurovolby, je otázka, s čím levice (jak ta umírněná, tak ona radikální) přijde. Evropa totiž bude buď sociální, nebo nebude vůbec...
A neoliberální model kapitalismu už nedokáže ani to nejzákladnější: lidi uživit...
Pozor, nakazil jste se neoliberálními bludy:)
Německá politika je neblahá i pro Německo samotné (faktická stagnace nebo pokles reálných příjmů za posledních 10 let, největší sektor špatně placené, neplnohodnostné práce v Evropě, prudce narůstající sociální rozdíly - a pokud jde o HDP, tak těch zhruba 1% průměrného ročního růstu je směšných ve srovnání s někdejší skutečnou prosperitou 50. - 80. let).
Německo je na tom "dobře" jen a jen relativně - ve srovnání s ostatními zeměmi EU, i tou Francií.
Obrat k nové hospoářské politice je potřeba jako sůl, kdysi jsem o tom psal a obesílal některé levicové ekonomy a politiky, leč odezva nijaká... (viz http://www.blisty.cz/art/59795.html)
Jsou před námi eurovolby, je otázka, s čím levice (jak ta umírněná, tak ona radikální) přijde. Evropa totiž bude buď sociální, nebo nebude vůbec...
A neoliberální model kapitalismu už nedokáže ani to nejzákladnější: lidi uživit...
Pane Plevo, já si myslím, že vy spíš špatně chápete, co pan Poláček říká. Že by jste s ním souhlasil, kdyby jste ho pochopil.
On PODLE MĚ netvrdí, že there is no alternative v neoliberálním Tatcherovském poddání. On se snaží naznačit, že there is no alternative, if we want to stay inside kapialism.
On netvrdí, že to je pro Německo výhodné v absolutní hodnotě, ale právě tak jako jste dodal vy, je to pro ně výhodné realtivně. A to je to jediné, co je možné dělat inside frame of global capitalism. Závod ke dnu a němci ho v evropě zatím vedou - dík Schroderovi. Blair se přidal a Hollande taky
Já to chápu tak, že než se ekonomika definitivně globalizovala = nástup neoliberalismu v 70tých, tak se sociálně demokratická cesta dostala na konec své cesty - pak už nebylo jiné cesty v rámci kapitalismu, než pozvat ke stolu neoliberalismus. Jinak musela přijít "revoluce" - revoluční změna ekonomiky - kvalitativní.
Zpět tam už se nevrátíme, protože potom přišlo to definitivní otevření bran dvou nesouměřitelných světů. Dnes jsme v jiném rámci. Chci li zůstat v kapitalismu, musím ho respektovat a on velí ZÁVOD KE DNU.
Alternativi jsou jen jeho překonání novým projektem a nebo nějaký únik za cla a dráty.
Myslím to tak, že pokud budete chtět jít politikou zpět k sociálnímu státu v rámci kapitalismu, zpět ke zlatým šedesátým, soudím, že velice brzo budete musest předstoupit před svůj demos a budete se ho muset zeptat, jestli je připraven zavřít hranice, oželet banány, nafasovat motyčky a vlítnout na pole - bude demokracie, bude sociálně tržní prostředí, bude možná i ekologie, ale bude to jen v rámci možností ČR - a ty jsou za dráty pramalé. Pokud nebude zbytí, nakonec se tomuto podvolím.
Druhá možnost je ale hledat překonání vpřed.
O tom potom
Hledal bych někde, kde se spolu setkávají Poláček s Tejklem
On PODLE MĚ netvrdí, že there is no alternative v neoliberálním Tatcherovském poddání. On se snaží naznačit, že there is no alternative, if we want to stay inside kapialism.
