Francie připjala řád Čestné legie právničce a feministce Kateřině Šimáčkové

Petr Janyška

Udělení řádu čestné legie Kateřině Šimáčkové podněcuje mnoho otázek — proč i my neumíme podobně vyzvedávat přátele ČR v zahraničí, proč je tu pro ženy stále tak těžké se prosadit či jak by mohla vypadat optimální prezidentská kandidátka.

Je velkou zastánkyní osobní svobody a práv občana, tedy i občana nebohatého. I ti „potřebují dostat jednoduchou, srozumitelnou, a hlavně dostupnou pomoc“, říká. A kritizuje, že Česká republika má „velký deficit v oblasti bezplatné či levné právní pomoci pro lidi, kteří mají právní potíže, ale nejsou na tom třeba finančně dobře“. Foto Petr Janyška

Francie má jako stát tu obdivuhodnou vlastnost, že si dovede všímat lidí, kteří něco dokázali, a veřejně a elegantně je ocenit. Což platí jak pro domácí obyvatele, tak pro cizince, zvlášť pokud mají nějakou vazbu na Francii a na její jazyk a kulturu. Zároveň si Francie dotyčného cizince takovým vyznamenáním jemně zaváže.

Je škoda, že český stát to po třiceti letech existence stále neumí. 28. října prezident uděluje několik státních vyznamenání, cizinců je ale mezi laureáty vždy jen hrstka. Pro ty jsou spíš ministerská ocenění, jako cena Gratias agit ministra zahraničí za šíření dobrého jména českého státu v cizině. Ročně ji ale dostává jen tucet osob, a přitom má pokrýt celý svět. A potom už na úrovni státu nemáme skoro nic.

Před pár dny předal francouzský velvyslanec Alexis Dutertre vysoké státní vyznamenání řád Čestné legie ústavní soudkyni Kateřině Šimáčkové. Řád založil Napoleon roku 1802, primárně pro francouzské občany, Francie jím ale honoruje také cizince. Druhým francouzským vyznamenáním tohoto druhu je řád Za zásluhy, jejž založil po válce De Gaulle.

Soudkyně rebelka

Proč právě této soudkyni? Za její „osobní nasazení v prosazování lidských práv“, jak řekl v laudatiu velvyslanec. Celý svůj dosavadní život hájí hodnoty právního státu, demokracie, právo občana, rovnost žen a mužů, práva menšin, což jsou i oficiální hodnoty Francie a pilíře evropského práva.

Paní soudkyně má za sebou dosti přímočarou, krásnou právnickou dráhu. Po studiu práva v Brně asistentka ústavního soudce, potom advokátka, následně členka Legislativní rady vlády, soudkyně Nejvyššího správního soudu a ve finále soudkyně Ústavního soudu, a taky třeba členka vědecké rady právnické fakulty Karlovy univerzity nebo Benátské komise.

×