Vrcholní představitelé zemí, kteří se 9. až 10. prosince virtuálně scházejí na Summitu za demokracii, jejž pořádá americký prezident Joe Biden, by si měli položit jednoduchou otázku: co můžeme udělat pro to, abychom pomohli nejodvážnějším zastáncům demokracie, jako jsou například demonstranti, kteří dnes riskují životy v Súdánu?

Súdánskými ulicemi už několik měsíců proudí statisíce lidí, kteří požadují návrat legitimní vlády a konec vojenského režimu, přestože jim súdánské bezpečnostní síly odpovídají ostrou střelbou. Při protestech už zahynuly desítky demonstrantů.

Nejedná se přitom o výjimečný úkaz. Od Běloruska po Bolívii, ba dokonce i ve Velké Británii a ve Spojených státech se najdou organizace občanské společnosti a osobnosti, utvářející hnutí, jež neohroženě čelí strukturálnímu útlaku, autoritářství a nespravedlnosti.

Jejich aktivit je dnes bohužel zapotřebí snad víc než kdy jindy. Výhružky namířené vůči zástupcům občanské společnosti a demokratických institucí se stupňují v celém světě. Sílí nacionalismus, nerovnost a politická polarizace, autoritářské režimy posiluje také omezování veřejných shromáždění v důsledku pandemie a fakt, že mohou využívat čím dál pokročilejší sledovací technologie.

V Kolumbii bylo v roce 2020 zabito pětašedesát ekologických aktivistů. V Nigérii zůstává dodnes v platnosti zákaz používání Twitteru, vyhlášený vládou letos v červnu. A ugandská vláda v srpnu pozastavila činnost čtyřiapadesáti organizací bojujících za lidská práva.

Podobné represe mají dlouhodobé důsledky, jak v autoritářských režimech, tak i v demokraciích. Omezováním občanských svobod — včetně svobody tisku, shromažďování a projevu — a perzekucemi organizací, které je brání, státy omezují naše práva a podkopávají schopnost institucí bránit se vůči příštím útokům.

Naši partneři v občanské společnosti, včetně mnoha příjemců našich grantů, proto bijí na poplach. Stupňujícím se atakům jsou vystaveny skupiny ze všech možných oborů a ve stále vyšším počtu zemí. Rozšířenou taktikou represe se stalo obviňování ze „zahraničního vměšování“ — pokud státní moci nepohodlné občanské organizace příjímají granty mezinárodních dobročinných institucí podobných těm, v jejichž čele stojíme.

Útoky na občanskou společnost musí skončit. Neohrožují pouze životy a živobytí tisíců členů a aktivistů organizací občanské společnosti po celém světě, ale i demokracii jako takovou. Představitelé autoritářských režimů, jež ochromují občanské organizace a podkopávají jejich práci, přitom cynicky označují demokracii za „idealistickou“ a „naivní“.

Je to postoj, který chceme co nejrozhodněji odmítnout. Ctíme sílu demokracie právě proto, že vyžaduje neustálou péči, ochranu a participaci. Mír a stabilita, jež z demokracie pramení, stojí na inkluzivní celospolečenské shodě, nikoliv na vládě železné ruky.

Bidenův Summit za demokracii si klade za cíl podpořit demokratickou obnovu, posílení účasti občanů na rozhodování a mezinárodní spolupráci. Akce nabízí představitelům zemí světa mimořádnou přiležitost dát znovu najevo, že jim opravdu záleží na základních právech — na shromažďování, sdružování, na svobodu projevu a šíření informací. Mohou se zavázat, že prostřednictvím strategické diplomacie budou základní občanská práva podporovat doma i v zahraničí.

Jen slova už ale nestačí. Je třeba, aby následovaly činy.

V oblasti lidských práv to znamená prosazovat na mezinárodní i národní úrovni právně závaznou ochranu svobody projevu a svobody shromažďování, a tím zajišťovat právo každého jednotlivce stavět se autoritářství na odpor. V mnoha státech bude zajištění svobody projevu vyžadovat zrušení zákonů o pobuřování a zákaz vypínání internetu. Vlády by navíc měly blokovat vývoz a prodej sledovacích technologií do států s represivními režimy.

Ze všeho nejpostatnější ovšem je, aby představitelé nejmocnějších světových demokracií zásadně navýšili prostředky, jež se do občanské společnosti investují, protože právě ona zajišťuje kritickou kontrolu státní moci. Stejně tak musí vyčlenit podstané prostředky na podporu obhájců lidských práv, novinářů, sociálních služeb a komunitních center.

To vyžaduje projevovat občanským organizacím podporu nejen v krizových situacích, kdy se už jen z posledních sil snaží udržet při životě své veřejné služby. Ale žádá si to systematicky investovat do jejich dlouhodobého rozvoje — protože se v podstatě jedná o investice do zachování aktivní občanské společnosti připravené popasovat se s budoucími nepředvídatelnými kritickými situacemi.

Představitelé demokratických zemí by například měli zformovat jakýsi ochranný mechanismus rychlé reakce, který poskytne ohroženým aktivistům právní, lékařské, psychosociální služby, bezpečnost digitální komunikace a podporu s evakuací v krizové situaci — jež by se pak uplatňoval v místech, kde představitelům občanské společnosti hrozí násilné represe. Je to jeden z nejspolehlivějších způsobů, jimiž mohou státy na Bidenově summitu podpořit osobnosti, jež ve jménu demokracie nasazují vlastní životy.

A konečně je zapotřebí, aby představitelé demokratických zemí přišli s konkrétními závazky, které povedou k spolupráci zahrnující partenry z různých sektorů a různých zemí. Vlády, nadace, soukromý sektor i občanská společnost mají nyní příležitost započít dlouhodobou diskusi, jak využít naší velké spojené síly k rozšíření prostoru občanské společnosti.

Nejlepší obranou prostoru občanské společnosti je totiž koneckonců jeho rozšiřování — pro občany, spojené zájmem o věci veřejné, disponující dostatkem prostředků, jistot i moci, jež jim umožní brát se za svá práva a za své živobytí.

Angažovaní občané mohou měnit společnost. Například v Moldavsku a Malajsii letos organizace občanské společnosti dokazály potopit represivní zákony o „výjimečném stavu“, a zabránily tak nebezpečné erozi demokratických institucí. Protestů hnutí Black Lives Matter se v létě 2020 účastnily miliony lidí, kteří zformovali pravděpodobně největší masové hnutí v dějinách USA.

Bez ohledu na příčinu vzniku jejich hnutí či na cestu, kterou prozatím urazilo, platí, že kdykoli se lidé pokojně sejdou, aby bránili svá základní lidská práva, dělají ohromnou službu v zájmu důstojnosti, rovnosti a spravedlnosti pro všechny. Chraňme a podporujme snahy o lepší svět slovy i činy, od Chartúmu po Kuala Lumpur, a dbejme o to, aby je příští generace převzaly v dobré kondici.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Text byl psán pro Project Syndicate, kde také původně vyšel. V DR vychází v rámci spolupráce obou médií.