On netvrdí, že to je pro Německo výhodné v absolutní hodnotě, ale právě tak jako jste dodal vy, je to pro ně výhodné realtivně. A to je to jediné, co je možné dělat inside frame of global capitalism. Závod ke dnu a němci ho v evropě zatím vedou - dík Schroderovi. Blair se přidal a Hollande taky
Já to chápu tak, že než se ekonomika definitivně globalizovala = nástup neoliberalismu v 70tých, tak se sociálně demokratická cesta dostala na konec své cesty - pak už nebylo jiné cesty v rámci kapitalismu, než pozvat ke stolu neoliberalismus. Jinak musela přijít "revoluce" - revoluční změna ekonomiky - kvalitativní.
Zpět tam už se nevrátíme, protože potom přišlo to definitivní otevření bran dvou nesouměřitelných světů. Dnes jsme v jiném rámci. Chci li zůstat v kapitalismu, musím ho respektovat a on velí ZÁVOD KE DNU.
Alternativi jsou jen jeho překonání novým projektem a nebo nějaký únik za cla a dráty.
Myslím to tak, že pokud budete chtět jít politikou zpět k sociálnímu státu v rámci kapitalismu, zpět ke zlatým šedesátým, soudím, že velice brzo budete musest předstoupit před svůj demos a budete se ho muset zeptat, jestli je připraven zavřít hranice, oželet banány, nafasovat motyčky a vlítnout na pole - bude demokracie, bude sociálně tržní prostředí, bude možná i ekologie, ale bude to jen v rámci možností ČR - a ty jsou za dráty pramalé. Pokud nebude zbytí, nakonec se tomuto podvolím.
Druhá možnost je ale hledat překonání vpřed.
O tom potom
Hledal bych někde, kde se spolu setkávají Poláček s Tejklem
Článěk je dobrý, dík autorovi.
Soc dem si prostě tak hluboko zaryla zákaz "revoluce", že prostě vždy když narazí na její práh, tak se otočí zpět.
Sám jsem si tak bádal, kde udělala chybu soc.dem a kde komunisti - myšleno historicky, globáolně ne jen ČR rybníček a hlavně myšleno naivně idealisticky se zavřenýma oběma očima nad osobními pohnutkami a úskoky různých aktérů.
Soc. dem řekla, že revoluce nikdy - v době kdy to nebylo potřeba. kdy reformismus byl jednoznačně positivní, kdy kapitalismus se nevyčerpal, nebo spíš kdy jsa regulován byl ještě schopen positivního výsledku pro dolní třídy. -jenže toto oprávněné NE revoluci (viz níže) si vryla jako 1. fundamentální bod programu a v momentě kdy "revoluce" (kvalitativní) změna je už jediná možná věc jak nezahájit regres, tak soc. dem. nemá co nabídnout
Proti tomu komunisti typu Zápotockého veleli k jednoznačné revoluci teď hned a tady a včera bylo pozdě a honem přebírat moc, vyvlastňovat a budovat. A --- Orwell a Farma zvířat
Vyvstanulo mi na mysli rozpojení slova revoluce na dvě diametrálně odlišné revoluce:
- útok (protože víme jednoznačně kam máme jít) - Lenin - Farma zvířat
- obrana - protože víme jednoznačně, že tudy dál už to fakt nejde, na jatka nejdeme a zpět jít taky nejde
Komunisti udělali útok
socani hodili flintu do žita NAVŽDY
C je správně
Soc dem si prostě tak hluboko zaryla zákaz "revoluce", že prostě vždy když narazí na její práh, tak se otočí zpět.
Sám jsem si tak bádal, kde udělala chybu soc.dem a kde komunisti - myšleno historicky, globáolně ne jen ČR rybníček a hlavně myšleno naivně idealisticky se zavřenýma oběma očima nad osobními pohnutkami a úskoky různých aktérů.
