Slovo konkurenceschopnost
Alena ZemančíkováSlovo „konkurenceschopnost“ dnes vyznívá podobně, jako v době, kdy dělníci v socialistickém Československu podepisovali pod vedením KSČ rezoluce proti polské odborové Solidaritě, znělo sousloví „proletářský internacionalismus“.
Zprávy o tom, jak se vyvíjí hospodářská situace naší země a Evropy, jsou buď nicneříkající nebo strašné. A denní média se spokojují s tím, že něco konstatují, často tak, že člověk ani nepozná, co vlastně se konstatuje, jaký obsah je za slovy.
Mezi otřesné zprávy patří ta, která začíná titulkem Kunovský: Na Kypru ušetřím.
Text najdeme ve čtvrteční příloze Lidových novin Peníze& Byznys hned na první straně a jeho obsahem je sdělení, že největší český developer, zabývající se výstavbou bytů v ČR, stěhuje sídlo své firmy na Kypr do daňového ráje. „Má to určitý finanční efekt,“ uvádí miliardář skromně. To mu rádi věříme, proč by to jinak dělal, jistě nehodlá na Kypru stavět tolik nových bytů, aby mu stálo za to stěhovat firmu.
Podívala jsem se do encyklopedie a zjistila, že od 1. května 2004 je Kypr členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k eurozóně. Chtěla bych tedy vědět, jak je možné, že země nerespektuje daňová pravidla ostatních evropských zemí, že může být tím „daňovým rájem“ a že jí tahle nemravnost nebyla překážkou ani ve vstupu do EU ani v přijetí eura. Co mají „daňové ráje“ z takového chování, jaké výhody? Probíhají mezinárodní jednání o tom, jak takovému vykrádání veřejných rozpočtů zabránit, nebo je snad instalace dalších daňových rájů jedním z těch kýžených „prorůstových opatření“, jak se teď píše? Článek mi k tomu nic neříká, jen hlásí, že to tak je.
Z prava je používáno následujícně:
Zdůvodněním současné krize je nesvoboda subjektu. Ta pramení ze státními regulacemi omezované svobody, znemožňující podnikatelům uchopení POCTIVÉ zodpovědnosti za svou činnost. Stát tak znemožňuje aktivním a tvůrčím silám poctivě ručit za nezdary.
A tak nabádá-li náš pan premiér Evropu ke zvýšení konkurenceschopnosti, má na mysli, aby se podnikatelé snažili zbavit toho zatěžujícího balastu potřeb svých zaměstnanců, nejsou přece žádnými zabezpečovacími ústavy, zákony je třeba upravit tak, aby z nich zmizely všechny stopy nároků na zachování životního prostředí a tak dále.
Pro zamyšlení zde zveřejňuji dopis, který jsem premiérovi poslal už 22.7.2011
Drahý pane premiére.
Až dneska jsem se dočetl, že je Vaším osobním cílem dohnat ČR až do první dvacítky zemí na jakési obskurní stupnici konkurenceschopnosti. Konstatuji, že jde zase o jeden z cílů, který nebyl takto konkretizován v programu ani ODS, nadtož trojkoaliční vlády, takže jde zatím asi o voličským mandátem neodsouhlasenou, ryze Vaši osobní iniciativu. V mých očích pak o typický příklad pomníku Pýchy politika-technokrata, čtěte, sociálního inženýra.
Vždycky mne velice zajímalo, jak země Abendlandu, ležící převážně na územích mírného klimatického pásu a na surovinově již vyexploatovaných teritoriích, chtějí konkrétně zajišťovat konkurenceschopnost s těmi, které takové indispozice nemají. Jak chce být naše zemědělství konkurentem krajinám, kde se rodí zelí až pětkrát do roka a obininy třikrát? Jak chce být náš průmysl konkurentem zemím, jehož obyvatelé celý rok chodí jen v trenýrkách a tričku, nemusí mít nejen zateplované domy, ale mnohde ani skla v oknech, nikdy ve svých domech netopí a v tom příjemném klímatu dokonce nemusí ani tolik jíst, čili, stačí jim k životu jen „miska rýže“? Jak chce být Abendland svým životním stylem konkurenceschopný, když si v něm z celospolečenského úsilí hrstička náhodných sebere ke svému prospěchu devadesát procent všech přebytků a dvě třetiny lidí žijí jen ze dne na den a ta hrstka víc jak polovinu hodnot doslova prohýří?
Až si sám poctivě odpovíte alespoň na tyto otázky, pak se možná dopídíte k té nejzákladnější, která zní: „Není náhodou konkurenceschopnost praporem těch mocenských sil, které ovládání globálního světa zdokonalily až na jeho zotročení“?
Pěknou dovolenou přeje
Jak ji zabudovat do výzbroje své politické demagogie.
Když se talent snoubí s mocenským instinktem, tak rozum chodívá stranou.........pomyslel jsem si.
já ale dokonalejší příklad vyprázdněnosti pojmu opravdu neznám než ten, který jsem uvedla: proletářský internacionalismus bylo zaklínadlo, bez něhož nebylo možné otevřít Rudé právo. Ale když pak skutečně o solidaritu s polskými stávkujícími dělníky šlo, náhle heslo neplatilo a podepisovaly se pod vedením odborových organizací protesty proti Solidaritě. Pracovala jsem tehdy u Státních lesů a je to moje osobní zkušenost. Takříkajíc si nemůžu odpustit ji připomenout, když se to tak výmluvně hodí.