Řecká ekonomika byla podlomena tupými škrty, které iracionálně vyžaduje velká trojka EK, MMF, ECB, a to tak důkladně, že klesla o celou 1/5 od roku 2008. Místo strukturální pomoci EU zemím periferie, které nestačí tempu exportně-deflační ekonomiky Německa, (proto se na jihu kumulují dluhy), přišla krvavá sociální a ekonomická lázeň konzervativní defekce, kdy naprosto mimo jakoukoliv ekonomickou logiku konzervativci ordinují škrty a tím umocňují hlubokou degresi v celé sadě zemí, což vede ke stále většímu zadlužení. Korunou celého tohoto Evropu likvidujícího konzervativního snažení je bezesporu fiskální kompakt, který je dokonce „ústavní formou" posvěcující další pokračování dvourychlostního rabování v Evropě.

„Ukázali jsme hodně solidarity s Řeckem," řekl včera německý ministr financí Wolfgang Schäuble a dodává: „Každý ví, že skutečné problémy řecké společnosti jsou v Řecku a ne v zahraničí. " Lubomír Zaorálek z ČR, která jede ve stejné „jižní“ spirále ordinované vládou Petra Nečase a tedy velmi dobře na vlastní kůži ví, že škrty nejsou pomoc, ale naopak vedou k ještě větším propadům a zadlužení, k tomu mlčí, dává Německo jako vzor. Vítejte v Evropě přátelé!

Naopak vedoucí představitelé Strany evropských socialistů (PES) před summitem EU 1-2 března vyzvali k investicím do hospodářství EU a investicím do mladých lidí. V otevřeném dopise Evropské radě píší, že nebudou Radu vůbec šetřit při své kritice současné „konzervativní politiky". „Výdajové škrty, další deregulace pracovního trhu a liberalizace sektoru služeb nejsou odpovědi na krizi," varují socialisté.

V otevřeném dopise Radě předkládají podrobný alternativní plán a alokují zdroje na provedení tohoto návrhu: tedy zásadní reformu rozpočtu EU, efektivnější a spravedlivý systém národních daňových režimů a plošné zavedení daně z finančních transakcí, které mohou ročně přinést zdroje až do výše 200 miliard eur.

Socialisté také upřednostňují zavedení „záruk evropské mládeži", která by zajistila, že každému mladému člověku bude nabídnuto pracovní místo, nebo další vzdělávání či pracovní rekvalifikace po čtyřech měsících nezaměstnanosti. Tato strategie se dá celoevropsky financovat ze stále nepřidělených prostředků EU (10 miliard eur). Mezi další klíčové body návrhu socialistů patří aktivní podpora zaměstnanosti, investice do vzdělávacího systému a zlepšení rámcových podmínek pro evropské podniky.

Předseda S & D frakce v Evropském parlamentu Hannes Swoboda, které je členem i ČSSD, k tomu poznamenal, že „Evropa potřebuje nový progresivní směr. Udržitelný růst a zaměstnanost jsou jediným způsobem, jak překonat začarovaný kruh čistě úsporných konzervativních politik, tedy jediný způsob vedoucí ke snížení rozpočtových deficitů".

Naopak názor evropsky téměř osamocené ČSSD je jiný. Může se paradoxně i z opozice přetrhnout, aby se vlomila do konzervativních dveří, opouští tak své jediné evropské přátele, nastaví se za levicovou alternativu, drží čisté pozici národního státu, tupě počítá nějakých 25:2, lidem tají, že z těch 25 je 22 konzervativních pravicových vlád, zrazuje raději program sociálních demokratů, zelených, liberálů v Evropském parlamentu, Evropě. Přitom je to právě i Česká republika, která velmi dobře ucítila defektnost konzervativních škrtacích postupů a pan Kalousek může vyprávět dlouhý příběh o tom, jak se mu rozpadl výběr všech daní, jak se ekonomická situace ČR propadá do recese v „řecké spirále“ vyvolané pouze úspornými opatřeními, které podsekávají růst, zaměstnanost, inovace, konkurenceschopnost i budoucnost. ČSSD se prý obává vyloučení některých zemí z EU z důvodu jejich slabé ekonomiky.