Soc. dem řekla, že revoluce nikdy - v době kdy to nebylo potřeba. kdy reformismus byl jednoznačně positivní, kdy kapitalismus se nevyčerpal, nebo spíš kdy jsa regulován byl ještě schopen positivního výsledku pro dolní třídy. -jenže toto oprávněné NE revoluci (viz níže) si vryla jako 1. fundamentální bod programu a v momentě kdy "revoluce" (kvalitativní) změna je už jediná možná věc jak nezahájit regres, tak soc. dem. nemá co nabídnout
Proti tomu komunisti typu Zápotockého veleli k jednoznačné revoluci teď hned a tady a včera bylo pozdě a honem přebírat moc, vyvlastňovat a budovat. A --- Orwell a Farma zvířat
Vyvstanulo mi na mysli rozpojení slova revoluce na dvě diametrálně odlišné revoluce:
- útok (protože víme jednoznačně kam máme jít) - Lenin - Farma zvířat
- obrana - protože víme jednoznačně, že tudy dál už to fakt nejde, na jatka nejdeme a zpět jít taky nejde
Komunisti udělali útok
socani hodili flintu do žita NAVŽDY
C je správně
zatímco se levice kádruje, fašisti rostou....tohle fakt chcete ?
JP
Ano, pane Plevo, mně šlo o to ukázat, že sociálnědemokratická cesta dílčích reforem kapitalismu je u konce. Prostě, dosáhla hranice možného. A když se tato levice dostane k moci a chce provozovat svou tradiční politiku respektive své tradiční postupy (znárodňování, fiskální zatížení kapitálu atd.), tak jediným výsledkem je to, že se tím přiškrtí veškerá reálná (ovšemže kapitalistická) ekonomika.
Z tohoto hlediska jsou pak "pravicoví levičáci" typu Schrödera, Blaira atd. nakonec ekonomicky úspěšnější - protože dávají kapitalistické ekonomice to, co její jest.
Problém špatně placených pracovních míst v Německu: samozřejmě že existuje, a je to - pro ty kterých se to týká - samozřejmě palčivý problém, když pracují na plný úvazek a nemohou z toho zaplatit ani své základní životní potřeby, takže jsou nakonec stejně (dodatečně) alimentováni státem. Ale na straně druhé, v Německu je nezaměstnanost daleko nižší nežli právě ve Francii; a dá se soudit, že i špatně placené pracovní místo je pořád ještě lepší než vůbec žádné.
- Ostatně, ten problém se v Německu řeší, zrovna teď se tam zavádí minimální mzda 8,50 euro na hodinu.
Ale ještě jednou, ta základní myšlenka: tradiční praktiky umírněné revoluce se vyčerpaly, kapitalismus už není možno "škrtit" sociálními výdaji nad určitou mez, jinak to nakonec jde na úkor právě těch pracovních míst, čili vlastní klientely sociální demokracie.
Jestli tedy levice chce opět získat dějinnou iniciativu, musí prostě jednou provždy do archivu uložit svou cestu dílčích reforem kapitalismu, a hledat cesty zcela nové. Takové, které povedou k zásadním změnám celého systému.
Z tohoto hlediska jsou pak "pravicoví levičáci" typu Schrödera, Blaira atd. nakonec ekonomicky úspěšnější - protože dávají kapitalistické ekonomice to, co její jest.
Problém špatně placených pracovních míst v Německu: samozřejmě že existuje, a je to - pro ty kterých se to týká - samozřejmě palčivý problém, když pracují na plný úvazek a nemohou z toho zaplatit ani své základní životní potřeby, takže jsou nakonec stejně (dodatečně) alimentováni státem. Ale na straně druhé, v Německu je nezaměstnanost daleko nižší nežli právě ve Francii; a dá se soudit, že i špatně placené pracovní místo je pořád ještě lepší než vůbec žádné.
- Ostatně, ten problém se v Německu řeší, zrovna teď se tam zavádí minimální mzda 8,50 euro na hodinu.
Ale ještě jednou, ta základní myšlenka: tradiční praktiky umírněné revoluce se vyčerpaly, kapitalismus už není možno "škrtit" sociálními výdaji nad určitou mez, jinak to nakonec jde na úkor právě těch pracovních míst, čili vlastní klientely sociální demokracie.
Jestli tedy levice chce opět získat dějinnou iniciativu, musí prostě jednou provždy do archivu uložit svou cestu dílčích reforem kapitalismu, a hledat cesty zcela nové. Takové, které povedou k zásadním změnám celého systému.
