Kam kráčí Evropa?
Jiří PeheSoučasné problémy Evropské unie, zejména eurozóny, by neměly zastínit vizi, kterou nastínila nedávno pro Evropu německá kancléřka Angela Merkelová. Ta prohlásila, že EU potřebuje vedle měnové unie také politickou a fiskální unii. Mluví se také o vytvoření bankovní unie.
Současné problémy Evropské unie, zejména eurozóny, by neměly zastínit vizi, kterou nastínila nedávno pro Evropu německá kancléřka Angela Merkelová. Ta prohlásila, že EU potřebuje vedle měnové unie také politickou a fiskální unii. Mluví se také o vytvoření bankovní unie.
Pokud by EU vykročila tímto směrem, což by Bruselu umožnilo nejen větší kontrolu hospodaření i fiskální politiky jednotlivých států, ale možná i zavedení evropských daní, Německo by se už nebránilo zavedení společných evropských dluhopisů. Merkelová navíc suše prohlásila, že země, které se rozhodnou tímto směrem jít, nebudou čekat na váhající.
Jakkoliv je jasné, že k uskutečnění této vize je ještě dlouhá cesta, a že současná krize eurozóny může přerůst až do rozpadu společné měny ještě před tím, než se uskuteční cokoliv z toho, co Merkelová navrhuje, je v našem bytostném zájmu se začít vážně zabývat tím, co by vize Merkelové znamenala v praxi. Může se ostatně začít naplňovat poměrně rychle, protože se spekuluje, že leccos z toho, co Merkelová zmínila, bude součástí agendy už na nadcházejícím summitu EU.
Především je třeba jasně říct, že to, co Merkelová navrhla, není nějaká kosmetická úprava, nebo třeba jen politicko-technické opatření, jakým je nedávno schválený fiskální pakt, k němuž se Česká republika odmítla připojit s tím, že tak možná udělá později. Pokud by se vize Merkelové naplnila, máme co do činění se vznikem skutečného evropského „superstrátu“.
Co však považuji za ještě daleko odvážnější, je mluvit o „nové geopolitické konstelaci“ či jako v článku v sobotním Právu o „novém geopolitickém modelu“. Nejsou to tak trochu politologické prostocviky na rýsovacím prkně?
Nemá smysl sledovat jalové debaty, ale má smysl naslouchat hlasu kritických eurooptimistů. Novou EU už nemohou budovat lidé jako Merkelová, kteří dovedou jen plýtvat veřejnými prostředky na podporu krachujících bank a průmyslu a zbídačovat zaměstnance.
Musíme jen doufat, že skončí doba Merkelových a nesmysly jako fiskální pakt a pakt konkurenceschopnosti skončí na smetišti. Ale je jasné, že více demokratická a sociální EU se mnoha lidem nehodí do krámu. Ale pokud taková EU nebude, pak nemá smysl ji udržovat jako superstát neomezené vlády finančníků a evropských firem...