Stalo se tedy to, k čemu se už dlouho schylovalo. Tvrdě pravicová, podle mnohých názorů extremisticky pravicová strana AfD se poprvé v německých zemských volbách stala (relativně) nejsilnější stranou, vítězem voleb. Političtí komentátoři nyní budou předkládat mnoho analýz a hodnocení, co tento volební výsledek pro německou, ale i pro celoevropskou politickou scénu vlastně znamená.

Demokraté se budou bezpochyby znepokojovat, ne-li přímo hrozit nad tím, jak se k tak dramatickému úspěchu mohla dobrat strana, která sice - ve srovnání s D. Trumpem - ještě přímo nezpochybnila standardní demokratické mechanismy, nicméně ve svém ideovém zaměření se dostává do jasné opozice vůči liberálním hodnotám, které jsou obecně pociťovány jako od principu demokracie neoddělitelné. Jedná se především o jejího ducha nacionalismu, šovinismu, xenofobie.

Z demokratického tábora tedy vzejde toto znepokojení, ne-li přímo kocovina z tohoto volebního výsledku; nicméně na straně druhé je nutno vidět i toto: nedá se už nijakým způsobem přehlížet a popřít, že právě tato AfD objektivně reprezentuje značnou část německého obyvatelstva. Ne snad celou třetinu, jak by sugerovala holá čísla sečtených hlasů, ale vzhledem k relativně vysoké volební účasti je možno uvažovat o tom, že s AfD tak či onak vnitřně souzní nějakých 20 - 25 procent spolkové země Durynska, na území bývalé NDR.

Pokud je tedy AfD vytýkána její hodnotová nedemokratičnost, pak na straně druhé je nutno se ptát, do jaké míry je demokratické principiálně zavrhovat, ze "slušné" občanské společnosti vylučovat celou čtvrtinu populace celé jedné spolkové země.

Jak vidět, ono to s tím "demokratismem" není zase tak zcela jednoduché. Zdá se, že v prvé řadě by bylo záhodno se skutečně seriózně a odpovědně zabývat příčinami, proč tak velká část obyvatelstva Durynska se cítí být ideově reprezentována právě touto stranou.

Před nedávnem se jeden televizní tým vydal na rešerše do teritorií bývalého východního Německa, aby přišel na kloub právě této otázce. To jest - reportéři se bez předpojatostí vyptávali místních lidí, jaké jsou jejich názory na AfD, a proč se tak mnozí z nich s ní dokáží ztotožnit. Pravděpodobně kvintesenci těchto důvodů ve své odpovědi vyjádřil jeden muž staršího věku, sám soukromý zahradník: "Znám lidi kteří jsou už deset let bez práce!"

Jak už řečeno, právě někde zde bude zřejmě vlastní jádro věci. Je nutno si uvědomit, že jsou velké části území bývalé NDR, kde pro tamější obyvatele vpád globálního kapitalismu znamenal pád do hořké, a sice trvalé chudoby. Bez reálné naděje na zlepšení jejich stavu. Tento jejich pocit existenční frustrace je pak o to palčivější, když jejich současný život srovnají s relativní existenční a sociální jistotou v éře socialismu.

Ano, politická partaj AfD je bezpochyby antiliberální, tedy v daném smyslu nedemokratická; její ideový horizont spočívá na zapšklosti, nenávistnosti vůči všemu co není součástí vlastního stáda, respektive vlastní smečky. Ovšem - na straně druhé není v této souvislosti možno vyhnout se otázce, do jaké míry je "demokratický" sám kapitalismus. Ten kapitalismus, který celé velké skupiny lidí, celé segmenty populace - aniž by oni sami se čímkoli provinili - zbavuje jejich existenční životní základny, jejich hrdosti že si svou vlastní prací mohou zabezpečit svůj vlastní život.

