Francouzi jdou k dalším volbám - parlamentním a rozhodujícím
Petr JedličkaČtyřiačtyřicet milionů Francouzů začíná v neděli rozhodovat o podobě nové vlády, síle Hollandova mandátu a obecně možnostech, jež bude nový prezident ve funkci mít. Reálnou šanci na vstup do sněmovny má pět stran. Každé jde ale i o něco jiného.
Francouzi jdou v neděli znovu k volbám — po dvoukolovém výběru prezidenta v dubnu a květnu letos již potřetí. Tentokrát mají vybírat všech 577 poslanců Národního shromáždění, dolní a mocnější sněmovny parlamentu. Volí se opět dvoukolově. Výsledek předurčí, jakou podobu bude mít nová vláda a jak silná bude parlamentní pozice stoupenců nového prezidenta: Françoise Hollanda.
„Pokud prohrajeme, nebude Hollandovo vítězství k ničemu,“ zhodnotil význam hlasování Benoît Hamon, významný představitel a mluvčí prezidentovy Socialistické strany.
„Případná pravicová vláda by prezidentovy reformy měnila (...) a pravicová většina ve sněmovně blokovala zbytek,“ doplnil pro televizní kanál France 3.
Francouzský prezident si sice může sestavit vládou dle libosti a může i rozpustit parlament, nazná-li, že je to nutné; v praxi se to však děje jen zřídka. Francouzská vláda je odpovědná parlamentu, a tak o směřování země po dalších pět let spolurozhodují právě i sněmovní volby.
Role systému
Voleb se letos účastní 44 stran, podle předvolebních průzkumů má ale do sněmovny projít jen pět: socialisté prezidenta Hollanda vedení Martine Aubryovou, neogaullistický Svaz pro lidové hnutí (UMP) bývalého prezidenta Sarkozyho, jenž nyní vede Jean-François Copé, národovecká Národní fronta Marine Le Penové, důsledně Levicová fronta pro změnu Evropy vedená Jeanem-Lucem Mélenchonem a zelená koalice Evropa Ekologie — Zelení, kterou až do nedávného vstupu do vlády vedla Cécile Duflotová.
Hlavní strany levice a pravice, socialisté a UMP, mají dle čtvrtečních čísel agentury BVA shodnou 32procentní podporu. Jistá specifika francouzského volebního systému ale váhu podobných měření relativizují.
Francouzi totiž volí své poslance dvoukolově v 577 jednomandátových obvodech — v prvním kole vítězí automaticky ten kandidát, který získá nad 50 procent hlasů od nejméně 25 procent voličů registrovaných v daném obvodě. Když nikdo takového výsledku nedosáhne, postupují do druhého kola všichni kandidáti, kteří získali nad 12,5 procenta hlasů.
Fakt, že někde překročí tento práh dva, někde tři a někde čtyři uchazeči, vede k uzavírání různých volebních koalic. Ty potom tříští, anebo sjednocují levicový i pravicový elektorát, a v důsledku činí vítěze třeba z nezávislých, s nimiž celofrancouzské průzkumy nepočítají.
Určité volební koalice se přitom uzavírají už před prvním kolem. Letos například směnili zelení se socialisty podporu pro Hollanda v prezidentské volbě za dvě vládní křesla a slib, že socialisté nepostaví v 60 obvodech zeleným protikandidáty.
Výsledky prvního kola voleb by měly být známy již v neděli večer. Složení nové sněmovny pak určí definitivně druhé kolo plánované na 17. června.
Oč jde komu
Agentury TNS Sofres, Ipos and OpinonWay předpovídají, že Hollandův tábor získá v posledku 270 až 335 křesel z 577, přičemž nejdůslednější prognózy hovoří o 283 až 285. Ke sněmovní většině je zapotřebí 289 křesel. Francii by tak měla vládnout socialisticko-zelená koalice, jíž bude ad hoc podporovat Levicová fronta s pravděpodobnými 13 až 20 poslanci.
UMP předvídají agentury zisk 235 až 270 křesel. Národní fronta si může navzdory relativnímu procentuálnímu úspěchu dělat naději na maximálně tři až čtyči křesla.
Volební účast se pohybovala okolo 57 procent.
Dvaadvacetiletá vnučka Jeana-Marieho Le Pena Marion porazila ve svém obvodě pravicii i levici velkým rozdílem. Hlavní postava Levicové fronty Jean-Luc Mélenchon též prohrála přímý střet s Marine Le Penovou, Jean-Marieho dcerou.