Zaorálek se slzou v oku jmenuje třeba Řecko. Dokonce se velmi správně obává fašizace tamní společnosti. Nikdo mu asi ale nevysvětlil, že právě ten fiskální kompakt tyto země odsoudil na tuto cestu, jestli ten pakt okamžitě nepřepracujeme do růstového, zaměstnanostního, jestli nepůjdeme cestou, kterou bude chtít po paní Merkelové německá SPD už při hlasování v Bundestagu (Merkelová potřebuje v obou komorách 2/3 hlasů), tedy cestu růstové transferové pomoci ohroženým zemím EU, kterou chce financovat právě ze zdanění finančních transakcí.

Lokální ČSSD po takové věci nevolá, ve své podstatě jsou jí ostatní země EU ukradené, hlavní je prý sedět u stolu, hlavní je prý podpořit konzervativní škrtací pakt, přitom občanům neřekla, že speciálně otevřená exportní ekonomika, jakou česká bezesporu je, bude v evropské recesi vyvolané škrty utopena jako první. Je ve strategickém zájmu České republiky bránit celoevropský postup, růst a zaměstnanost, jelikož jinak export zamrzne, což bude mít na české veřejné rozpočty katastrofální dopad. ČSSD názor nejlepších světových ekonomů nezajímá. Stiglitz, Krugaman od začátku krize varují, že „škrty“ v recesi povedou k desintegraci celé Evropy. Stiglitz dále varuje před revolucí v zemích jakou je Španělsko a ono se opravdu bouří.

Celé regionální vlády odmítají tento pakt, který situaci jen zhoršuje, podsekává ekonomiku a vede k dluhům a eskalaci sociálního napětí, kdy kolabují klíčová zdravotnická zařízení, dokonce i lékařská první pomoc, jak informují NYTimes.com, tedy noviny, které si pan poslanec Zaorálek zjevně nikdy neotevřel. Stejná situace je v Portugalsku, které plní všechna ta nestoudná přání velké trojky tak čestně, že se v recesi zadlužuje stále víc a podívá se do Řecka a následně bude odkopnuto, pravděpodobně jako prašivý pes mimo eurozónu, jak ostatně veřejně již dnes říká největší globální agentury spekulující s dluhopisy Pimco. ČSSD je to jedno, prý se ČR do těch kritérií fiskálního paktu dokáže vejít, malují si sociální demokraté v ČR hezké obrázky pro děti. Ano, jistě, stejně nesolidární konzervativní holandská vláda se o to také pokoušela, když cílila škrty na 3%.

Není jistě žádným překvapením, že její snažení přineslo opačný efekt, což možná povede k rozpadu tamní koalice. ČSSD také nikdo neřekl, že ten fiskální pakt je stavěný čistě na ekonomicky mzdově deflační, exportní země jádra.

Nepřekvapí tedy, že Zaorálek bojuje z periferie paradoxně za jádro, tleská Německu a dokonce Švédsku, které se z paktu fakticky vykroutilo. ČSSD neanalyzovala, proč vlastně vznikají strukturální schodky na jihu a na severu jsou přebytky. Nevede evropskou zásadní debatu. Neříká jako socialista Hollande, tedy pravděpodobný francouzský prezident, že v Evropě je třeba nové rovnováhy, jelikož logika kapitalismu v jednotném trhu vytváří závažné a stále se prohlubující nerovnosti, kdy kapitálové centrum bez transferové magistrály fakticky stále více luxuje periferii a nestačí už ani Francie.

Úplným bonbónkem ovšem je, že fiskální destrukce periferie vede k následné erozi i jádra. Německo, které tak po tomto řešení, neřešení volalo, jistě konzervativcům již brzy ve volbách poděkuje. Průmyslové objednávky v Německu se v lednu meziměsíčně propadly o 2,7% a meziročně dokonce o 4,9%. Za velkým propadem stojí objednávky pro export, které meziměsíčně spadly o 5,5%. Logický a očekávaný propad. Kdo se diví, když se na jihu škrtá jako za války, že zamrzl export, že zamrzl růst. ať se vrátí na základní školu. Škrtat v době chronické recese, to je opravdu výborný nápad, který mohou mít jen evropští konzervativci.

Je ale nutné respektovat, že ČSSD zvolila národnostní, programově konzervativní neevropskou, nesolidární figuru, ne ideovou, proevropskou pozici. Vedení ČSSD se ovšem jistě nebude divit, že autentický sociální demokrat se za takovou stranu studem propadá do země.