Parlamentní volby ve Francii: Macron ztratil spolehlivou většinu

Petr Jedlička

V 577členné sněmovně bude mít prezidentův blok 245 křesel a levicová koalice NUPES 131 míst. Lepenisté získali 89 mandátů a gaullisté 64. Emmanuel Macron tak bude muset zřejmě vládnout s ad hoc podporou.

K volebním urnám v neděli dorazilo 46,2 procenta oprávněných voličů. To je o 3,6 procentního bodu více než v roce 2017, obecně na francouzské poměry ale stále málo. Foto Ludovic Marin, AFP

Vítězství, a přece porážku prezidentského bloku Ensemble přineslo nakonec druhé kolo francouzských parlamentních voleb. Kandidáti koalice stran podporujících Emmanula Macrona získali v neděli 38,57 procenta hlasů. V 577členém Národním shromáždění obsadí 245 křesel. To je sice o slušných 114 více než druhá nejúspěšnější kandidátka — levicová koalice NUPES v čele Jeanem-Lucem Mélenchonem —, avšak o 102 méně než doposud a zejména: o 44 křesel méně, než je potřeba na sněmovní většinu.

Podle expertního panelu francouzské státní televize jde o podobnou situaci, jakou zažila Francie po volbách 1988 — tehdy Mitterrandovi socialisté sice také vyhráli, ale nezískali většinu. Vládu pak přesto sestavil jejich volební lídr a předvolební premiér Michel Rocard, který se kromě vlastního bloku opíral střídavě o cestristy a o komunisty. Socialistům v roce 1988 ovšem chybělo jen 11 křesel.

V devadesátých letech se naopak dvakrát stalo, že prezidentova strana volby do Národního shromáždění přímo prohrála. Premiéra následně dělal zástupce jiného — vítězného — politického bloku, než zastupoval prezident (tzv. kohabitace). Tentokrát není zatím jasné, jak Macron se situací naloží.

„Před volbami se hodně mluvilo o dojednání pravicové koalice mezi Macronovým a gaullistickým blokem (tedy stranou Republikáni a jejími partnery). Republikáni však teď ohlásili odchod do opozice (…) Zatím nejpravděpodobněji se tak jeví menšinová vláda Macronova bloku s ad hoc vyjednáváním podpory k jednotlivým zákonům (…) Ve hře jsou ale i další možnosti, včetně opakování parlamentních voleb příští rok,“ hlásil do nočního vysílání BBC novinář Paul Kirby přímo z Paříže.

Rozložení křesel ve novém Národním shromáždění v grafice Euronews. Repro DR

Letošní volební výsledek se v posledku nejvíce slavil u dvou radikálních formací: u levicové koalice NUPES a lepenistického Národního sdružení (RN). NUPES získala ve druhém kole 31,6 procenta hlasů a bude mít 131 poslanců — o 73 více než členské strany koalice doposud. Národní sdružení získalo 17,3 procenta hlasů a bude mít 89 křesel. To je pro lepenisty — tradičně trestané francouzským volebním systémem — něco nevídaného. Po minulých volbách měli příkladně osm poslanců.

„V praxi to pro RN znamená možnost mít parlamentní klub, a díky němu více peněz i času na sněmovní vystupování. Dále získají právo dávat podněty Ústavní radě k posouzení ústavnosti jednotlivých zákonů, budou moci vyvolat hlasování o nedůvěře vládě a podobně (…) Především ale získají novou energii a také miliony eur státních příspěvků, které jim umožní poplatit dluhy, jež mají u maďarské a ruské banky,“ hlásila do nočního speciálu France 24 reportérka Alison Sargentová.

Nejméně úspěšnou z velkých kandidátek se ukázala nakonec být tradiční konzervativní pravice. Republikáni se spojenci získali ve druhém kole 7,3 procenta hlasů a obsadí 64 míst — o 72 méně než po minulých volbách.

Zbylých 48 křesel v 577členné sněmovně připadlo reprezentantům stran mimo čtyři hlavní bloky, regionalistickým subjektům a nezávislým kandidátům.

Proč lepenisté tak uspěli

V porovnání s očekáváními z prvního kola se dařilo zejména lepenistům. Podle projekcí z počátku minulého týdne měli získat maximálně 45 křesel. Nakonec obdrželi dvojnásobek. Macronův blok a levicová NUPES naopak očekáváním nedostáli a Republikání získali přibližně tolik, kolik jim bylo předvídáno.

