Nedělní prezidentská volba ukázala několik pro Francii znepokojivých fenoménů. Pro nás jsou důležité proto, že tato země je často politickou laboratoří a mnohé z toho, co se děje tam, signalizuje širší fenomén, který nás a další země jednou zasáhne taky.

Hluboké příkopy

Volební výsledky ukázaly společnost rozdělenou na tři víceméně stejně silné politické tábory. Jednak voliče, kteří svůj život a budoucnost vidí optimisticky, kteří mají zaměstnání, cestují, jsou otevřeni světu, ztotožňují se s evropskou integrací a se současným systémem — ti volili Emmanuela Macrona nebo kandidátku klasické pravice Valérii Pécressovou. Představují přes jedenáct miliónů Francouzů, třetinu hlasů (32 %).

Potom ty, kdo volili Marine Le Penovou a Erika Zemmoura: mají plno obav — z přistěhovalectví, sílícího islámu, z údajného poklesu bezpečnosti ve městech a také z rostoucích cen energií a vůbec z inflace, i z globalizace, která jim likviduje jejich profese. Svým hlasem protestují, částečně či celkově se ztotožňují s ideologií krajní pravice, mají pocit, že globalizací a Evropskou unií ztrácejí a chtějí zásadní změnu. Představují také třetinu hlasů (rovněž 32 %).

A potom podobně antisystémové voličstvo, jen na opačné straně politického spektra, které by chtělo radikální změnu a vymést ze dveří dosavadní kapitalistický systém. Lidi, kteří mají problém vyjít do konce měsíce a cítí se globalizací a evropskou integrací také zapomenuti. Volí radikálního levicového orátora Jeana-Luca Mélenchona (22 %). Nesnášejí krajně pravicovou ideologii, existující systém ale odmítají stejně jako voliči Le Penové a pro některé je liberální Macron stejným zlem jako krajně pravicová politička. Podle průzkumů jí dá ve druhém kole hlas asi každý šestý z nich.

Polovina hlasovala proti dosavadnímu systému

Pokud k hlasům krajní pravice, které představují ve své většině volání po konci dosavadního systému, připočteme ještě většinu těch, jež obdržel Mélenchon, vyjde nám polovina jasně antisystémových voličů. Ti po volbách nezmizí, z jejich středu se budou rekrutovat další hnutí a akce typu žlutých vest, u nichž se prolínaly střídavě klasické levicové požadavky s místy krajně pravicovou rétorikou.

Jejich hlavní hlas zněl: zapomněli jste na nás ve svých velkých městech, ve svých rychlovlacích a projektech evropské integrace… my žijeme v menších městech, kde mizí doktoři, lékárny, pošta, místní železnice a veřejná doprava, kde se bez auta nikam nedostanete, a přitom benzín zdražuje, nebo jsme farmáři a globální konkurence nás likviduje. Na tyhle lidi také covid a zdražování dopadly nejvíc.

Zatím tenhle výbušný potenciál ještě neuchopil žádný opravdu charismatický lídr a ve Francii stále nepředstavuje většinu. Co ale není, může být.