VK
January 25, 2014 v 1.24
Já vám tedy nevím, škrtací politiky tu ekonomiku - škrtí úplně stejně. Úspěch Německa (a dejme tomu Pobaltí) spočívá v tom, že v tomto závodu ke dnu momentálně vítězí a je na tom o to líp, oč ostatní hůř, hra s nulovým součtem. Jsme v situaci, kdy zatížení kapitálu sociálním státem ekonomiku dusí, opačný postup - ji dusí rovněž tak, propadem poptávky.
Malý myšlenkový experiment. Co se stane s celkovým počtem pracovních míst v Německu + Francii, když by se náhodou Francii povedlo se proškrtat na úroveň Německa?
A malý výlet do nedávné historie. Keynesovské politiky zhavarovaly na stagflaci, souběžném zrychlení inflace a nárůstu nezaměstnanosti. Co se ovšem stalo za Thatcherové s nezaměstnaností. Inflace byla zkrocena, nezaměstnanost - vystřelila ještě výš.
Malý myšlenkový experiment. Co se stane s celkovým počtem pracovních míst v Německu + Francii, když by se náhodou Francii povedlo se proškrtat na úroveň Německa?
A malý výlet do nedávné historie. Keynesovské politiky zhavarovaly na stagflaci, souběžném zrychlení inflace a nárůstu nezaměstnanosti. Co se ovšem stalo za Thatcherové s nezaměstnaností. Inflace byla zkrocena, nezaměstnanost - vystřelila ještě výš.
JP
January 25, 2014 v 2.01
Totiž, co se toho Německa týká, jeho současné hospodářské úspěchy nejsou ani zdaleka výsledkem jenom nějakých škrtů.
Za prvé: německá ekonomika žije především z exportu. Kvalita německých výrobků je vynikající, na této bázi je možno dobývat světové trhy.
A za druhé, nelze pominout ani specifický německý výuční "duální model", díky kterému jsou držitelé výučního listu daleko více spjati s praxí, a proto si daleko snadněji shánějí zaměstnání. (Právě v současné době se o tento německý model velmi živě zajímá především Španělsko, se svou extrémně vysokou nezaměstnaností mládeže.
Otázka zní: kdyby všechny srovnatelné země (např. Francie) svou ekonomiku zreformovaly po německém vzoru (tedy především vyráběly ve stejné kvalitě) - byla by důsledkem stejně robustní ekonomika, anebo je tomu tak, že Němci exportují (a žijí) na úkor všech těch ostatních?
Za prvé: německá ekonomika žije především z exportu. Kvalita německých výrobků je vynikající, na této bázi je možno dobývat světové trhy.
A za druhé, nelze pominout ani specifický německý výuční "duální model", díky kterému jsou držitelé výučního listu daleko více spjati s praxí, a proto si daleko snadněji shánějí zaměstnání. (Právě v současné době se o tento německý model velmi živě zajímá především Španělsko, se svou extrémně vysokou nezaměstnaností mládeže.
Otázka zní: kdyby všechny srovnatelné země (např. Francie) svou ekonomiku zreformovaly po německém vzoru (tedy především vyráběly ve stejné kvalitě) - byla by důsledkem stejně robustní ekonomika, anebo je tomu tak, že Němci exportují (a žijí) na úkor všech těch ostatních?
VK
January 25, 2014 v 2.16
Křivky přebytků Německa jsou takřka zrcadlovým obrazem deficitů evropského jihu. Tedy se zde hraje hra na konkurenceschopnost, hra s nulovým součtem. Jakmile by se jih (s Francií) stal konkurenceschopný, tak se nezaměstnanost přelije do Německa. v úhrnu nijak podstatně nesníží. To je oč tu běží.
