Protesty kvůli Macronově reformě penzí, kterou se — mimo jiné — zvyšuje minimální věk odchodu do důchodu z dvaašedesáti na čtyřiašedesát let, trvají ve Francii už několik měsíců. O důvodech, proč se protestuje, zde psal již obšírně Jan Májíček.

V posledních přibližně třech týdnech se ovšem protesty dosti zradikalizovaly. V ulicích létají kameny a zápalné láhve, v Bordeaux se demonstranti pokusili zapálit radnici. Jen policie hlásí už několik stovek zraněných příslušníků. Stávkující popeláři nevyvážejí odpad a pracovníci v energetice nedodávají proud.

Co najednou způsobilo takové rozhořčení? Nejčastěji se objevující zdůvodnění lze shrnout do šesti podskupin.

1. Důležitost tématu

Reforma penzí směrem k menší nákladovosti byla jedním z hlavních volebních slibů současného prezidenta Macrona. Pro většinu Francouzů je ale specifický sociální systém pilířem tradičního, respektive před čtyřiceti lety vybojovaného sociálního modelu.

Francouzská pravice se dekády snaží systém podpory ve stáří rozvolnit — tvrdí, že bez zásadní reformy v této oblasti se země nemůže posunout ekonomicky dále. Pro levici a nacionalistické populisty jde naopak o jednu z největších pojistek, že se společenská soudržnost úplně nerozsype.

Macron se snažil reformovat penze už ve svém prvním období. Tehdy však protestům ustoupil (oficiálně kvůli covidu). Před minulými volbami avizoval, že pokud vyhraje, znovu ustupovat určitě nebude. Velký střet se tak stal v podstatě nevyhnutelným.

2. Schvalování bez hlasování

Blok, o nějž se opírá prezident v Národním shromáždění, je relativně malý. Sama Macronova formace v něm nemá většinu. Opozice je naproti tomu po loňských volbách nezvykle početná a plná radikálů z obou pólů spektra.