Osobnosti od Kellera po Zieleniece vyzývají vládu k podpoře fiskální unie
Vratislav DostálPřes tři stovky osobností veřejného života, kultury či akademické obce se připojilo k výzvě Nevylučujme se z Evropy adresované vládě Petra Nečase. Signatáři po vládě požadují změnu stanoviska k evropské smlouvě o fiskální disciplíně.
Více než tři sta osobností veřejného života, členů akademické obce, známých postav české kultury a dalších občanů se za minulý týden připojilo k výzvě nazvané Nevylučujme se z Evropy!
Signatáři dokumentu vyzývají premiéra Petra Nečase a vládu ODS, TOP 09 a Věcí veřejných ke změně stanoviska ve vztahu k evropské smlouvě o rozpočtové disciplíně. Vyjadřují přesvědčení, že odmítnutím smlouvy se Česká republika zcela zbytečně sama vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace. České „ne“ smlouvě podle nich nepřináší naší zemi nic pozitivního a vážně poškozuje její důvěryhodnost.
Premiér Nečas ve Sněmovně poslancům vysvětloval, že podpis fiskální úmluvy na posledním summitu v Bruselu nevyloučil, pouze se k němu kvůli mandátu od vlády nezavázal. Jeho postoj kritizuje nejen opozice, ale i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg z TOP 09. Definitivní rozhodnutí musí padnout do počátku března, kdy se koná další vrcholná schůzka.
1) Uvedení signatáři Halík, Pehe či Kantůrková, při plném respektování jejich vědomí a činnosti, nejsou lidmi schopnými kvalifikovaně posuzovat a hodnotit ekonomické procesy a jejich důsledky. Ekonomické, a na ně organicky navazující sociální a politické procesy jsou reálnými projevy reflexí objektivních zákonitostí, které hodnotit emotivně, pocitově, či podle zastávané ideologické pozice lze skutečně velmi obtížně. Z tohoto pohledu výzva nepřínáší žádný přesvědčivý, konkrétní a relevantní argument ve prospěch federativbních tendencí či formování fiskální unie v evropských integračních proscesech. Jistě dobře míněné přesvědčení, že se "nemůžeme vyčlenit z proudů", či že bychom na "vyčlenění mohli doplatit" není argument. Stejně tak má nulovou vypovídací hodnotu tvrzení o to, že i další malé státy sledují politiku velkých , protože to je "v jejich zájmu"
2) Problematický je i blíže nedefinovaný pojem "suverenita". Bez toho, že budeme mít jasno, co suverenitou chápeme, v jakém rozsahu a intensitě, tvrzení o tom, že její záruka je "ve svazku evropských národů" zůstává bezobsažnou frází. Státní suverenitu vždy ohraničují jednak přijaté mezinárodní závazky, jednak jejich respektování jinými. V naší historii máme řadu příkladů, že přes vysoký stupeň a kvalitu sopojeneckých smluv v rozhodujících milnících historie mezinárodní garance selhaly. Zpravidla vinou "spojenců" (tím nechci omlouvat zjevné chyby i morální selhání řady našich politiků). Kde je - kromě víry - jistota, že v případě "záruk" Evropské unie by tomu bylo jinak? Příklad finančního protektorátu velké trojky nad Řecekm je varující. Zvláště, odpovíme-li si na otázku cui bono?
3) Přinejmenším nejednoznačná je i důvěryhodnost údajné "rovnoprávnosti" v rámci evropské integrace známe-li (a máme-li již z nich špatné zkušenosti) vrchnostenké unifikační či centralizační snahy onoho exemplárně nedemokratického orgánu, t.j. Evropské komise, a hegemonistické ambice německo-francouzského tandemu. Jistě, "demokratický deficit" není jen v Evropské unii, nýbrž i v jiných státech Evropy a celého světa Ruskem počínaje a Čínou konče. Nicméně 85 % našich vnějších hospodářských vztahů se státy Evropské unie a vojenskopolitická závislost na NATO, při fatální neznalosti zájmů rozhodujících světových hráčů, jsou varující, a důvěřivé fráze o "spolurozhodování v Evropské unii" na tom nic nemění