Klíčovým slovem celého rozhovoru otištěného v sobotních Lidových novinách je konkurenceschopnost. Tu „nesmíme ztratit z očí“. Při jejím „vyrovnávání“ se nemáme „řídit průměrem, nýbrž těmi nejlepšími v EU“. Dozvídáme se, že při „rozhovorech s premiérem Nečasem o tom, jak zlepšit konkurenceschopnost Evropy“ paní kancléřka „udělala zkušenost, že je to velmi konstruktivní partner“. Jediná přesnější charakteristika konkurenceschopnosti zní, že kvůli jejímu dosažení je v Řecku třeba „snížit minimální mzdu“.

Témata jsou pak v rozhovoru tři. Na začátku se hovoří o krizi eurozóny. Kaiser s Balšínkem kancléřce vytýkají, že dost přísně nevymáhá různá úsporná opatření. Především ale dobře třetinu rozhovoru nechávají Angelu Merkelovou vysvětlovat, jak Evropská unie v posledních dvou letech reagovala na krizi eura. Nutí ji opakovat informace, které sami mají napsat do zprávy na vedlejší stránku, pokud je považují za důležité. Úkolem novináře v politickém rozhovoru totiž není opakovat fakta — těmi novinář přichází k rozhovoru vyzbrojen, ale ptát se po interpretacích.

Druhá část rozhovoru je věnována jaderné energetice. Redaktory nezajímá, proč se Německo rozhodlo pro vystoupení z jaderné energetiky. Sami si myslí, že to bylo „kvůli nehodě jedné elektrárny vzdálené devět tisíc kilometrů“. Dávají ale najevo svou obavu, že by Německo mohlo na sousední státy tlačit, aby ve shodě s německým rozhodnutím nestavěly nové jaderné elektrárny nebo jejich bloky.

Posledních osm otázek z celkem třiceti sedmi je pak věnováno vzpomínkám kancléřky na Prahu první poloviny osmdesátých let.

Politický obsah rozhovoru deníku české intelektuální pravice s německou kancléřkou tak lze shrnout ve dvou bodech. Za prvé, energetickou politiku si jednotlivé státy určují samostatně. Spolková vláda nebude na sousední státy nijak tlačit. Za druhé, Německo ústy své kancléřky říká, že chce pracovat ve prospěch Evropské unie jako politické unie a chce — díky rozpočtové kázni a zavedením dluhové brzdy do ústav jednotlivých zemí — udržet euro.

Lidové noviny vyslaly za německou kancléřkou dva své špičkové redaktory. Daniel Kaiser s Daliborem Balšínkem se v rozhovoru ke kancléřce chovali servilně. Nechali ji opakovat průběh různých událostí, aniž by je chtěli interpretovat. Nezeptali se, co očekává od české politiky v Evropské unii. Nezeptali se ani, z čeho usoudila, že Petr Nečas je konstruktivní politik. Stejně tak Merkelové nezformulovali, co by asi tak česká politika, ale i občanská společnost nebo intelektuální obec mohly očekávat od Německa. Několik dní před její státní návštěvou se Merkelové nezeptali, proč že do té České republiky vlastně jede.

Angela Merkelová si před státní návštěvou odškrtla jednu položku. Lidové noviny si utrhly ostudu. A německé ambasádě lze doporučit, aby státní návštěvě, třeba až někdy přijede prezident Gauck, doporučila k rozhovoru jiné médium, nebo alespoň jiné novináře.