Komisařka Evropské unie pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová nedávno vyjádřila obavy, že letošní volby do Evropského parlamentu posílí krajně pravicové strany, což povede i k jejich rostoucímu vlivu na rozhodování tohoto orgánu. Řekla to při návštěvě Atén, což je vzhledem k tomuto tématu důležité.

Posilování extremistických stran

Je to právě Řecko, kde Zlatý úsvit, jedna z nejsilnějších evropských neonacistických stran, zasedá v parlamentu. Na preferencích Zlatému úsvitu příliš neubrala ani vražda levicového aktivisty a populárního zpěváka Pavlose Fisase, z níž je obviněn jeho člen, či následná obžaloba stranických špiček z členství ve zločinecké organizaci.

Komisařka také poznamenala, že „znepokojivým zesilováním xenofobních, rasistických a fašistických sil“ je dotčeno nejen Řecko, ale i mnoho dalších evropských zemí. „Některé z těchto stran existují již dlouhou dobu, jiné jsou novější, ale sílí tím, jak využívají krize,“ podotkla.

Neblahý trend narůstá

To je prohlášení znalé věci, Malmströmová si je vědoma trendu, který pozvolna narůstá v celé Evropě. Ten spočívá ve všeobecném nárůstu agresivity, nesnášenlivosti a primitivity s tím, že tyto atributy jsou čím dále více veřejností přijímány jako běžné či dokonce žádoucí.

Tento trend se odvrací od demokracie směrem k návrhům na radikální „řešení“, která mají zatočit s předem vybraným nepřítelem. Tím jsou v západní Evropě migranti, především ti muslimští, či zájemci o práci z jiných zemí (včetně členských států EU). V postkomunistických zemích pak většinou Romové.

A upozornění Malmströmové, že některé krajně pravicové či populistické strany existují delší dobu, připomíná i fakt, že extremismus se neposiluje jen finanční (ekonomickou) krizí, ale přispívají k tomu i další jevy, které k tomuto trendu patří: Kromě těch globalizačních například i to, že demokratičtí politici sami diskreditují demokracii, protože jednají ve vlastním zájmu, bez ohledu na prospěch obecný, což je projev krize ještě vážnější - politické a mravní.

Další důvody pro zvýšení frustrace lidí přináší i nejistota, která vychází ze situace, v níž se euroamerická civilizace nalézá: prožíváme „přelom doby“, který sebou vždy v historii nesl nejistotu z budoucího, měnil pohled na význam či smyl morálky a mezilidských vztahů, a měnil žebříček hodnot — ten se nyní zřetelně odklání od humanismu, tolerance a respektu ke druhým.

Obava o osud Evropské unie

Malmströmová (a jistě nejen ona) se při vzestupu vlivu euro-nepřátelských stran oprávněně obává o osud Evropské unie, jejího zablokování či snad i rozpadu. Není divu, extremisté a populisté začínají překonávat to, co je rozděluje, a spojovat se. Kupříkladu nizozemský pravicový populista Geert Wilders a šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová jsou před volbami do Evropského parlamentu ochotni se spojit.

Wilders už má za sebou setkání s několika předáky evropských ultrapravicových stran. „Antievropská koalice je stále blíž,“ napsal Wilders na svém twitterovém účtu poté, co navštívil šéfa rakouských Svobodných Heinze-Christiana Stracheho, lídra vlámských pravicových separatistů Filipa Dewintera a právě Le Penovou.

Zatím málokterý z unijních politiků však počítá s tím, že od krajní pravice může do budoucna hrozit i nebezpečí opačného rázu, a sice, že využije spojené Evropy k uskutečňování svého „evropského snu“.

Politolog Miroslav Mareš ve studii Transnacionální spolupráce krajní pravice ve středovýchodní Evropě připomíná spolupráci krajní pravice v rámci střední Evropy, kterou narušuje pouze nevraživost mezi slovenskými a maďarskými nacionalisty.

Podle něj je v soudobé střední a středovýchodní Evropě možné sledovat jak spolupráci pravicově-extremistických stran, tak i participaci politických stran ze střední a východní Evropy v celoevropských či globálních krajně pravicových organizacích a sítích.

