O Evropě a o nás
Lukáš JelínekJestli je něco slabinou demokratické levice v ČR, není to přílišné ustupování proevropské pravici z jiných zemí, ale nedotaženost obrazu Evropy, jakou by chtěla sama. Měla by být sociální, ano, jistě. Ale za jakou cenu?
Matěj Stropnický uhodil na tenkou strunu. Po přečtení jeho úvahy z 23.února jsem si musel znovu zopakovat, proč patřím k signatářům výzvy Nevylučujme se z Evropy. Původně jsem ji totiž podepsat nechtěl: přišla mi příliš obecná, nepřesná, povrchní, neoriginální. Ale uvědomil jsem si vážnost okamžiku, kdy se předseda vlády bez koaličního konsensu — a naopak ruku v ruce s vypečeným prezidentem — odmítl jménem České republiky připojit k fiskálnímu paktu EU a spolu s reprezentací Velké Británii se dobrovolně vyprovodil z jednací místnosti. Takže jsem se přidal. A přiznávám: ne kvůli obsahu smlouvy, ale kvůli jednoznačné symbolice.
S odstupem času nelituji. Dokonce již chápu obecnost textu výzvy. Jen tak patrně šlo zajistit, aby se mezi signatáři objevil Erazim Kohák vedle Miloslava Vlka, Jan Keller vedle Josefa Zieleniece, Jaroslav Šabata vedle Jana Rejžka. Tak silná aliance hlásící se k evropské integraci a odmítající národovectví, na němž surfují Klaus, Nečas, Bobošíková, Bátora a spol., se dosud dohromady nedala. A docela mne mrzí, že v ní schází skupina mých levicových přátel, z nichž Matěj Stropnický formuluje své výhrady k fiskální smlouvě nejvěcněji.
Na jedné straně sám cítím, že evropská integrace opustila směr vytyčený sociálními demokraty, křesťanskými demokraty a liberály po druhé světové válce; vzdaluje se i tomu, na čem pracovali Mitterrand s Kohlem a Delorsem ještě v 80.letech. Na straně druhé i jalové či chybné smlouvy patří k Evropě — a nepochybuji, že budou napraveny či překonány smlouvami lepšími. Blýsknutí na lepší časy může přinést například Francois Hollande v případě úspěchu ve francouzských prezidentských volbách.
Ano, a dodávám i způsob jak se k němu dostat - posledních čtvrt roku zažívám debaty k tématu fiskální pakt - tema dílčí, ale zjevně nejen pro českou scénu štěpící (viz např rozdílné postoje našich europoslanců).
Takže pokud bez pitvání této dílčí věci, tak rozhodně si zaslouží ujasnit si otázku čím ji doplnit, aby byly rozptýleny výhrady evropských odborů (ETUC).
S chladnou hlavou, samozřejmě že bez invektiv a netolerance, ale hlavně věcně a konkrétně )enshovávatse za agitančí floskule).
Uvedu některé otázky . Je problém v legitimitě autority vymáhající opatření o dluhové brzdě ? Měl by tu mít nějaké pravomoci Evropský parlament ?A nebo je problém v tom že chybí k paktu stability i pakt růstu ? A jaký by měl být jeho obsah ? Je vůbec reálné uvažovat o keynesiánskés timulaci na úrovni EU ? mělby tuto funkci plnit objemnější evropský rozpočet ? A nebo je to o zaplavování EU půjčkami eura z ECB ? Měl by se kvůli eoruobndům upravit statut ECB ? Měl by tyto prorůstové evropské kapitálové výdaje spravovat jakýsi veřejný unijní mimorozpočtový fond ? A jak by byl kontrolován ?
Otázek k takové hlubší diskusi je tedy víc než dost.
.
Hypotéza2: Stratég Klaus (se svými žáky) se pro své domácí cíle nebojí jít do konfrontace s Evropou, mnohé si již vynutil, ani se svou domácí opozicí, která je na něj zrovna pozlobena a zjistila, že je třeba tepat jeho odvěkké ústavní přehmaty. No, přestože se nás pakt o eurozóně do přijetí Eura moc netýká, levici jde především o budoucnost sociálního státu Evropa (byť to sociální je třeba takticky prozatím obětovat nadnárodnímu kapitálu)! Takže levici jde rozhodně o víc, obhajuje ohrožený projekt Evropy, kdepak nějaké domácí šachové partičky.
Hypotéza3: Pakt dozná na sumitech 25vlád drobných úprav, Británie se vyvzdoruje co potřebovala, Klaus taky, a Nečas pakt podepíše a levice mu ráda zatleská.
Testování: Ano, lidé by měli víc zkoušet tu zatracovanou víru v jednoho Boha vč. akceptování dogmat. K analýzám á la Stropnický se to moc nehodí.
