Nedělní parlamentní volby zcela překopaly francouzskou politickou scénu, která se změní k nepoznání. Parlament bude vypadat jinak, politické síly se rozdrobí a prezidentovi se bude daleko víc vzdorovat. Na síle nabrala krajní pravice i levice, které jsou neochotné ke kompromisům. Střed není dost silný, aby se prosadil. Francie zažije období nejistot a turbulencí, jejich vyústění lze jen stěží vídat.

Na zahraniční politiku Francie a Macronův postoj vůči Ukrajině a Rusku, ale i vůči Evropské unii to nebude mít větší vliv. Zahraniční politika je zcela v pravomoci prezidenta, parlament ani vláda mu do ní nemohou příliš mluvit. Prezident ale nejspíš neprosadí změny vedoucí k větší evropské integraci, jako je posun k většinovému hlasování v zahraniční politice Evropské unie, v novém francouzském parlamentu pro to pravděpodobně nenajde potřebnou většinu. Podstatný vliv ale bude mít volební výsledek na domácí politiku.

Macronova koalice je hlavní silou, nemá však většinu

Hlavní otázkou těchto voleb bylo, zda si Macronova koalice udrží v parlamentu většinu. Nedávno jsme psali, že to tak nemusí dopadnout. A také nedopadlo. Pro Macrona to však je katastrofa. Nečekal, že jeho výrazné angažmá ve válce na Ukrajině, četné telefonáty Putinovi nebo jeho cesta do Kyjeva mu v tak vážné době nezajistí většinovou podporu.

Udělal velkou chybu, že se nepustil do pořádné kampaně a nechal předvolební dění ovládnout radikální levici. Jeho koalice získala zdaleka nejvíc mandátů, o sto více než levicová koalice, která skončila druhá. Potvrdilo to sice jeho značnou popularitu, nestačí to však na většinu v parlamentu.

Od dob, kdy před pěti lety nastoupil jako velký reformátor, který chce zemi podstatně proměnit a zmodernizovat pro jednadvacáté století a ekonomicky ji liberalizovat, měl Macron v podstatě volnou ruku. Díky pohodlné většině v parlamentu mohl prosadit každý svůj zákon.

Jedinými silami, které prezidenta brzdily, byly neutuchající protesty žlutých vest v ulicích, covid a ke konci také část vlastních poslanců, kteří s některými návrhy nesouhlasili. Parlament používal jako převodní páku k odhlasování zákonů, s nimiž přicházela vláda, kterou sám jmenoval a řídil pevnou rukou. Opozice a tradiční strany levice i pravice byly slabé a téměř v troskách, a tak neměly sílu k větší aktivitě.

Konec důchodové reformy

Všeobecně se předpokládalo, že poté, co pominula pandemie covidu, Macron si v parlamentu potvrdí většinu a bude v nedodělaných reformách pokračovat. Mezi jinými se očekávalo prosazení velké důchodové reformy včetně racionálního odchodu do důchodu v pětašedesáti letech (dnes je to ve dvaašedesáti). Na tom postavil i svou prezidentskou kampaň. Po nedělních volbách se to zdá vyloučené a Marine Le Penová mu rovnou vzkázala, ať na reformu zapomene.