Klíčovým slovem celého rozhovoru otištěného v sobotních Lidových novinách je konkurenceschopnost. Tu „nesmíme ztratit z očí“. Při jejím „vyrovnávání“ se nemáme „řídit průměrem, nýbrž těmi nejlepšími v EU“. Dozvídáme se, že při „rozhovorech s premiérem Nečasem o tom, jak zlepšit konkurenceschopnost Evropy“ paní kancléřka „udělala zkušenost, že je to velmi konstruktivní partner“. Jediná přesnější charakteristika konkurenceschopnosti zní, že kvůli jejímu dosažení je v Řecku třeba „snížit minimální mzdu“.

Témata jsou pak v rozhovoru tři. Na začátku se hovoří o krizi eurozóny. Kaiser s Balšínkem kancléřce vytýkají, že dost přísně nevymáhá různá úsporná opatření. Především ale dobře třetinu rozhovoru nechávají Angelu Merkelovou vysvětlovat, jak Evropská unie v posledních dvou letech reagovala na krizi eura. Nutí ji opakovat informace, které sami mají napsat do zprávy na vedlejší stránku, pokud je považují za důležité. Úkolem novináře v politickém rozhovoru totiž není opakovat fakta — těmi novinář přichází k rozhovoru vyzbrojen, ale ptát se po interpretacích.