Parlamentní volby ve Francii: Macron ztratil spolehlivou většinu
Petr JedličkaV 577členné sněmovně bude mít prezidentův blok 245 křesel a levicová koalice NUPES 131 míst. Lepenisté získali 89 mandátů a gaullisté 64. Emmanuel Macron tak bude muset zřejmě vládnout s ad hoc podporou.
Vítězství, a přece porážku prezidentského bloku Ensemble přineslo nakonec druhé kolo francouzských parlamentních voleb. Kandidáti koalice stran podporujících Emmanula Macrona získali v neděli 38,57 procenta hlasů. V 577členém Národním shromáždění obsadí 245 křesel. To je sice o slušných 114 více než druhá nejúspěšnější kandidátka — levicová koalice NUPES v čele Jeanem-Lucem Mélenchonem —, avšak o 102 méně než doposud a zejména: o 44 křesel méně, než je potřeba na sněmovní většinu.
Podle expertního panelu francouzské státní televize jde o podobnou situaci, jakou zažila Francie po volbách 1988 — tehdy Mitterrandovi socialisté sice také vyhráli, ale nezískali většinu. Vládu pak přesto sestavil jejich volební lídr a předvolební premiér Michel Rocard, který se kromě vlastního bloku opíral střídavě o cestristy a o komunisty. Socialistům v roce 1988 ovšem chybělo jen 11 křesel.
V devadesátých letech se naopak dvakrát stalo, že prezidentova strana volby do Národního shromáždění přímo prohrála. Premiéra následně dělal zástupce jiného — vítězného — politického bloku, než zastupoval prezident (tzv. kohabitace). Tentokrát není zatím jasné, jak Macron se situací naloží.
Výzkumníci Ipsos potvrdili domněnku zmíněnou ve zprávě: 72 procent Macronových stoupenců v okrscích, kde proti sobě stáli ve druhém kole levičák z NUPES a lepenista, zůstalo doma či zmarnilo hlas. Podobné procento stoupenců NUPES se přitom chovalo stejně v situaci, kdy stál proti sobě lepenista a Macronův kandidát.
A další zajímavá informace: Navzdory horečnatým mobilizačním snahám levice nepřišli en masse volit ani mladí, ani chudí. Účast voličů ve druhém kole pro kategorii 18-24 let byla 29 procent. Účast lidí z domácností s příjmem menším než 1200 eur za měsíc 36 procent. Možná i proto nakonec NUPES zaostala za očekáváními.
Pro kontext odpovědi na tuto otázku si je zapotřebí uvědomit jednu věc: Francie nemá ustálenou tradici menšinových vlád a politiky kompromisů – i když občas nastane kohabitace, premiér (byť z jiné strany než prezident) mívá za sebou většinu. Tentokrát je ale něco takového těžko představitelného.
Ze zástupců NUPES odjeli na první schůzku s Macronem pouze předsedové socialistů Faure a komunistů Roussel; Mélenchon odmítl. Lepenisté pak oznámili, že budou podporovat pouze ty Macronovy politiky, které přesně odpovídají jejich programu – jmenovitě snižování DPH.
Nejlogičtějším spojencem bloku prezidenta je neogaullistická pravice, která mimochodem ovládá Senát. Ale ani ta se zatím nějak moc vstřícně netváří. Macron bude muset hodně ustupovat a následně složitě vyjednávat u všeho, co přes Národní shromáždění půjde. Je velice pravděpodobné, že lepenisté i levice se budou zhusta uchylovat k obstrukcím.
Co bude dále konkrétně: nejprve nastoupí nová vláda. Tři ministři současného kabinetu ve volbách prohráli a musí pryč. I Macronova mezivolební premiérka Elisabeth Bornová (která získala mandát, ale nese spoluodpovědnost za nevydařené volby) už podala demisi. Pokud by nepodala, sliboval Mélenchon vyvolat hlasování o nedůvěře. Nástupce/nástupkyně Bornové naznačí mnohé o probíhajících dohodách.
Pro následný parlamentní provoz se nabízí teorie, že Macron prohlasuje s levicí jeden ze svých velkých plánů – konkrétně sérii opatření pomáhající těm, jež zatěžuje stávající drahota – a s pravicí pak další – důchodovou reformu mimojiné zvyšující věk odchodu z 62 na 65. Jenomže opozice k jednomu či druhému plánu může chod parlamentu blokovat.
Jedna z předpovědí očekávatelného vývoje hovoří o rozpadu NUPES, jež není v programových otázkách stejně moc koherentní. Nejlépe je to vidět v přístupu k jaderné energii, EU a NATO. Jiná prognóza pak předpovídá rok nekonečných hádek a po něm předčasné volby. Dříve než za rok prezident Národní shromáždění rozpustit nemůže.