Je to skutečně zajímavé: všichni ti komentátoři z demokratického tábora se nyní hrozí z toho, jak velkého volebního vítězství se mohla dobrat nedemokratická strana. Ale žádného z nich ani v nejmenším nenapadne žalovat na hlubokou, imanentní nedemokratičnost systému kapitalismu. Ono je totiž vždy mnohem snadnější hrát si na rozhořčeného, nežli začít uvažovat nad skutečnými příčinami negativních jevů. Toto morální rozhořčení je vždy možno zaměřit na někoho jiného, kdo není holt tak ryzím demokratem jako my sami. Ale kapitalismus - nejsme snad všichni tak nějak odpovědni za to že jsme se s ním smířili, že jsme jeho komerční pahodnoty pasivně přijali, legitimovali jako legální hodnoty naší společnosti? Kdo už by se chtěl přiznat k této své vlastní spoluodpovědnosti za nehumánní stav tohoto světa? A tak se raději bude nadále - s gestem mravního rozhořčení - verbálně bušit do AfD a jejích voličů.

Já jako komunista samozřejmě obavám zdejších diskutujících rozumím. Každý člověk potřebuje práci - odpovídající příjem, smysl života, komunitu pracujících hrdých na svou socialistickou zemi. Proto bychom se my komunisté snažili zajistit pracovní místa pokud možno všem, a to i na úkor ekonomického výkonu. To jistě zdejší diskutující chápou - že je rozdíl mezi kapitalistickým tlakem na výkon za každou cenu a zájmem o lidským zájmem o každého jedince, že :-)

Jinak nám pan Patočka nedávno také vysvětlil, že ekonomická neefektivita zemí socialistického bloku byla způsobena mimo jiné jejich, minimálně v určitých etapách, marnou snahou o dostižení tzv. ekonomického jádra, které historicky kumulovalo více technologií, kapitálu a tudíž i "mozků", které si spíše mohlo dovolit zaplatit, to jest toto jádro byl vždy ve výhodě. To už tedy také netřeba rozebírat :-)

"...všichni víme, že příští volby u nás vyhraje zase agent Bureš."

To je ale defétismus. Myslím především vlády. Vládnoucí koalice. Vítěz voleb nemá postupovat ve stylu "teď, nebo nikdy"! Má se snažit získat trvalejší podporu, aby svůj úspěch zopakoval. Nespokojenost, pro současnost typická, by zde neměla být zásadně na překážku. Jestli vládnoucí koalice koná rozhodnutí v očekávání svého brzkého konce, dává systému založenému na střídání u moci jen odvozeně demokratický charakter. Z lidí dělá pána jen v den voleb. Zakládá tak jejich odtržení od politiky. Lepší by asi bylo udělat si rozsáhlý průzkum postojů obyvatelstva a snažit se jej v rámci odpovědného chování daleko více reflektovat.

Nejen že Němci zotročují a vykořisťují Čechy, ale podle všeho i své vlastní - obyvatele bývalé NDR, neboť co jiného by je dohnalo k tak masivní podpoře Afd.

A aby jsme to nezamluvili - BSW je nyní v Durynsku a Sasku nejsilnější levicovou stranou. Dejme tedy prostor její předsedkyni: "...Es zeigt sich: Was der AfD am meisten nutzt, sind schlechte Regierungen. Das BSW wird sich auch deshalb nur an einer guten Landesregierung beteiligen, die die Wünsche und Interessen der Menschen wieder ernst nimmt..."

Sarah Wagenknecht se tedy jasně vymezuje vůči AfD a je připravená dělat kompromisy. Vzorná demokratka.

„Každý člověk potřebuje ... smysl života, komunitu pracujících hrdých na svou socialistickou zemi. Proto bychom se my komunisté snažili zajistit pracovní místa pokud možno všem, a to i na úkor ekonomického výkonu.“

---------------------

„Po celou dobu lidské historie existovalo jedno pravidlo, které chránilo vlastní kmen: poznání, že kmen na druhé straně řeky je nebezpečný a může zaútočit, pokud si bude myslet, že má šanci vyhrát. To je historie“ a to je realita, pane Krupičko.