Opět si to srovnejte s tím druhým příkladem. Dejme tomu, že byl keynesovskými zásahy kapitalismus v Británii do 70. llet neúnosně přiškrcen. Jeho odškrcení Thatcherovou - přece nijak nepomohlo, právě naopak. Jediná zásluha neoliberálního obratu je, že se na nezaměstnanost přestalo pohlížet jako na selhání státní politiky, nýbrž jako selhání těch nezaměstnaných jednotlivců. Pravice se problému zbavila tím - že jej přestala považovat za problém a celkem úspěšně se jí podařilo tuhle moralitu v ekonomii dostat do běžné, zejména středostavovské, intelektuální výbavy. Nevyřešila. A na základě toho se odvážím tvrdit, že to co dusí kapitalismus, není sociální stát - ale kapitalismus samotný, jeho vnitřní limity. Sociální stát má ve velmi širokém rozmezí neutrální účinek, oč dusí na nabídkové straně, o to vrací na poptávkové.
Opět si to srovnejte s tím druhým příkladem. Dejme tomu, že byl keynesovskými zásahy kapitalismus v Británii do 70. llet neúnosně přiškrcen. Jeho odškrcení Thatcherovou - přece nijak nepomohlo, právě naopak. Jediná zásluha neoliberálního obratu je, že se na nezaměstnanost přestalo pohlížet jako na selhání státní politiky, nýbrž jako selhání těch nezaměstnaných jednotlivců. Pravice se problému zbavila tím - že jej přestala považovat za problém a celkem úspěšně se jí podařilo tuhle moralitu v ekonomii dostat do běžné, zejména středostavovské, intelektuální výbavy. Nevyřešila. A na základě toho se odvážím tvrdit, že to co dusí kapitalismus, není sociální stát - ale kapitalismus samotný, jeho vnitřní limity. Sociální stát má ve velmi širokém rozmezí neutrální účinek, oč dusí na nabídkové straně, o to vrací na poptávkové.
JD
January 25, 2014 v 13.57
I já tentokrát musím s panem Poláčkem výrazněji nesouhlasit. Problémem dnešní levice není její úspěch, za který už není kam dál jít, aniž by se systém zadřel, ale to, že čeho dosáhla, nedokáže ve změněných podmínkách globálního kapitalismu udržet. Jejím primárním cílem proto musí být opět změna globálních podmínek. Je to sice ambiciózní plán, ale jediný způsob, jak se nestat zbytečnou. A podle mě toho lze stále dosáhnout, aniž by se systém nějak zásadně zadřel.
A jestli se jednoho krásného dne kapitalismus nevratně zadře sám, tak to už je jiná kapitola.
A jestli se jednoho krásného dne kapitalismus nevratně zadře sám, tak to už je jiná kapitola.
JP
January 25, 2014 v 18.49
Pan Klusáček: právě tou tézí - že přebytek Německa plně odpovídá deficitu Jihu - bych si nebyl tak docela jistý. Totiž v tom smyslu, že kdyby se ty jižní ekonomiky staly stejně tak výkonnými jako ekonomika německá, že by - co se celkového počtu pracovních míst - nakonec nula od nuly pošla.
Nelze to vyloučit; ale nemohlo by tomu být také tak, že kdyby se pozvedla efektivita a výkonnost všech ekonomik na onu německou úroveň, že by celkové množství vytvářeného (mezi)národního bohatství stouplo natolik, že by pak bylo možno třeba zkrátit pravidelnou pracovní dobu, a tím pádem zaměstnat větší množství pracovníků?
K tomu je ještě zapotřebí připočítat jeden aspekt: jmenovitě německá ekonomika trpí vlastně velmi akutním n e d o s t a t k e m pracovníků - totiž pracovníků s dostatečnou kvalifikací v ekonomikou žádaných oborech. Tento nedostatek je natolik velký, že Německo musí doslova importovat celé masy těchto žádaných pracovníků z třetích zemí, třeba - jak se v současné době aktuálně diskutuje - i z Bulharska a Rumunska.
A k té Vaší tézi, že "sociální stát má ve velmi širokém rozmezí neutrální účinek, oč dusí na nabídkové straně, o to vrací na poptávkové".
