Po celém Německu přišel v pátek a v sobotu čtvrt milion lidí, v neděli přibyla velká města jako Berlín a Mnichov s další stovkou tisíc v každém z nich. Demonstrovalo se proti fašistům, jak stálo na řadě transparentů.

Kde bylo nahlášeno sto lidí, přišlo i několik tisíc, na pár místech přišlo několik desítek tisíc namísto tisíců. V Hamburku museli padesátitisícovou demonstraci přerušit pro nečekanou účast, v Mnichově se stalo totéž. Demonstrace neukončila policie, ukončili je pořadatelé.

Slovo fašisté se u sousedů zase používá čím dál častěji už nejen na levém okraji politického spektra. Pro Hitlerovu éru se striktně používá slovo nacismus nebo národní socialismus. Jevy podobné dnešní AfD se v Německu dlouho označovaly jako neonacismus. Možná je pak bylo možné snáze zakázat, což se v případě německé Národní strany také porůznu dělo.

Na demonstracích o tomto víkendu společně řečnili lidé blízcí sociální i křesťanské demokracii; neměl by vzniknout dojem, že šlo o událost na levém kraji politického spektra. A také by neměl vzniknout dojem, že je důvod k nějaké triumfální radosti nad blížící se porážkou fašismu.

Tendence fašistických volebních i společenských zisků je nadále vzestupná. Protesty jsou jednou z reakcí na plány AfD týkající se mimo jiné masového vyhošťování na základě rasistických kritérií bez ohledu na občanství.

„Vyhostit nepohodlné cizince? Žádný div, to měli udělat dávno, vlastně je vůbec neměli pouštět dovnitř,“ řeklo by se většinově u nás. A zde je ta potíž.

„Jsme pro regulovanou migraci, ale rozhodně nejsme nepřátelští vůči cizincům,“ řekl mi před týdnem jeden dost vysoko postavený politik konzervativní bavorské Křesťansko-sociální strany. Česká politická i společenská zkušenost a česká rozlišovací schopnost prostě nestačí na to, aby bylo možno nějak věrohodně popsat, co se o víkendu dělo v sousedním Německu.