Děje se něco zajímavého. Posuďte sami: sociálnědemokratický europoslanec Richard Falbr děkuje — a bez ironie! - premiéru Nečasovi, Tomáš Tožička si myslí něco opačného než Jakub Patočka a Ilona Švihlíková než Jan Keller. Dělí je postoj ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii, známější pod označením fiskální pakt.

Podle mě ten pakt (viz tady a tady):

• Ukládá signatářům postupně nějak („pokud možno ústavně“) uzákonit, že se nesmí moc utrácet — sestavovat rozpočty s větším schodkem (strukturálním deficitem) než 0,5% HDP. Ve výjimečných situacích ovšem ano, ale pak to musí zdůvodnit v EU. Také pokud je příčina „vnější“, nemusí to signatářský stát dodržovat. To je tzv. dluhová brzda. Možná jsem něco nepochopil přesně, ale snad to není důležité.
• O něco víc než dosud automatizuje sankce za překračování jiných rozpočtových limitů (těch, co občas nedodržela ani SRN ;-)). Už se o jejich schválení nebude extra rozhodovat, ale nastanou automaticky (zásady těch sankcí stanoví Komise) a bude jen možné hlasováním kvalifikované většiny (!) v Radě je pozastavit či zrušit.
• Ukládá státům s velkým zadlužením (což ČR zdaleka není) zmenšovat ho tempem aspoň 5% ročně.
• Ukládá další věci spíš technické povahy státům s eurem.

• (malé) omezení státní suverenity - a zároveň tedy prohloubení integrace
• Pozvolná německoizace (já vím, že to není zvukomalebné, ale označit to za germanizaci by zase bylo matoucí) hospodářské politiky signatářských států
• Další krok k vícerychlostní, různě integrované Evropě. Ale v tom už byly důležitější kroky, zavedení eura a Schengenského prostoru, učiněny.

Proč je Petr Nečas proti?

Zapeklitá otázka! Nejlíp to asi shrnuje rozbor jedné možná málo známé poradenské firmy, která ale má ve svých řadách i velmi informovaného Václava Nekvasila. Tak tedy ty Nečasovy důvody v kostce: bojí se Václava Klause, hledá podporu u odpůrců EU v ODS a zhlédl se v britských konzervativcích. Publikované výhrady jsou jiné, slabé a nejen komentátorům vesměs nepochopitelné.

Proč jsou proti naši levicoví přátelé? Protože:

• Chtějí, abychom to tu měli spíš jako ve Skandinávii než v Německu (resp. podle Falbra a jiných pakt bude ztěžovat socialistickou politiku).
• Je to dlouhodobé opatření, doplňující (krátkodobou?) „okupaci Řecka“, jak to nazval Ivan Lesay, a obsahově jsoucí s ní ve shodě.
• Bojí se moci (velko)kapitálu v EU.
• Ideově (možná i systémově) věří v decentralizaci. To je opak integrace (jen Jiří Čáslavka z Glopolisu je přesvědčen, že lze dělat obojí najednou; tedy ono lze, i podle mě, ale ne v téže věci).

• Ideově věří v evropskou integraci.
• Mají znalosti nebo zkušenosti, že dohadování a rozhodování v EU je kultivované a svým způsobem demokratické.
• Také se bojí (velko)kapitálu, ale myslí si, že jen evropsky integrovaná politická síla ho může zkrotit.

Museli bychom sociální politiku dělat pod taktovkou EU?

Ne. O té tam není ani slovo. Je to jen účtařina. Jestli bude stát šetřit na armádě, dálnicích nebo sociálních dávkách, to je úplně jedno. Stejně tak, jako jestli bude získávat peníze od nejbohatších, od studentů, z hazardu, za špinění ovzduší nebo ze soudních poplatků…

Závěr

Oba postoje mají něco do sebe. „Láme se“ to na otázce, jak důležitá je evropská integrace a jestli je a bude EU dostatečně reformovatelná, zlidštitelná, socializovatelná… Až bude společná unijní sociální politika (ale to je podle Vladimíra Špidly dost daleko), tak jestli bude, realisticky nahlíženo, přinejmenším stejně dobrá, jakou bychom ukuchtili v ČR. Jestli je nutná (!) alternativa (jen) zdola.

Úzce to souvisí s dalšími „evropskými“ dichotomiemi:

• Chceme EU spíš pevnější, nebo demokratičtější?
• Chceme EU spíš participativní (tedy zhruba řečeno demokratickou), nebo sociální? Kteroužto otázku parafrázuji z obšírné recenze knihy Marka Hrubce Od zneuznání ke spravedlnosti, kterou (totiž tu recenzi, to je přece logické) napsal slovenský filosof Ľuboš Blaha a já doporučuji oboje, knihu i recenzi.