- Takto to ovšem může působit v celkovém, globálním pohledu; jenže to, na základě čeho argumentuji já, se týká ekonomické aktivity a motivace zcela konkrétních ekonomických aktérů.
Takže: my máme zcela konkrétní firmu, se zcela konkrétním vlastníkem. A ten uvažuje takto: já bych mohl třeba zaměstnat o dva zaměstnance více. Ti mě přijdou ročně na mzdových nákladech na částku x. Jenže, tuto částku x mi teď stát sebere na zvýšených daních. S tím, že tyto - z mého pohledu vícenáklady - takřečeno reinvestuje, prostřednictvím sociálního přerozdělování. Onu částku x si tedy neponechá stát, ale pošle ji nezkrácenou dále, dejme tomu deseti nezaměstnaným.
A teď: pro mě - jako pro potenciálního zaměstnavatele - by celá tato operace jen tehdy měla alespoň neutrální výsledek, kdyby oněch deset nezaměstnaných onu od státu (tj. ode mě) obdrženou částku x b e z e z b y t k u zase vydali na nákupy - a to sice výhradně na koupi oněch produktů, které vyrábím já, v mé vlastní firmě.
Jakékoli odchylky v tomto koloběhu - totiž, že ti nezaměstnaní část obdržené částky ušetří, použijí na splacení dluhů, nakoupí u jiných výrobců nežli u mě - všechny tyto odchylky způsobí, že pro toho zcela konkrétního výrobce-zaměstnavatele na konci zůstane finanční minus.
Částka, kterou mu odebral stát, se mu nevrátí v plném objemu - a on tedy nebude mít prostředky na to, aby někoho dalšího zaměstnal.
-------------------------
Pan Dospiva: ale jistě, to je to co sám říkám - že současné levici nezbývá už nic jiného nežli čistě d e f e n z i v n í opatření, pokoušet se alespoň udržet ty sociální výdobytky kterých už dosáhla. Ale nemá žádný aktivní program - a já stále nevidím nic (s výjimkou změny celého systému jako takového), co by pro nějaký takový aktivní program vůbec mohlo poskytnout reálnou základnu.
Zajímalo by mě ovšem, co máte na mysli tou "změnou globálních podmínek", ve které zřejmě vidíte onu šanci pro levici?...
Nelze to vyloučit; ale nemohlo by tomu být také tak, že kdyby se pozvedla efektivita a výkonnost všech ekonomik na onu německou úroveň, že by celkové množství vytvářeného (mezi)národního bohatství stouplo natolik, že by pak bylo možno třeba zkrátit pravidelnou pracovní dobu, a tím pádem zaměstnat větší množství pracovníků?
K tomu je ještě zapotřebí připočítat jeden aspekt: jmenovitě německá ekonomika trpí vlastně velmi akutním n e d o s t a t k e m pracovníků - totiž pracovníků s dostatečnou kvalifikací v ekonomikou žádaných oborech. Tento nedostatek je natolik velký, že Německo musí doslova importovat celé masy těchto žádaných pracovníků z třetích zemí, třeba - jak se v současné době aktuálně diskutuje - i z Bulharska a Rumunska.
A k té Vaší tézi, že "sociální stát má ve velmi širokém rozmezí neutrální účinek, oč dusí na nabídkové straně, o to vrací na poptávkové".
- Takto to ovšem může působit v celkovém, globálním pohledu; jenže to, na základě čeho argumentuji já, se týká ekonomické aktivity a motivace zcela konkrétních ekonomických aktérů.
Takže: my máme zcela konkrétní firmu, se zcela konkrétním vlastníkem. A ten uvažuje takto: já bych mohl třeba zaměstnat o dva zaměstnance více. Ti mě přijdou ročně na mzdových nákladech na částku x. Jenže, tuto částku x mi teď stát sebere na zvýšených daních. S tím, že tyto - z mého pohledu vícenáklady - takřečeno reinvestuje, prostřednictvím sociálního přerozdělování. Onu částku x si tedy neponechá stát, ale pošle ji nezkrácenou dále, dejme tomu deseti nezaměstnaným.
