Z Francie přicházely v posledních dnech doslova apokalyptické obrazy. Zničené ulice, řady vypálených aut, vyrabované obchody, dokonce zhroucené domy. Vy žijete v Marseille, ve městě známém zvláště problematickými čtvrtěmi. Je při očitém pohledu destrukce skutečně tak rozsáhlá a pouliční násilí tak všudepřítomné, jak to z televize vypadá?

Opravdu hodně záleží, kde právě jste. Já se pohybuji převážně ve čtvrtích, které byly naprosto klidné — v blízkém okolí jsem napočítal „jen“ jednu zapálenou popelnici a ve vzduchu byl několikrát cítit kouř. Jinak mě zasáhlo hlavně omezení veřejné dopravy vtipně doplněné o zavřená parkoviště, takže se člověk opravdu skoro nikam nedostane.

Ale samozřejmě stačí zamířit do centra města a tam to vypadá jinak. Na druhou stranu je třeba říct, že centrum a také nechvalně proslulé čtvrtě na severu města zažívají nějakou formu násilí velmi často — ať už ve formě potyček mezi zločineckými gangy nebo ve podobě vandalismu, kdy se dost rutinně zvláště při demonstracích zapalují auta, popelnice a nahromaděné odpadky vůbec. Bohužel to dost připomíná moji zkušenost z Latinské Ameriky, i když musím říct, že tam se tolik nezapalovalo.

Co víme o lidech zapojujících se do nepokojů? Obecná představa je, že jde o mladé přistěhovalce z předměstí, kteří nemají práci. Některé zdroje ale hovoří i o levicových radikálech, jiné o zpovykané francouzské mládeži bez rozdílu, která se chce prostě vybít, a další zase o ganzích, které využívají situaci k rabování…

Částečně situaci určitě zneužívají zločinecké gangy, ty jsou v mnoha městech bohužel opravdu silné, a pak je tu i evidentní vliv politického extremismu. Ale obávám se, že většinu výtržníků budou skutečně tvořit mladí lidé ze silně vyloučených lokalit. Spíše než o přistěhovalce jde ovšem o děti nebo vnuky přistěhovalců. A zcela zásadní je tady sociální dimenze.

Jak to myslíte?

Rodiny, z nichž tito mládežníci pocházejí, jsou nezřídka úplně bez práce nebo závislé na nestabilních příjmech a žijí často v naprosto otřesných podmínkách. Moc se o tom nemluví, ale život v některých čtvrtích je opravdu šílený — řada bytů nemá dveře nebo okna, nefunguje tam voda a elektřina, jsou zkrátka v hrozném stavu. A ty rodiny nemají žádnou perspektivu se z toho vymanit.

Proč?

Nezaměstnanost je zvlášť v Marseille stále vysoká. A majitelé bytů v mnoha „normálních“ čtvrtích žádají řadu takřka nesplnitelných podmínek — například stálý pracovní poměr, určitou výši platu, nebýt ve výpovědní lhůtě... To je pro lidi z tohoto prostředí úplné sci-fi, ostatně stálý pracovní poměr nemá ani spousta mladých lidí ze střední třídy. Jen mají to štěstí, že se mohou opřít o rodiče a příbuzné.

K tomu je třeba připočíst ještě prostředí protkané zmíněným násilím drogových gangů a střetů s policií, která se sama vůči místním chová mnohdy velmi násilně. Často se jediným východiskem z nouze stává prodej drog nebo jiný typ kriminální aktivity — no a samozřejmě to je ideální situace pro výbuchy frustrace nebo jednoduše snahu si něco „nakrást“, když do ulic vyjde hodně lidí.