Z Francie přicházely v posledních dnech doslova apokalyptické obrazy. Zničené ulice, řady vypálených aut, vyrabované obchody, dokonce zhroucené domy. Vy žijete v Marseille, ve městě známém zvláště problematickými čtvrtěmi. Je při očitém pohledu destrukce skutečně tak rozsáhlá a pouliční násilí tak všudepřítomné, jak to z televize vypadá?

Opravdu hodně záleží, kde právě jste. Já se pohybuji převážně ve čtvrtích, které byly naprosto klidné — v blízkém okolí jsem napočítal „jen“ jednu zapálenou popelnici a ve vzduchu byl několikrát cítit kouř. Jinak mě zasáhlo hlavně omezení veřejné dopravy vtipně doplněné o zavřená parkoviště, takže se člověk opravdu skoro nikam nedostane.

Ale samozřejmě stačí zamířit do centra města a tam to vypadá jinak. Na druhou stranu je třeba říct, že centrum a také nechvalně proslulé čtvrtě na severu města zažívají nějakou formu násilí velmi často — ať už ve formě potyček mezi zločineckými gangy nebo ve podobě vandalismu, kdy se dost rutinně zvláště při demonstracích zapalují auta, popelnice a nahromaděné odpadky vůbec. Bohužel to dost připomíná moji zkušenost z Latinské Ameriky, i když musím říct, že tam se tolik nezapalovalo.

Co víme o lidech zapojujících se do nepokojů? Obecná představa je, že jde o mladé přistěhovalce z předměstí, kteří nemají práci. Některé zdroje ale hovoří i o levicových radikálech, jiné o zpovykané francouzské mládeži bez rozdílu, která se chce prostě vybít, a další zase o ganzích, které využívají situaci k rabování…

Částečně situaci určitě zneužívají zločinecké gangy, ty jsou v mnoha městech bohužel opravdu silné, a pak je tu i evidentní vliv politického extremismu. Ale obávám se, že většinu výtržníků budou skutečně tvořit mladí lidé ze silně vyloučených lokalit. Spíše než o přistěhovalce jde ovšem o děti nebo vnuky přistěhovalců. A zcela zásadní je tady sociální dimenze.

Jak to myslíte?

Rodiny, z nichž tito mládežníci pocházejí, jsou nezřídka úplně bez práce nebo závislé na nestabilních příjmech a žijí často v naprosto otřesných podmínkách. Moc se o tom nemluví, ale život v některých čtvrtích je opravdu šílený — řada bytů nemá dveře nebo okna, nefunguje tam voda a elektřina, jsou zkrátka v hrozném stavu. A ty rodiny nemají žádnou perspektivu se z toho vymanit.

Proč?

Nezaměstnanost je zvlášť v Marseille stále vysoká. A majitelé bytů v mnoha „normálních“ čtvrtích žádají řadu takřka nesplnitelných podmínek — například stálý pracovní poměr, určitou výši platu, nebýt ve výpovědní lhůtě... To je pro lidi z tohoto prostředí úplné sci-fi, ostatně stálý pracovní poměr nemá ani spousta mladých lidí ze střední třídy. Jen mají to štěstí, že se mohou opřít o rodiče a příbuzné.

K tomu je třeba připočíst ještě prostředí protkané zmíněným násilím drogových gangů a střetů s policií, která se sama vůči místním chová mnohdy velmi násilně. Často se jediným východiskem z nouze stává prodej drog nebo jiný typ kriminální aktivity — no a samozřejmě to je ideální situace pro výbuchy frustrace nebo jednoduše snahu si něco „nakrást“, když do ulic vyjde hodně lidí.

Do jaké míry lze tedy říct, že jsou stávající bouře důsledkem nezvládnutého přístěhovalectví a integrace?

Úplně bych to nepovažoval za selhání imigrace, ale ano, z části jde o selhání integračního modelu. Na druhou stranu je potřeba neustále zdůrazňovat, že ve Francii je množství lidí přistěhovaleckého původu pro Čecha zcela nepředstavitelné — téměř každý má v rodině někoho z Maghrebu, Itálie, Portugalska nebo třeba Arménie. A drtivá většina těch lidí je integrovaná zcela dokonale, nerozeznatelně od té hrstky lidí čistě francouzského původu.

Zvláště při srovnání s americkými bouřemi po zabití George Floyda člověka zaujme, že tyto francouzské nesou daleko méně výrazné poltické sdělení. Vedle nepokojů a výtržností není vidět nějaké hnutí. Novináři, kteří se snaží situaci mapovat a pátrat po vysvětleních přímo na místě, jsou nezřídka napadání. Jde o mediální zkreslení, nebo probíhající výtržnosti opravdu nedoprovází žádná artikulovaná politická kritika, tedy s výjimkou reakce na model fungování francouzské policie?

Osobně jsem od účastníků žádnou výraznou politickou zprávu nezaznamenal, pomineme-li kritiku Macrona, který je ve Francii dnes opravdu hodně nenáviděnou postavou. Není zde možné třeba vysledovat nějakou kontinuitu mezi nedávnými protesty proti důchodové reformě a současnými bouřemi.

Jediným, ale řekněme si, že ve Francii dost zásadním, požadavkem je ukončení policejního násilí a vůbec rasistického chování ze strany bezpečnostních složek. Řekl bych, že francouzské politické špičky mají stále velký problém si přiznat, že policie potřebuje reformu, že se musí naučit nespoléhat jen na sílu, musí se propojit s místními komunitami a získat jejich důvěru...

Problém je ovšem i v tom, že výtržnosti samotné tento legitimní požadavek dokonale upozadily, přehlušily, naopak otevřely stavidla další represi, po které volá zvláště krajní pravice. Obávám se, že ta teď bude velmi posílena. Takže policie, která se opravdu nepěkně projevila skrze reakce svých odborů, může být myslím v klidu.