A teď: pro mě - jako pro potenciálního zaměstnavatele - by celá tato operace jen tehdy měla alespoň neutrální výsledek, kdyby oněch deset nezaměstnaných onu od státu (tj. ode mě) obdrženou částku x b e z e z b y t k u zase vydali na nákupy - a to sice výhradně na koupi oněch produktů, které vyrábím já, v mé vlastní firmě.
Jakékoli odchylky v tomto koloběhu - totiž, že ti nezaměstnaní část obdržené částky ušetří, použijí na splacení dluhů, nakoupí u jiných výrobců nežli u mě - všechny tyto odchylky způsobí, že pro toho zcela konkrétního výrobce-zaměstnavatele na konci zůstane finanční minus.
Částka, kterou mu odebral stát, se mu nevrátí v plném objemu - a on tedy nebude mít prostředky na to, aby někoho dalšího zaměstnal.
-------------------------
Pan Dospiva: ale jistě, to je to co sám říkám - že současné levici nezbývá už nic jiného nežli čistě d e f e n z i v n í opatření, pokoušet se alespoň udržet ty sociální výdobytky kterých už dosáhla. Ale nemá žádný aktivní program - a já stále nevidím nic (s výjimkou změny celého systému jako takového), co by pro nějaký takový aktivní program vůbec mohlo poskytnout reálnou základnu.
Zajímalo by mě ovšem, co máte na mysli tou "změnou globálních podmínek", ve které zřejmě vidíte onu šanci pro levici?...
MP
no s tím podnikatelem - to je jako z propagační brožury ODS, nezlobte se...
Podnikatel chce především vydělávat - on nechce (pokud možno, sampozřejmě) ANI platit daně, ANI zaměstnávat lidi - OBOJÍ totiž jeho zisk zmenšuje! Takže dilema, jak vy je předvádíte, vůbec neexistuje. Kapitalista zaměstná pracující jen tehdy, když se mu to vyplatí, tedy když mu to přinese vyšší zisk. Čili i pokud se daně jakkoli sníží, neznamená to nijak automaticky, že firma dá práci více lidem, prostě pokud je opravdu nutně nepotřebuje, tak její majitel rád ušetří jak na mzdových nákladech, tak na daních.
Vždyť přece třicet let vlády neoliberalismu vedlo a vede k obrovské dlouhodobé a masové nezaměstnanosti, jaká tu kromě velké krize nikdy (srov. např. s 20. léty) nebyla. Takže celá ta vaše argumentace je na vodě.
Podobně s tím Německem - růst z čistého exportu je nemožná cesta pro většinu zemí světa, a to i těch velmi vyspělých. Je to zase logické - když jedni vyvážejí, musejí druzí dovážet. Kam by se asi tak exportovalo, kdyby všichni jen vyváželi?
A myslím, že jste vůbec příliš uhranut německým a severským ordnungen - a jak víte, že ta galorománská láska k požitkům není lepším způsobem žití? Žijeme proto, abychom jen makali a pak zhebli?
Podnikatel chce především vydělávat - on nechce (pokud možno, sampozřejmě) ANI platit daně, ANI zaměstnávat lidi - OBOJÍ totiž jeho zisk zmenšuje! Takže dilema, jak vy je předvádíte, vůbec neexistuje. Kapitalista zaměstná pracující jen tehdy, když se mu to vyplatí, tedy když mu to přinese vyšší zisk. Čili i pokud se daně jakkoli sníží, neznamená to nijak automaticky, že firma dá práci více lidem, prostě pokud je opravdu nutně nepotřebuje, tak její majitel rád ušetří jak na mzdových nákladech, tak na daních.
Vždyť přece třicet let vlády neoliberalismu vedlo a vede k obrovské dlouhodobé a masové nezaměstnanosti, jaká tu kromě velké krize nikdy (srov. např. s 20. léty) nebyla. Takže celá ta vaše argumentace je na vodě.
