Francie má od úterý novou vládu — od nástupu Françoise Hollanda do prezidentské funkce už čtvrtou v pořadí. V jejím čele stojí opět Manuel Valls. Také Hollandovi klíčoví ministerští spojenci Laurent Fabius (zahraničí), Michel Sapin (finance) a Jean-Yves Le Drian (obrana) si svoje křesla podrželi.

Naopak chybí v novém kabinetu tři z nejvýznamnějších zástupců levicového křídla Hollandovy a Vallsovy Socialistické strany Francie (PSF): Arnaud Montebourg, který opustil post ministra hospodářství, Benoît Hamon, který odchází z ministerstva školství a Aurélie Filippettiová. Ta až vedla doposud rezort kultury.

Příčinou vládní výměny byla kritika, jíž právě ministři z levicového křídla vyjadřovali vůči ekonomické a sociální politice premiéra a prezidenta. Bezprostředním impulzem se přitom stala Montebourgova slova zveřejněná o víkendu v rozhovoru pro list Le Monde a posléze vyřčená přímo ministrem v neděli před spolustraníky v burgundském městě Frangy-en-Bresse.

„Německo se pod vládou Angely Merkelové dostalo do zajetí politiky úspor, kterou vnutilo celé Evropě (...) Ale Francie by neměla podléhat obsesi německé pravice (...) Francie je svobodná země. Je třeba zvýšit hlas (...) Silové snižování deficitů je ekonomickou aberací. Zvyšuje nezaměstnanost a brání nám dát do pořádku veřejné finance,“ řekl Montebourg doslova.

Náhradníci a důsledky

Vláda podala ústy premiéra Vallse demisi v pondělí. Den nato už byla jmenována nová. Montebourga v ní nahradil bývalý bankéř a Hollandův přítel Emmanuel Macron, Hamona dosavadní ministryně pro otázky ženských práv, mládeže a sportu Najat Vallaudová-Belkacemová a Filippettiovou Fleur Pellerinová, která se dříve zabývala v ministerském aparátu otázkami inovací a digitální ekonomiky.

I když i v novém kabinetu označovaném dnes jako Valls II. zůstává několik zástupců levicového křídla PSF — například ministryně spravedlnosti Christiane Taubirová —, celkově se očekává, že bude více blairovský.

Hollande a zvláště Valls chtějí docílit ekonomické obnovy kombinací daňových odpustků a další pomoci podnikatelům, kteří vytvoří nová pracovní místa, a investic do bydlení, resp. infrastrukturních projektů. Kvůli daňovým úlevám a potřebě peněz na investice však schvalují i četné škrty.

Levicové křídlo PSF tuto politiku soustavně kritizuje, neboť odhání straně voliče z nižších tříd, kteří pak utíkají k Národní frontě Marine Le Penové. Obměna vlády navíc vyvolává obavy, že se proti novému kabinetu vzbouří levicové křídlo i ve sněmovně, což by mohlo připravit kabinet o poslaneckou většinu.

Většina pozorovatelů se sice dnes domnívá, že k rozpadu parlamentní opory vlády bezprostředně nedojde — jednak je PSF tak oslabená, že by předčasné volby skončily i pro levicové křídlo katastrofou, a jednak už kolují zvěsti, že si Valls domlouvá podporu u středových poslanců —, je ale otázkou, co bude za pár let.

„Je možné, že obměna Hollandovi a Vallsovi nakonec pomůže. V nejbližších týdnech tedy určitě, protože vyjasnila situaci. Kdyby se nechal Hollande dát kritizovat od vlastních ministrů, znemožnil by se už docela — ve Francii i v Evropě. Problém je, že jde o hodně vysokou hru,“ uvedl pro britský Guardian Laurent Bouvet, politolog z Université de Versailles.

Hollande je nyní nejméně oblíbeným francouzským prezidentem za dobu, kdy se provádějí příslušná šetření, a výkon Vallse jako premiéra hodnotí kladně jen pětina Francouzů. Nezaměstnanost se přitom i po dvouletém vládnutí socialistů drží na 11 procentech a hospodářský růst je očekáván maximálně ve výši 0,5 procenta.

Další prezidentské a parlamentní volby čekají Francii v roce 2017. Podle posledních průzkumů by dnes jejich první kolo vyhrála Marine Le Penová s 26 procenty hlasů.

Kdo si začal?

Spíše už jen zajímavostí je dnes spor o to, zda si obměnu vlády prosadil Valls, nebo zda si ji vynutil sám Montebourg.

Pro první výklad hovoří Vallsův dlouhodobý spor s Montebourgem a Hamonem, zvěsti o premiérově prudké povaze a listem Le Parisien zveřejněný únik ze schůzky prezidenta a premiéra, na níž mělo padnout „Buď on, nebo já“. Pro druhý mluví naopak informace z různých důvěrných zdrojů, dle nichž měl Montebourg sdělit minulý týden přátelům, že „o víkendu přejede do útoku“.

Někteří pozorovatelé připomínají, že při obměně vlády mohly sehrát určitou roli i další ne-přímo-politické důvody — například skutečnost, že Hamon a Filippettiová neměli po dvou letech ve funkci téměř žádné výsledky a Montebourg kritizoval krom prezidentovy politiky i četné průmyslníky, což není u ministra hospodářství zrovna zvykem.

Hlavním zdůvodněním však u všech zůstává odpor levicové trojice k hlavním Hollandovým-Vallsovým reformám: dílčímu rozvolnění zákoníku práce, velké ekologické dani pro dopravce, resp. kamiony a zejména tzv. Paktu odpovědnosti — politickému plánu a dohodě mezi vládou a zaměstnavateli, dle níž stát uleví podnikatelům na daních o celkem 40 miliard eur výměnou za vytvoření půlmilionu pracovních míst během tří let.

Výpadek v daních mají přitom kompenzovat vládní výdajové škrty v celkové výši 50 miliard eur.

Další informace:

The Local — France Bulging to-do list awaits France's new government

The Local — France Hollande puts economy in hands of ex-banker, 36

France 24 France’s new ministers

France 24 The French left-wing firebrand who forced the Socialist reshuffle

BBC News France Hollande: New team named after ministers rebel

The Guardian French prime minister Manuel Valls names new cabinet after negotiations

The Guardian François Hollande gambles on excluding Socialist dissidents