Nová ultrapravice chodí v saku. Myslí však stále xenofobně a autoritářsky

Jan Vrobel

I krajní pravice se umí učit. Opustila starou vizáž a objevila nové způsoby, jakými se jí daří oslovovat veřejnost. Na její nesnášenlivosti a autoritářství to však nic nemění. Zbytek politického spektra by se tomu neměl přizpůsobovat.

Do čela francouzského Národního sdružení nastoupil po Marine Le Penové, která vedla stranu od roku 2011 do letošního listopadu, typický představitel nové krajní pravice Jordan Bardella. Sdružení je součástí evropské Strany identity a demokracie — stejně jako Okamurova SPD. Foto Francois Nascimbeni, AFP

V roce 2022 došlo k bezprecedentnímu úspěchu ultrapravicových sil ve volbách v Itálii a Švédsku. Švédští demokraté (Sverigedemokraterna) a Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) uspěli s vyhraněným euroskepticismem, bojem proti přistěhovalectví a rétorikou propagující „tradiční rodinu“.

Obě strany jsou dnes často popisovány jako konzervativní s tím, že svoji temnou minulost již nechali za sebou — Bratři Itálie mají své kořeny v italském poválečném postfašismu a Švédští demokraté například v organizaci Bevara Sverige Svenskt, která svého času vydávala letáky varující „švédská děvčata, aby nezostudily svou rasu sexem s černochy“. Obě strany jsou příkladem dlouhodobé schopnosti ultrapravicových subjektů osekat některé slepé uličky xenofobie vzbuzující společenský odpor a stát se široce akceptovanou politickou silou.

Nová komunikační strategie

×
Diskuse
JP
December 21, 2022 v 10.11

"Liberální, levicové i tradičně konzervativní síly by měly na rebranding ultrapravice reagovat nikoli tím, že se posunou více doprava, ale představením vlastní životaschopné politické alternativy" - zlatá slova; jenže kde brát, když není z čeho? Tyto "vlastní životaschopné politické alternativy" by totiž v prvé řadě vyžadovaly vytvoření nových, nosných a přesvědčivých idejí; jenže právě v tomto ohledu nejenže aktuálně není nic k mání, ale ani do budoucna není zřejmě možno očekávat žádnou pozitivní změnu.

"Nové ideje" - ty by především byly musely být postavené na fundamentálně kritickém vypořádání se se současným stavem, s jeho - přes zdánlivě pluralistický pohyb - otáčením se ve stále stejných kruzích.

Levice? Už o tom byla mnohokrát řeč: současná levice se štěpí na dva až tři (podle způsobu definice) základní směry, na levici mainstreamovou a systémově konformní (tradičně sociální demokracie); od té žádnou zásadní systémovou kritiku možno očekávat nelze, a tedy ani žádné nové ideje. Poté levice radikální, vyznávající principy deliberativní demokracie a družstevnictví - ta sice stávající uspořádání podrobuje zásadní kritice, ale o nějakých "nových idejích" ani u ní nemůže být řeč, ideově má asi tak ze všeho nejblíže k anarchismu 19. století. A nakonec progresivní levice (v českých poměrech Piráti) - tato levice sice ze všeho nejspíše reflektuje, pojímá moderní trendy vývoje; ale činí tak konec konců jenom pasivně, ani ona nevytváří žádné nové ideje, které by mohly mít potenciál oslovit celou společnost (natož pak její část inklinující k pravicovým hodnotám).

Konzervativci? - Z jejich samotné definice vyplývá, že od nich není možno očekávat naprosto nic nového, natož pak nějaké nové ideje. Jejich jediný přínos v daném ohledu může spočívat v tom, že "umírněnější" část extrémní pravice přetáhne do svého tábora.

A liberální proud? Jeho levicovější část se nachází v progresivní levici, o které už byla řeč. A "čistí" liberálové? Vždyť současný systém, s celou jeho ideovou prázdnotou a plochostí, je právě jejich dílem; jak by tedy bylo možno právě od nich očekávat kritické přezkoumání současného stavu, a nové ideje směřující k nějakým novým horizontům?...

---------------------------------------

Nicméně je závěrem možno konstatovat přece jenom určitý pozitivní moment: totiž ten, že současná "ultrapravice" přece jenom alespoň oblékla to sako. Ano, je to v prvé řadě změna pouze optická; nicméně její snaha stát se přijatelnou i pro středovější část společnosti je přece jenom znamením, že zjevný, otevřený, obhroublý fašismus se dnes už přece jenom nenosí, a že i ultrapravice se přece jenom alespoň trochu posouvá směrem ke středu politického spektra.

IH
December 21, 2022 v 11.09

Jenom takové podotknutí: Už M. Sládek si dával velice záležet na oblékání a sako bylo pro něj charakteristické.