Francie se chystá na velké volby, pozornost poutá rozdělení krajní pravice
Petr JedličkaFrancouzi budou za půl roku volit jak poslance, tak prezidenta. Emmanuela Macrona chce vedle starých známých vyzvat i levicová starostka Paříže Anne Hidalgová. Na krajní pravici zatím oslabuje Marine Le Penovou nová superstar Éric Zemmour.
Přibližně půlrok zbývá ve Francii do velkých dvojvoleb — prezidentských v dubnu 2022 a parlamentních o měsíc později. Veškerý politický život tak začíná prostupovat příprava na ně. Již delší dobu je známo, že socialisty povede k volbám pařížská starostka Anne Hidalgová. Zelení vybrali na konci září za kandidáta Yannicka Jadota. Radikální levici by měl reprezentovat zase Jean-Luc Mélenchon.
Stávající prezident Emmanuel Macron zatím svou kandidaturu neohlásil. Všeobecně se má však za to, že kandidovat bude.
Neogaullistická pravice má o svém nominantovi rozhodovat v prosinci. Favority jsou předsedové regionálních vlád Valérie Pécresseová a Xavier Bertrand, kteří mají i zkušenosti z celostátní politiky nasbírané za Sarkozyho éry, a známý diplomat Michel Barnier.
Nejvíce pozornosti nicméně v poslední době poutá rozdělování na krajní pravici. Lepenistické Národní sdružení totiž sice vysílá svou Marine Le Penovou — jednu dobu měla i větší podporu než Macron; zároveň ale narůstá podpora pro další hvězdu antiislámského hnutí — dvaašedesátiletého novináře a spisovatele Érica Zemmoura.
Zemmour doposud nepotvrdil, že se bude o prezidentský úřad ucházet. V průzkumech ovšem odsává lepenistické hlasy ve velkém a v médiích je doslova supercelebritou.
„Éric Zemmour dokáže něco podobného jako Donald Trump: fascinovat média (…) a to i ta, která stojí proti němu (…) Mediální watchdog Acrimed spočítal, že Zemmour figuroval minulý měsíc celkem šestnáctkrát buď v prime-timu v televizi, nebo na předních stranách novin. V éteru strávil celkem jedenáct hodin, zatímco například socialistická kandidátka Hidalgová jen dvě hodiny a Marine Le Penová něco přes hodinu,“ přibližují v pondělním Politicu Clea Caulcuttová a Cornelius Hirsch.
Znalci francouzských poměrů varují před předčasnými závěry — až začne kampaň, kandidát neogaullistů může odsávat zase Macronovy hlasy. Do voleb se také mohou objevit podobné kauzy jako v roce 2016, kdy fiktivní zaměstnávání manželky politicky odrovnalo Françoise Fillona, nebo v roce 2011, kdy sexuální skandál zlikvidoval šance Dominiqua Strausse-Kahna.
Hlavní trend je ovšem zřejmý už několik let: při zapojení kandidátů všech standardních stran mají Macron a Le Penová přibližně stejnou podporou. Většina analytiků se domnívá, že dík dvoukolovému systému a státnické disciplinovanosti větší části levice nemůže Le Penová nikdy vyhrát. V posledních letech se ale objevují i opačné názory.