První analýzy spojují lepenistické překvapení s kombinací velké neochoty části společnosti podpořit silný mandát Emmanuela Macrona do druhého období a podobně velkého odporu jiné části společnosti k mélanchonovské radikalizaci levice.

Strana Marine Le Penové tak v některých obvodech profitovala z malé účasti, protože levičáci nepřišli volit Macronovi kandidáty a naopak stoupenci prezidenta nevolili kandidáty levice. V jiných obvodech se lepenisté dostali pro mnohé dokonce do pozice menšího zla. Všechny čtyři velké bloky zároveň vedly kampaň proti všem ostatním. Proto tentokrát nevznikl silný antilepenistický blok, nebo-li republikánská fronta, jež lepenisty izolovával v minulosti.

V neposlední řadě je třeba zmínit změnu image strany a odpracovanou kampaň v terénu. Ta ostře kontrastovala zejména s výkonem Macronova bloku před druhým kolem, který závěr takřka úplně vypustil.

advertisment
Diskuse
June 21, 2022 v 16.42
Další informace z povolebních analýz

Výzkumníci Ipsos potvrdili domněnku zmíněnou ve zprávě: 72 procent Macronových stoupenců v okrscích, kde proti sobě stáli ve druhém kole levičák z NUPES a lepenista, zůstalo doma či zmarnilo hlas. Podobné procento stoupenců NUPES se přitom chovalo stejně v situaci, kdy stál proti sobě lepenista a Macronův kandidát.

A další zajímavá informace: Navzdory horečnatým mobilizačním snahám levice nepřišli en masse volit ani mladí, ani chudí. Účast voličů ve druhém kole pro kategorii 18-24 let byla 29 procent. Účast lidí z domácností s příjmem menším než 1200 eur za měsíc 36 procent. Možná i proto nakonec NUPES zaostala za očekáváními.

June 21, 2022 v 16.43
Co bude dále

Pro kontext odpovědi na tuto otázku si je zapotřebí uvědomit jednu věc: Francie nemá ustálenou tradici menšinových vlád a politiky kompromisů – i když občas nastane kohabitace, premiér (byť z jiné strany než prezident) mívá za sebou většinu. Tentokrát je ale něco takového těžko představitelného.

Ze zástupců NUPES odjeli na první schůzku s Macronem pouze předsedové socialistů Faure a komunistů Roussel; Mélenchon odmítl. Lepenisté pak oznámili, že budou podporovat pouze ty Macronovy politiky, které přesně odpovídají jejich programu – jmenovitě snižování DPH.

Nejlogičtějším spojencem bloku prezidenta je neogaullistická pravice, která mimochodem ovládá Senát. Ale ani ta se zatím nějak moc vstřícně netváří. Macron bude muset hodně ustupovat a následně složitě vyjednávat u všeho, co přes Národní shromáždění půjde. Je velice pravděpodobné, že lepenisté i levice se budou zhusta uchylovat k obstrukcím.

Co bude dále konkrétně: nejprve nastoupí nová vláda. Tři ministři současného kabinetu ve volbách prohráli a musí pryč. I Macronova mezivolební premiérka Elisabeth Bornová (která získala mandát, ale nese spoluodpovědnost za nevydařené volby) už podala demisi. Pokud by nepodala, sliboval Mélenchon vyvolat hlasování o nedůvěře. Nástupce/nástupkyně Bornové naznačí mnohé o probíhajících dohodách.

Pro následný parlamentní provoz se nabízí teorie, že Macron prohlasuje s levicí jeden ze svých velkých plánů – konkrétně sérii opatření pomáhající těm, jež zatěžuje stávající drahota – a s pravicí pak další – důchodovou reformu mimojiné zvyšující věk odchodu z 62 na 65. Jenomže opozice k jednomu či druhému plánu může chod parlamentu blokovat.

Jedna z předpovědí očekávatelného vývoje hovoří o rozpadu NUPES, jež není v programových otázkách stejně moc koherentní. Nejlépe je to vidět v přístupu k jaderné energii, EU a NATO. Jiná prognóza pak předpovídá rok nekonečných hádek a po něm předčasné volby. Dříve než za rok prezident Národní shromáždění rozpustit nemůže.