Konec dobrý, ne? (akorát jestli jsem si nespletl diskusi Dr. s diskusí Pán)
Diskuse nad dluhovou brzdou má ten smysl, že než se dohodneme co dál s EU, tak se nám pro dluhy můlže rozložit definitivně. Eurotransfery )tj. z rozpočtu a fondů EU na to nemají dostatek zdrojů (nemluvě o poltickém rozhodnutí o tak masivním přerozdělování). Už jsrm tu někde psal že předřazovat transferovou unii unii hspodářské není promyšlené.Pokud bude SPD jen akcentovat bez dalšího odliv německých peněz na jih, nejspíš jí to prohraje volby. Tohle německý volič nepřijme.
Témata jako kompetence Evropského parlamentu v hospodářské poltice, shoda EU na regulačním prostřední či využití eurobondů nikoliv na dluhy a transfery ale na evropské projekty - to jsou témata myslím perspektivnější.
Eurobondy na veřejné evropské investice by bylo něco jiného - to by nemuselo Německu vadit, zvláště kdyby měly německé firmy na těchto projektech své zakázky.
Ilja Shurim
rozumy nám dávají lidé, pro něž je symbolika důležitější než realita. Pro než vnitřní myší boje s prezidentem (stejně jako neúčelné, tak i nevyhratelné a nic nepřinášející) jsou důležitější než samá podstata fiskální diktatury merkelizmu a její možné (a tedy po zkušenostech s jinými eu domluvami pravděpodobné) důsledky. politolog, jež se promiskuitně dokonce spoléhá i na jednoho z hlasitějších odpůrců už teď (na Hollanda), místo toho, aby ho teď podpořil. úžasně logicky nám sděluje, že teď podpoříme kravinu (a ne Hollandovy a jiných názory), aby jsme později podpořili Hollanda a ty, kteří už teď odporují merkeldiktátu. to tohle má být ten myšlenkový skvost čssd? tihle bázlivci a přizdi kálející chtějí později něco vybojovat? leda tak další palmáre z náhlého dalšího prozření... a dalších žádostí o podporu pro další odložené vize při potřebě zase nějaké akutní potřeby ustoupit nějakému paktu. strašení opuštěním integrační cesty má stejnou váhu jako strašení řeckem pravicí před volbama. teprve tzv. reformy pravice a samotní strašáci jasně nasměrovali ČR k Řecku. fakticky bez jakékoliv připomínky levice tu diktát merkelové provedl okupaci bez jediného výstřelu. a jelínek? jako vždy. s dobrými, ba nejlepšími úmysly dláždi cestu. jakobychom neměli zkušenost s blairem a schrödrizmem. rozhodit kapitálu biliony, a doufat, že při jejich prožírání něco upadne. samo sebou, z filantropie. a na potraviny pro chudé? tisíckrát menší částka. toto je prax a realita. jelínkův článek je neochota přiznat, že se vezou a jej jím zatím hej. že vlastně nahánějí hlasy těm, před kterými varují, to jim nedochází. jako už několikrát v historii.... a dolejš? prosím vás! švejnarův odvar. tak rád se hnípe v neutrínech ekonomie, jen aby nemusel ukázat ledví...
To si v případě tady často velebeného Holanda nejsem moc jistý - zejména co realně bude prosazovat (ne jen vyvolávat za hesla) po kampani. Pouhé transfery ze severu na jih rozloží podporu EU a přivolají nové dělení Evropy. Zkuste říci i chudým čechům že by měli přispívat řekům. I to je součást reality.
S nezaměstnaností nad 23 procent a jednoho pracovního místa na dva mladé lidi, čelí Španělsko možným sociálním nepokojům, tedy riziku, které pronásleduje také Portugalsko.
Rozšiřující se propast mezi dynamikou severních ekonomik a jižním škrtáním, vede k politickému přetlaku napětí, kdy "ztracená generace" čelí masové nezaměstnanosti hned v několika zemích.
Politická nejistota je cítit i ve Francii, která možná zvolí nového socialistického prezidenta, který se zavazuje znovu projednat fiskální kompakt tak, aby byl přátelský k růstu. Může to být politická volební rétorika, ale potenciál pro střet s Německem je reálný, pokud François Hollande porazí pana Sarkozyho."
Petr L. - nevím jestli proevropská pravice a proevropská levice
tento průnik cíleně hledala, ale osobně bych to viděl v snaze nezařazovat v evropské integraci zpátečku.
Rozdíly pak asi budou v tom že jedni mluví spíše o unii obchodu, druzí připomínají ony proslulé tržní přívlastky (sociální, ekologické). Evropanství je a samozřejmě i bude nazíráno různě. Až třeba po tu Evropu socializující.