Vítězství, a přece porážku prezidentského bloku Ensemble přineslo nakonec druhé kolo francouzských parlamentních voleb. Kandidáti koalice stran podporujících Emmanula Macrona získali v neděli 38,57 procenta hlasů. V 577členém Národním shromáždění obsadí 245 křesel. To je sice o slušných 114 více než druhá nejúspěšnější kandidátka — levicová koalice NUPES v čele Jeanem-Lucem Mélenchonem —, avšak o 102 méně než doposud a zejména: o 44 křesel méně, než je potřeba na sněmovní většinu.

Podle expertního panelu francouzské státní televize jde o podobnou situaci, jakou zažila Francie po volbách 1988 — tehdy Mitterrandovi socialisté sice také vyhráli, ale nezískali většinu. Vládu pak přesto sestavil jejich volební lídr a předvolební premiér Michel Rocard, který se kromě vlastního bloku opíral střídavě o cestristy a o komunisty. Socialistům v roce 1988 ovšem chybělo jen 11 křesel.

V devadesátých letech se naopak dvakrát stalo, že prezidentova strana volby do Národního shromáždění přímo prohrála. Premiéra následně dělal zástupce jiného — vítězného — politického bloku, než zastupoval prezident (tzv. kohabitace). Tentokrát není zatím jasné, jak Macron se situací naloží.

„Před volbami se hodně mluvilo o dojednání pravicové koalice mezi Macronovým a gaullistickým blokem (tedy stranou Republikáni a jejími partnery). Republikáni však teď ohlásili odchod do opozice (…) Zatím nejpravděpodobněji se tak jeví menšinová vláda Macronova bloku s ad hoc vyjednáváním podpory k jednotlivým zákonům (…) Ve hře jsou ale i další možnosti, včetně opakování parlamentních voleb příští rok,“ hlásil do nočního vysílání BBC novinář Paul Kirby přímo z Paříže.

Letošní volební výsledek se v posledku nejvíce slavil u dvou radikálních formací: u levicové koalice NUPES a lepenistického Národního sdružení (RN). NUPES získala ve druhém kole 31,6 procenta hlasů a bude mít 131 poslanců — o 73 více než členské strany koalice doposud. Národní sdružení získalo 17,3 procenta hlasů a bude mít 89 křesel. To je pro lepenisty — tradičně trestané francouzským volebním systémem — něco nevídaného. Po minulých volbách měli příkladně osm poslanců.

„V praxi to pro RN znamená možnost mít parlamentní klub, a díky němu více peněz i času na sněmovní vystupování. Dále získají právo dávat podněty Ústavní radě k posouzení ústavnosti jednotlivých zákonů, budou moci vyvolat hlasování o nedůvěře vládě a podobně (…) Především ale získají novou energii a také miliony eur státních příspěvků, které jim umožní poplatit dluhy, jež mají u maďarské a ruské banky,“ hlásila do nočního speciálu France 24 reportérka Alison Sargentová.

Nejméně úspěšnou z velkých kandidátek se ukázala nakonec být tradiční konzervativní pravice. Republikáni se spojenci získali ve druhém kole 7,3 procenta hlasů a obsadí 64 míst — o 72 méně než po minulých volbách.

Zbylých 48 křesel v 577členné sněmovně připadlo reprezentantům stran mimo čtyři hlavní bloky, regionalistickým subjektům a nezávislým kandidátům.

Proč lepenisté tak uspěli

V porovnání s očekáváními z prvního kola se dařilo zejména lepenistům. Podle projekcí z počátku minulého týdne měli získat maximálně 45 křesel. Nakonec obdrželi dvojnásobek. Macronův blok a levicová NUPES naopak očekáváním nedostáli a Republikání získali přibližně tolik, kolik jim bylo předvídáno.

První analýzy spojují lepenistické překvapení s kombinací velké neochoty části společnosti podpořit silný mandát Emmanuela Macrona do druhého období a podobně velkého odporu jiné části společnosti k mélanchonovské radikalizaci levice.

Strana Marine Le Penové tak v některých obvodech profitovala z malé účasti, protože levičáci nepřišli volit Macronovi kandidáty a naopak stoupenci prezidenta nevolili kandidáty levice. V jiných obvodech se lepenisté dostali pro mnohé dokonce do pozice menšího zla. Všechny čtyři velké bloky zároveň vedly kampaň proti všem ostatním. Proto tentokrát nevznikl silný antilepenistický blok, nebo-li republikánská fronta, jež lepenisty izolovával v minulosti.

V neposlední řadě je třeba zmínit změnu image strany a odpracovanou kampaň v terénu. Ta ostře kontrastovala zejména s výkonem Macronova bloku před druhým kolem, který závěr takřka úplně vypustil.