Jak Mareš píše, česká Dělnická strana zahájila v roce 2009 intenzivní vztahy s Národně demokratickou stranou Německa (NPD), k čemuž vytvořily předpoklady kontakty mezi neonacistickou scénou v obou státech. V roce 2011 obě strany přijaly společný Manifest z Riesy o porušování lidských práv (!), v němž se mj. uvádí:

„Úroveň veřejného dluhu společně s kruciálními problémy eurozóny prokazují totální krach projektu Evropské unie. Pojem ,Evropská unie´ končí jako prázdná skořápka. Na tomto základě chceme inspirovat občany a veřejnost k zahájení nového svobodného a nacionálního evropského projektu. Věříme v nový začátek Evropy.“

Nový začátek Evropy, s jedním vůdcem v čele, pod praporem nacionální revoluce - asi takto, s patřičným patosem, by šel sen neonacistické části krajní pravice popsat. I neonacisté bazírují na národních státech a šovinismus je jim vlastní. Idea ovládnutí světa, kterou jim odkázal Hitler, je však neopouští ani dnes.

Je však dobré dodat, že nyní by to tito snílci měli podstatně jednodušší než hitlerovci. Evropa je do značné míry již spojená v Evropské unii, která si s nějakou velkou mírou demokracie při fungování svých mechanismů hlavu příliš neláme.

Nesouhlas s nárůstem extremismu

Málokdo z unijních politiků se zabývá přemýšlením nad tím, kudy vede cesta z tohoto marasmu ven. Malmströmová již dříve naznačila alespoň to, jak bychom mohli začít:

„Nad násilným extremismem nezvítězíme, jestliže se zároveň nebudeme zabývat populistickou a demagogickou propagandou, která tvoří základ pro ideologicky motivované násilí v Evropě. Nikdy od druhé světové války neměli extrémistické a populistické síly tak velký vliv na národní parlamenty, jako mají dnes. Je nutné, aby více vedoucích představitelů v Evropě vyjadřovalo svůj nesouhlas s nárůstem extremismu. Musíme mít odvahu se těmto silám postavit a chránit naše společné evropské hodnoty.“

Ale to se bohužel neděje nikde, natož snad v České republice. Zde demokraté nejenže neodsuzují nárůst extremismu, ale sami k němu začasté svým populismem, demagogií a rasistickými narážkami přispívají (viz například nedávné jednání Senátu).

Xenofobní a populistická vyjádření demokratických politiků se zabydlela i v západní Evropě, Francie vyhazuje migranty a zájemce o práci z členských zemí EU, Británie a Německo se k tomu chystají... Na moři houfně umírají uprchlíci z Afriky. Evropa si sama se sebou opět neví rady - a byla to právě taková bezradnost, s jevy podobnými těm dnešním, která v minulém století podvakrát vedla ke světové válce.

Staronové řešení

V Německu nabízejí staré řešení v novém hávu - znovu se pokoušejí zakázat Národně demokratickou stranu Německa (NPD). Německá Spolková rada, reprezentující šestnáct spolkových zemí, podala u ústavního soudu v Karlsruhe nový podnět k jejímu zákazu. (Německá vláda a Spolkový sněm se k tomu ovšem nepřipojily.)

Ve více než 250 stránkovém návrhu se jeho autoři pokoušejí zdůraznit paralely mezi ideologií NPD a Hitlerovými národními socialisty „třetí říše,“ mezi nimiž je podle nich „bytostná podobnost“, která opravňuje k zákazu strany. (Německá kontrarozvědka označuje NPD za rasistickou, antisemitskou a revizionistickou stranu, která usiluje o likvidaci demokratického zřízení.)

Nic proti jednorázovým řešením, rozpouštění stran, které chtějí zakroutit demokratům krkem, je přirozenou obranou demokracie. A demokratický právní stát musí mít nějaký nástroj, kterým dá najevo, že s extremismem a populismem nesouhlasí. Problém však spočívá v tom, že jde o řešení v rámci jednoho státu, nikoli Evropské unie jako celku.