Podobně s tím Německem - růst z čistého exportu je nemožná cesta pro většinu zemí světa, a to i těch velmi vyspělých. Je to zase logické - když jedni vyvážejí, musejí druzí dovážet. Kam by se asi tak exportovalo, kdyby všichni jen vyváželi?
A myslím, že jste vůbec příliš uhranut německým a severským ordnungen - a jak víte, že ta galorománská láska k požitkům není lepším způsobem žití? Žijeme proto, abychom jen makali a pak zhebli?
MP
myslím, že se nikam nedostaneme, pokud budeme poněkud teoreticky hovořit o kapitalismu versus nekapitalistických alternativách. Může se totiž stát, že stejnými slovy myslíme každý něco jiného a naopak.
Pojďme se bavit konkrétně:
1. Jak regulovat finanční trhy a co s "dluhy" - minimum evropské dluhopisy, evropské ratingová agentura, daň z finančních transakcí, zákroky proti daňovým rájům (jak to ale udělat?). A co třeba zakázat obchodování na finančních trzích vždy, když se příliš "splaší"? A co odpustit dluhy všem zemím podle určitého klíče, a současně zaručit vklady v bankách a důchody?
2. Co třeba zavést minimální evropské daně pro firmy i bohaté (včetně majetkových daní) a daňově navíc trestat ty, kteří se kvůli jejich výši stěhují? Co zakázat přesun kapitálu, pokud to znamená v jakékoli zemi zánik pracovních míst? Co omezit tzv. volný obchod s nečleny EU, pokud jde o komodity, které naprosto není nutné dovážet (nejde tedy o banány:))? Co požadovat od třetích zemí splnění určitých minimálních sociálních a ekologických standardů, aby směly na náš trh?
Byly by to ostnaté dráty, p. Ševčíku? A dnešní "sociální ostnaté dráty" jsou lepší?
Ano, deglobalizace, spolu se vznikem družstev a regionálních podniků - to je podle mě řešením.
A byl by to ještě kapitalismus? A bylo by to pak ještě důležité? To je otázka...
Pojďme se bavit konkrétně:
1. Jak regulovat finanční trhy a co s "dluhy" - minimum evropské dluhopisy, evropské ratingová agentura, daň z finančních transakcí, zákroky proti daňovým rájům (jak to ale udělat?). A co třeba zakázat obchodování na finančních trzích vždy, když se příliš "splaší"? A co odpustit dluhy všem zemím podle určitého klíče, a současně zaručit vklady v bankách a důchody?
2. Co třeba zavést minimální evropské daně pro firmy i bohaté (včetně majetkových daní) a daňově navíc trestat ty, kteří se kvůli jejich výši stěhují? Co zakázat přesun kapitálu, pokud to znamená v jakékoli zemi zánik pracovních míst? Co omezit tzv. volný obchod s nečleny EU, pokud jde o komodity, které naprosto není nutné dovážet (nejde tedy o banány:))? Co požadovat od třetích zemí splnění určitých minimálních sociálních a ekologických standardů, aby směly na náš trh?
Byly by to ostnaté dráty, p. Ševčíku? A dnešní "sociální ostnaté dráty" jsou lepší?
Ano, deglobalizace, spolu se vznikem družstev a regionálních podniků - to je podle mě řešením.
A byl by to ještě kapitalismus? A bylo by to pak ještě důležité? To je otázka...
MP
Rád bych vás jakožto "mladého levicového ekonoma" poznal a podebatovat s vámi...
JD
January 25, 2014 v 20.06
Pane Plevo - naprosto přesně. Někam tam mířím i v příspěvku Jak zkrotit kapitalismus v diskuzi pod článkem Čtyři levicové artikuly. Jenom evropská úroveň ale stačit nebude, důležité je, aby na to přistoupili i ostatní hlavní ekonomičtí hráči, silnější než Evropa. Čímž odpovídám i panu Poláčkovi.
+ Další komentáře