Francouzi jdou v neděli znovu k volbám — po dvoukolovém výběru prezidenta v dubnu a květnu letos již potřetí. Tentokrát mají vybírat všech 577 poslanců Národního shromáždění, dolní a mocnější sněmovny parlamentu. Volí se opět dvoukolově. Výsledek předurčí, jakou podobu bude mít nová vláda a jak silná bude parlamentní pozice stoupenců nového prezidenta: Françoise Hollanda.

„Pokud prohrajeme, nebude Hollandovo vítězství k ničemu,“ zhodnotil význam hlasování Benoît Hamon, významný představitel a mluvčí prezidentovy Socialistické strany.

„Případná pravicová vláda by prezidentovy reformy měnila (...) a pravicová většina ve sněmovně blokovala zbytek,“ doplnil pro televizní kanál France 3.

Francouzský prezident si sice může sestavit vládou dle libosti a může i rozpustit parlament, nazná-li, že je to nutné; v praxi se to však děje jen zřídka. Francouzská vláda je odpovědná parlamentu, a tak o směřování země po dalších pět let spolurozhodují právě i sněmovní volby.

Role systému

Voleb se letos účastní 44 stran, podle předvolebních průzkumů má ale do sněmovny projít jen pět: socialisté prezidenta Hollanda vedení Martine Aubryovou, neogaullistický Svaz pro lidové hnutí (UMP) bývalého prezidenta Sarkozyho, jenž nyní vede Jean-François Copé, národovecká Národní fronta Marine Le Penové, důsledně Levicová fronta pro změnu Evropy vedená Jeanem-Lucem Mélenchonem a zelená koalice Evropa Ekologie — Zelení, kterou až do nedávného vstupu do vlády vedla Cécile Duflotová.

Hlavní strany levice a pravice, socialisté a UMP, mají dle čtvrtečních čísel agentury BVA shodnou 32procentní podporu. Jistá specifika francouzského volebního systému ale váhu podobných měření relativizují.

Francouzi totiž volí své poslance dvoukolově v 577 jednomandátových obvodech — v prvním kole vítězí automaticky ten kandidát, který získá nad 50 procent hlasů od nejméně 25 procent voličů registrovaných v daném obvodě. Když nikdo takového výsledku nedosáhne, postupují do druhého kola všichni kandidáti, kteří získali nad 12,5 procenta hlasů.

Fakt, že někde překročí tento práh dva, někde tři a někde čtyři uchazeči, vede k uzavírání různých volebních koalic. Ty potom tříští, anebo sjednocují levicový i pravicový elektorát, a v důsledku činí vítěze třeba z nezávislých, s nimiž celofrancouzské průzkumy nepočítají.

Určité volební koalice se přitom uzavírají už před prvním kolem. Letos například směnili zelení se socialisty podporu pro Hollanda v prezidentské volbě za dvě vládní křesla a slib, že socialisté nepostaví v 60 obvodech zeleným protikandidáty.

Výsledky prvního kola voleb by měly být známy již v neděli večer. Složení nové sněmovny pak určí definitivně druhé kolo plánované na 17. června.

Oč jde komu

Socialisté cílí na parlamentní většinu, jež by jim umožnila maximálně využít prezidentův mandát. Hollandův květnový úspěch stranu relativně sjednotil, řada osobností jejího levicového křídla však stále považuje nového prezidenta za příliš umírněného, a proto uzavírají dílčí spojenectví s nadějným kandidáty Levicové fronty. I v oněch 60 obchodech, které nechali socialisté zeleným, kandiduje například 20 levičáků s podporou místních organizací Socialistické strany.

Podle znaleckých prognóz je nepravděpodobné, že by samotní socialisté většinu získali; úspěchem pro stranu by ale byla i jasná většina levicových stran, ze které by vzešla sourodá koaliční vláda. Horní komoru francouzského parlamentu — Senát — ovládá levice už od září minulého roku.

Socialistická strana má rovněž řadu frakcí a křídel, jejichž vliv volby zhodnocují. Ve volbách ostatně kandiduje i 26 z 34 členů současné Hollandovy vlády a tradičně platí, že kdo neuspěje, nemůže si ponechat ani ministerský post.

Neogaullisté z UMP by chtěli s pomocí voleb dosáhnout tzv. kohabitace — stavu, kdy vládne prezident z jedné a vláda z druhé strany. Francouzský prezident má tradičně nezpochybnitelné slovo v zahraniční politice; v domácí však může vláda s parlamentní většinou jeho záměry korigovat, ba i převracet. Poslední období kohabitace zažila Francie v letech 1997 až 2002. Prezidentem byl tehdy Jacques Chirac, jenž vládl s levicovým premiérem Lionelem Jospinem.

Svazu pro lidové hnutí jako celku jde dále o potvrzení jeho dominantní pozice na pravici. Na pozoru se musí mít zvláště před národovci, neboť ostatní pravicové strany ztratily v posledních letech na vlivu.

