Premiér Petr Nečas nedávno rozdělil pomyslné „evropské stádo“ na zdravé a nemocné kusy. Přesněji řečeno, Nečas s pomocí tohoto příměru vysvětlil, že se vláda rozhodla půjčit na pomoc eurozóně 1,5 miliardy eur, aby ukázala, že jí jednak záleží na stabilitě eurozóny, jednak že „v 27hlavém stádu zvaném Evropská unie“ patří ČR mezi zdravé kusy.

Což o to, Česká republika by eurozóně určitě půjčit měla (nebo, přesněji řečeno, by měla půjčit IMF, aby tato organizace mohla případně pomoci eurozóně), a to především proto, že je to prostá slušnost v případě země, která od Evropské unie ve strukturálních a dalších fondech bere stovky miliard.

Navíc se nedá vyloučit, že Česká republika bude v budoucnosti sama nějakou další pomoc potřebovat, ač se nyní tváří jako „zdravý kus“, který blahosklonně nabízí pomoc například nemocnému Řecku. Naše země má totiž ke „zdravému kusu“ dost daleko.

Protože opakování je matkou moudrosti, neuškodí znovu připomenout některá základní fakta.

Například, že žijeme v zemi, která se v pravidelných průzkumech Transparency International o vnímání korupce momentálně umisťuje na místech, která naznačují, že se jedná o notně nemocný kus ve stádu nejen evropském, ale přímo světovém.

Abychom byli přesní, na stupnici 0 — 10, kde deset označuje zemi téměř bez korupce a nula znamená vysokou míru korupce, získala Česká republika hodnocení 4,4, což ji společně s Namibií a Saúdskou Arábií řadí na 57.— 59. místo na světě. Trend je negativní, ČR se v rámci Evropy a vyspělých zemí propadá na úplné dno.