V Alžírsku v posledních týdnech demonstrovaly statisíce až miliony lidí. Můžete přiblížit, proč a proti čemu protestují?

„Alžírské jaro“ pramení z šesti let celonárodního ponížení. Náš prezident Abdelazíz Buteflika prakticky nepromluvil na veřejnosti od roku 2012, tedy od chvíle těsně před jeho mrtvicí. Po celou tu dobu jsme byli trpěliví, abychom nedostali celou zemi do situace, jakou dosud zažívá třeba Sýrie. Ale jedna věc byla poslední kapka: když nám oznámili, že sotva žijící prezident se bude znovu ucházet o zvolení.

Každý přitom ví, že není schopen ani mluvit a všechny jeho dopisy, které pravidelně zasílal občanům, jsou ve skutečnosti z pera jeho mladšího bratra Saída. Hned po Buteflikově oznámení, že bude usilovat o znovuzvolení, se řada opozičních politiků rozhodla prezidentské volby bojkotovat. Buteflika nikdy neprohrává, volby při jeho účasti nedojdou ani do druhého kola a žádný jiný kandidát nemá šanci dostat víc než 5 % hlasů. Slouží čistě k tomu, aby dodali hlasování větší mezinárodní kredibilitu — proto se jim přezdívá „králíci".

Na sociálních sítích Buteflikův krok vyvolal bouři a začalo po nich kolovat tajemné datum: 22. února. Nikdo přesně neví, kde se vzalo, možná z nějaké menší opoziční stránky, i když v pozadí také působili lidskoprávní aktivisté, kteří se dlouhou dobu snaží překonat bariéru strachu při vzpomínce na krvavé desetiletí občanské války. Každopádně nikdo neočekával tak masivní účast: prvního dne protestů se proti Buteflikovi pochodovalo ve všech 48 departmentech země.

Nechat se na veřejnosti reprezentovat mumií je jedna věc, důvodů nespokojenosti je ale víc. Situace alžírského hospodářství je kvůli pádu cen ropy a zemního plynu tragická a panují obavy, že země skončí jako Venezuela. Zodpovědnost za to bez nejmenších pochybností nese režim v čele s Buteflikou, který nedokázal obrovské příjmy z posledních let využít k vybudování o nic soběstačnější ekonomiky. Protestující proto požadují nejen prezidentův odchod, ale změnu celého systému založeného na vládě starců. Chtějí nástup nové, mladé generace.

Už jste to trochu naznačil, ale jaký je stav alžírské společnosti a ekonomiky?

Alžírské hospodářství je zcela závislé na příjmech z ropy a zemního plynu. A vzhledem k tomu, jak nízké jsou momentálně ceny těchto surovin, Alžírsko utrpělo srovnatelnou ránu jako Írán nebo Venezuela. Inflace dosáhla sta procent a zahraniční rezervy se rychle ztenčují. Hospodářský růst navíc omezuje vysoká míra korupce.

Bezpochyby nejhorší je situace mladých lidí, kteří po vystudování vysoké školy nemají žádné příležitosti. Ti, kteří měli největší štěstí, se dostali do Evropy. A ti, kteří ho měli nejméně, se utopili ve Středozemním moři. Před protesty většina mladých lidí už dávno ztratila všechny naděje, emigrovala nebo se na to chystala a Buteflika s jeho rodinou mezitím rozkradli celou zemi.

Jak se Buteflikovi podařilo udržet u moci celých dvacet let? Co je to za člověka?

Buteflika je v politice odjakživa. Poprvé se zapsal do veřejného povědomí jako ministr zahraničí hned v první vládě po získání nezávislosti (1969). Byl to obratný diplomat a protégé oblíbeného alžírského prezidenta Houari Boumédièneho po celou dobu jeho vlády v letech 1965-1979.

Po Boumédièneho smrti vybrala všemocná armáda jako jeho nástupce loutkového prezidenta Chadliho Bendjedida. Buteflika odešel kvůli sporům s armádou do Švýcarska a následně do Kataru a k usmíření došlo teprve na konci 80. let. V roce 1999 si ho pak sama armáda zvolila za prezidentského kandidáta.

Buteflika je mimořádně inteligentní, manipulativní a ví, jak dosáhnout toho, co chce. Za jeho prvního funkčního období dosáhly ceny ropy a zemního plynu maxima, což prezidentovi umožnilo získat si oblibu mezi Alžířany pomocí různých subvencí. Díky vysokým příjmům mohl také splatit zahraniční dluh a vyvázat se ze závazků vůči MMF. Další lidé jsou mu vděční i za určitou demilitarizaci, když postupně zbavil moci generály z období „temného desetiletí".

Všechno se ale změnilo v roce 2013, když Buteflika dostal mrtvici. Otěže moci fakticky převzal jeho podstatně méně inteligentní bratr Saíd, oficiálně z pozice „poradce“, a k vládě přizval mocné byznysmeny, což byla chyba, kterou by Buteflika nikdy nepřipustil.

Proč vůbec Buteflika vzhledem ke svému zdraví trval na tom, že bude kandidovat znovu?

Nemyslím, že to bylo jeho rozhodnutí. Oligarchové udělají všechno, aby se udrželi u moci, a když Buteflika padne, padnou s ním. V současnosti se o vládu dělí tři klany: Buteflikova rodina, generálové a tajné služby. Za celou tu dobu se nedokázaly shodnout na tom, kdo Butefliku nahradí, a tak ho raději přiměli k tomu, aby se o úřad opět ucházel. Ještě se uvidí, jestli se dokážou shodnout teď po jeho oznámeném odchodu a z klobouku vytáhnou dalšího „králíka“.