S učebnicovou, leč trochu vyprázdněnou pietou si připomněla Francie velký masakr Alžířanů, který spáchaly pořádkové síly 17. října 1961 na davu demonstrantů. Stalo se tak v závěru minulého týdne — na šedesáté výročí jednoho z nejkrvavěji potlačených protestů ve francouzské historii. Zabito bylo tehdy nejméně několik desítek, spíše ale až několik stovek lidí.

Hlavní pietní shromáždění se konalo v Paříži na nábřeží Seiny — na jednom z míst, kde policejní kordon střílel do několikatisícového průvodu ostrými a kde pak policisté házeli do řeky těla i dosud žijící raněné.

Špičky politické reprezentace teď házely do vody květiny a držely minuty ticha. Beze slov se poklonit přišel i prezident Emmanuel Macron.

Masakr ze 17. října byl ve Francii dlouho politickým tabu. Teprve v devadesátých letech se začalo polooficiálně uznávat, že při protestu nezemřeli jen dva lidé, jak uváděla úřední verze vyšetřování události, ale nejméně několik desítek. Z vysokých politiků jej uznali oficiálně až socialistický primátor Paříže Delanoë v roce 2001 a prezident Hollande o jedenáct let později.

Macron tento rok označil masakr za „neodpustitelný zločin“. Dál však ani on nezašel.

V tematickém psaném prohlášení — projev na pietním místě ani tiskovka nebyly — zmínil prezident pouze odpovědnost někdejšího vrchního velitele pařížské policie Maurice Papona, který dal rozkaz střílet. Nepadla ani omluva, ani jméno některého z odpovědných politiků.

„Je zde pokrok (…) ale popravdě jsme doufali ve víc. Papon nejednal sám. V samotném srdci Paříže byli tehdy mučeni a masakrováni lidé a ti nahoře o tom věděli,“ uvedla pro AFP Mimouna Hadjamová z antirasistického sdružení Africa93, které se snaží, aby byl masakr ze 17. října prohlášen za „státem spáchaný zločin“.

Podrobně o masakru

Četní pozorovatelé dávají Macronův postoj do souvislosti s blížícími se prezidentskými volbami. Jiní však argumentují, že událost není stále úplně objasněna. Inkriminovaný průvod pařížských Alžířanů měl v říjnu 1961 podpořit boj za nezávislé Alžírsko a zároveň protestovat proti zákazu nočního vycházení stanoveného v Paříži pro „alžírské muslimské dělníky“ a „francouzské muslimy“.

Přestože akce nebyla policejně povolena, a tudíž byla dle tehdejšího práva nezákonná, vyrazilo na ni přes třicet tisíc lidí. Vrchní policejní velitel Papon zmobilizoval téměř devět tisíc příslušníků pořádkových sil, které kontrolovaly všechny autobusy, vlaky a metra mířící z dělnických předměstí do centra. Na seřadiště protestu u stanice metra République se tak nakonec dostaly asi jen čtyři tisíce lidí.

Historikové věnující se masakru dlouhodobě upozorňují, že Francie byla tehdy ve válce s alžírským odbojem a že i v Paříži samotné probíhaly atentáty. Policii se tak ve vztahu k Alžířanům leccos tolerovalo. Do řad pořádkových sil se navíc v padesátých letech vrátily vichistické kádry s čistě rasistickými názory. To byl i případ prefekta Papona.