My sice potřebujeme smysl života (pochopitelně nejlépe smysl sdílený celou komunitou, nejen tedy ten smysl soukromý a vlastní, co tak štve pana Poláčka, i když zas na druhou stranu k těm nezcizitelným právům podle slavné Deklarace nezávislosti, která stála v samotných počátcích liberální demokracie, bezesporu patří i „svoboda a sledování osobního — ano osobního — štěstí“), ale abychom takový život vůbec mohli žít, aby ten smysl, sdílený naším kmenem, nebyl právě pro náš kmen „skrytě“ sebedestruktivní – abychom mohli odradit ten kmen na druhé straně řeky (například fašistické Rusko) od jejich úmyslu nás zotročit nebo pozabíjet, potřebujeme, pane Krupičko, právě ten ekonomický výkon a nemůžeme si tedy dovolit dát na krásné sny užitečných idiotů, které s jistotou vedou ke konci naší západní kultury, v lepším případě k nějakému fatálnímu porobení.

Víte přece, jak dopadli indiáni včetně Hrdého Budžese? Ten sice vytrval a neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí, ale jeho lid s kosou a kladivem čekal na jitřní úsvit docela marně. Sice čekal a věřil, že úrodu novou sklidí sám, ale teď už jenom řve, abychom mu šli z cesty (nebo po nás hodí atomovku), že staví chrám bratrské doby.

Takže když na jeho lid s kosou (co staví ten chrám bratrské doby) čekat nechceme, potřebujeme, pane Krupičko, ekonomický výkon. Ekonomický výkon byl nakonec přece i tím důvodem, proč lid s kosou nezvítězil ve studené válce. Západní civilizace na to už bohužel zapomněla a dává trochu přednost krásným snům užitečných idiotů. A tenhle konflikt je pochopitelně pro lid s kosou na druhé straně řeky velice užitečný.

Němci si vypnuli jaderné elektrárny, takže to posílilo závislost na ruském plynu, takže si za levnou energií museli přestěhovat průmysl do Číny, takže průmysl v Německu se stává nekonkurenceschopný, takže posílila AfD, takže se v Německu bude „přehodnocovat“ pomoc Ukrajině a bude se ustupovat Rusku.

Jinými slovy, pane Poláčku: Ochraňuj nás, Pane, hlavně před záchranou celého lidstva (a nejen před AfD a Sárou Wagenknechtovou).

Finanční ředitel Wolkswagenu na setkání se zaměstnanci ve Wolfsburgu oznámil, že automobilka je již nějakou dobu prodělečná. Pro vyrovnání rozpočtu chybí prodeje zhruba půl milionu aut, což odpovídá výrobní kapacitě několika továren, které možná bude nutno uzavřít. Je, pane Kolaříku, těžké odhadovat, jestli se „nadšení“ zaměstnanců pro uzavírání fabrik nějak projeví i ve volebních výsledcích.

Wolkswagen je tedy nucen snižovat náklady, což jinými slovy znamená například další přesun výroby do Číny.

Pardon, Volkswagen.

Pravdu má pan Nushart a je to tak zjevné, že o tom nemá smysl diskutovat. Jen dvě fakta: nejvíce automobilů exportuje Čína a nevím co má přesně za lubem Afd, ale u zrodu Volkswagenu stál Adolf Hitler.

Když si budete chtít koupit novou škodovku, třeba fabii nebo octavii, budete na to auto čekat několik měsíců, na některé jiné užitkové vozy budete čekat třeba i rok. To mi, pane Kolaříku, nepřipadá, jako že by se aut vyrábělo více, než je poptávka. Čili celkový převis výroby aut ve světě nad poptávkou asi nebude příčinou krize Volkswagenu.