I v rámci UMP se navíc dnes odehrává boj o vůdčí pozice. Stranu vede do voleb Jean-François Copé, ale velké ambice mají i další dva politici: Sarkozyho premiér François Fillon a bývalý ministr zahraničí Alain Juppé. Fillon se voleb účastní a chce překvapit výrazným vítězstvím ve svém obvodě. Juppé nekandiduje a dle pozorovatelů může získat, jestliže strana prohraje.

Národní frontě Marine Le Penové jde ve volbách o to, aby získala vůbec nějaké poslance. Může se jevit paradoxně, že třetí nejoblíbenější francouzská strana měla v Národním shromáždění zástupce naposledy v roce 1998; podle znalců je to však logické: kandidát národovců postoupí často do druhého kola s kandidátem UMP, a hlas pravice se tak štěpí. Řada Francouzů navíc považuje Národní frontu za fašistickou a vždy hlasuje proti ní, i když je alternativou třeba jen neogaullista či krajní levičák.

Letos je nicméně výchozí pozice národovců silná. Marine Le Penová vyhrála prezidentské volby ve 23 obvodech a 93 skončila druhá; spolu s ní navíc Fronta nasadila i mnoho mladých politiků, včetně 22leté vnučky slavného expředsedy Jeana-Marieho Le Pena Marion Maréchalové-Le Penové.

Národní fronta dostává nejvíce hlasů na jihovýchodě Francie, kde je nejsilnějším tématem kampaně přistěhovalectví, a na severu, kde jsou velká průmyslová centra. Právě na severu, konkrétně ve městě Hénin-Beaumont, se letos rozhodl Marine Le Penovou vyzvat sám čelní představitel Levicové fronty Jean-Luc Mélenchon. Důsledná levice chce ve sněmovně získat alespoň 20 křesel, které umožňují založit klub. Zábránění předsedkyni Národní fronty v zisku mandátu by ale bylo téměř obdobně cenné.

Levicová fronta pro změnu Evropy není doposud jednotná v otázce, zda se podílet na vládě se socialisty přímo či jenom ad hoc, podporou jednotlivých zákonů. Úspěch jedné či druhé názorové skupiny ve volbách by měl spor pomoci rozhodnout.

Také francouzští zelení by rádi získali alespoň 20 poslanců. Díky paktu se socialisty je jejich účast na vládě jistá. Už v současném provizorním kabinetu mají dva zástupce.

V příští sněmovně nejspíše zasedne i několik nezávislých kandidátů či zástupců malých stran, protože povaha volebního systému zvýhodňuje výrazné osobnosti. Šanci na úspěch mají například radikální novinář Patrice Drevet či pornohvězda Céline Bara. Naopak neúspěch předpovídají průzkumy Françoisovi Bayrouovi, někdejší naději středových politických sil v zemi.

Kampaň, čísla, zajímavosti

Kampaň před francouzskými parlamentními volbami se tento rok vedla převážně debatou nad sociálními a prozaměstnaneckými programy. Ve formě byla ve srovnání s jinými zeměmi poměrně skromná: každý z kandidátů si mohl vyvěsit před volební místností ve svém obvodě plakát; volební letáky a programy se rozdávali na ulici nebo posílali poštou. Agitace prostřednictvím emailu je ve Francii dlouhodobě zakázána.

Každá strana, která zasedá v současné sněmovně, má ze zákona nárok na určitý vysílací čas ve státní televizi. Hodinu a půl dostaly přidělenu všechny koaliční strany, další hodinu a půl pak strany opozice. Porce času se dělila mezi jednotlivá uskupení dle jejich zisku v posledních volbách. Každá strana, která do aktuálních voleb postavila alespoň 75 kandidátů, získala navíc nárok na dalších sedm minut vysílání.

Oficiální část kampaně trvá ve Francii čtyři týdny. Letošní začala 21. května.

O zmíněných 577 míst ve sněmovně se uchází celkem 6611 kandidátů: 3970 mužů a 2641 žen. Francouzské zákony sice předepisují každé straně, aby stavěla podobný počet kandidátů z obou pohlaví, řada uskupení ale pravidlo nedodržuje a raději platí pokutu.

Účast v parlamentních volbách je tradičně o 10 až 25 procent nižší než u prezidentských. Rozhodujícího kola letošních prezidentských voleb se například zúčastnilo 80 procent oprávněných voličů; minulých parlamentních voleb (červen 2007) přitom jen 60 procent.

Úplnou novinkou letošních sněmovních voleb je vytvoření 11 zvláštních obvodů, jejichž poslanci mají zastupovat Francouze žijící v zahraničí mimo francouzská zámořská území. Tito Francouzi mohou poprvé také volit, a to i přes internet.

První kolo zahraničních voleb proběhlo již 2. a 3. června. V sedmi z 11 obvodů postoupil z prvního místa socialistický nominant.

Další informace:

RFI Everything you wanted to know about the French parliamentary election but were afraid to ask

France 24 Socialists confront left-wing tensions ahead of key vote

France 24 Socialists leading in French expat vote tally

France 24 Facing election shipwreck, Sarkozy 'friends' rise up

France 24 'Homeric battle' as leftist firebrand takes on Le Pen

France 24 Battle begins for control of France's parliament

Spiegel On-line Parliamentary Election Will Determine Hollande's Power