Vyhlášení blížících se předčasných voleb na sklonku loňského roku zastihlo německé Zelené v krizi. Strana bojovala s obhajobou výsledků vlastního tříletého vládnutí, měla problémy s formulací vlastní vize a také se svojí nejednotností. Všechny tyto zápasy se přitom stále promítají i do aktuální volební kampaně.

Lídrem zelené kandidátky je dosavadní ministr hospodářství Robert Habeck, zatímco v minulých volbách to byla jeho kolegyně ve vedení strany, dnešní ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. Co do podpory je strana na dvanácti procentech, přičemž ve volbách 2021 získala téměř patnáct procent.

Habeck má za sebou velký skok v popularitě, který vrcholil v létě 2022. Tehdy chtělo Zelené volit dle průzkumů třiadvacet procent Němců a mnozí v Habeckovi viděli příštího kancléře. Podle komentátorů umí lidsky vysvětlovat složitá témata — bezesporu ideální vlastnost politika ve složité době. V žebříčcích oblíbenosti byl vystudovaný filosof, autor knih pro děti a představitel takzvaného konzervativního realistického křídla až do roku 2023 nejpopulárnějším politikem v Německu.

Pak se nicméně situace otočila. Jako ministr hospodářství byl Habeck silně kritizován, zejména v souvislosti s emotivní debatou o zákonu o vytápění, který předložilo ministerstvo hospodářství a jenž navrhoval přechod na alternativní zdroje tepla. Padala dokonce slova o „energetické Stasi“, odkazující na policejní orgán v bývalém východním Německu.

Kontroverzní zákon udělal z „miláčka národa Habecka nenáviděnou postavu“, napsal týdeník Spiegel na konci roku 2023. Během setkání s občany loni v létě Habeck přiznal, že původně plánovaný zákon o vytápění Němce příliš zatížil. „Debata o energetickém zákoně, tedy o tom, jak budeme v budoucnu topit, byla upřímně řečeno také testem toho, jak daleko je společnost ochotna zajít s ochranou klimatu — pokud se stane realitou. A já jsem zašel příliš daleko,“ poznamenal Habeck.

Otřesy uvnitř strany

V loňských volbách do Evropského parlamentu a také v posledních třech zemských volbách v Sasku, Durynsku a Braniborsku strana dopadla katastrofálně. Její spolupředsednické vedení Omid Nouripour — Ricarda Langová řídící stranu rezignovalo a nahradilo ji nové. V září 2024 též stranu opustilo předsednictvo Zelené mládeže, neboť podle něho Zelení v poslední době zrazovali své ideály. V dopise adresovaném vedení strany uvedlo, že není možné „být součástí strany a zároveň prosazovat zásadně odlišnou politiku, než jakou provádí vaše vlastní strana“.

Nový předseda Felix Banaszak teď reprezentuje levicové křídlo strany, zatímco jeho spolupředsedkyní je Franziska Brantnerová z realistického křídla. Brantnerová byla tajemnicí na ministerstvu hospodářství právě pod Habeckem a je považována za jeho prodlouženou ruku.

Již dříve se kvůli semaforové koalici, kde Zelení museli vyjednávat kompromisy s SPD, a především s liberální FDP ozývaly i hlasy, že strana postupuje příliš opatrně. Podle kritiků Zelení už déle působí dojmem, že své požadavky v oblasti klimatu slaďují tak, aby nenarušovaly životní styl a byly tak přijatelné pro široký středový proud.

Tento trend nyní kandidatura Habecka na kancléře ještě posílí. Habeck totiž podle některých zastánců tvrdé linie ve straně dělá až příliš mnoho kompromisů a není zcela schopen se prosadit. To se řešilo i na posledním stranickém sjezdu, kde šlo zaznamenat tlak na ambicióznější klimatickou politiku.

Klima program a přístup k ekonomice

Až do posledního vývoje kolem Ukrajiny byly tématem letošní volební kampaně především migrační politika a ekonomika. Klima na rozdíl od roku 2021 mezi voliči tolik nerezonuje. Sám Habeck začal klimatickou politiku více tematizovat až ve finální fázi kampaně. Upozornil například na to, že toto zásadní téma chybělo v televizním duelu Olafa Scholze a Friedricha Merze.

Německé klimatické konsorcium v souvislosti s předčasnými volbami před ústupky v klimatické politice varovalo. Sdružení kritizovalo zejména programy CDU/CSU, liberální FDP, pravicově populistické Alternativy pro Německo (Afd) a Svaz Sahry Wagenknechtové (BSW).

Příliš malé ambice jiných stran v klimatické politice byly také jedním z důvodů, proč se u Zelených objevil tlak na ambicióznější cíle. V aktuálním programu se uvádí: „Pokud se předpokládá, že cíle nebudou v delším časovém horizontu splněny, měla by být v příslušných odvětvích přijata závazná opatření“.

V loňském roce semaforová koalice novelizovala zákon o ochraně klimatu tak, že celková bilance emisí CO2 je nyní důležitější než dosažení cílů v jednotlivých sektorech, jako je doprava, průmysl a budovy. Tehdy to Zelení podpořili jen se skřípěním zubů, a pokud se budou podílet i na příští vládě, chtějí sektorové cíle vrátit.

V posledních volbách volila Zelené více než pětina voličů do devětadvaceti let, právě pro ně byl důraz na otázky ochrany životního prostředí a globálního oteplování klíčový. Toto základní zaměření se sice v roce 2025 nezměnilo, ekonomická situace je však problémem, který v poslední době nabývá na významu. Strana proto ve svém volebním programu klade důraz i na hospodářskou politiku. Program samotný koneckonců nese název „Společně rosteme“.

Ústředním nástrojem pro vyvedení z hospodářské krize má dle Zelených být takzvaný „německý fond“. Ten by měl financovat miliardové investice do ochrany klimatu, infrastruktury, školních budov, obrany, elektromobility, síťových poplatků a stimulaci hospodářství celkově.

Spolu s tím by se dle Zelených měla uvolnit dluhová brzda, jež byla jednou z rozbušek pádu semaforové koalice. Zelení se společně s SPD odlišují od pravděpodobného vítěze voleb CDU/CSU, který prozatím na dluhové brzdě trvá. Ekonomická koncepce Zelených se podle profesora Clemense Fuesta z ekonomického institutu Ifo ubírá správným směrem, kritizuje však návrh jako příliš orientovaný na plánovanou ekonomiku.

Zelení jsou také pro klimatický bonus pro malé a střední příjmy a pro příspěvek na nákup elektromobilů a solárních panelů. Jízdenka Deutschlandticket by měla být dále trvale k dispozici za 49 eur. Přechod na e-mobilitu je podle nich nyní třeba urychlit pomocí programů financování nabíjecí infrastruktury a sociálně vyvážených pobídek pro nákup a leasing elektromobilů s nízkou spotřebou.

Tvrdší migrační politika

Vedle zmíněné personální obměny ve vedení je zřejmě největší posun u Zelených 2025 vůči roku 2021 vidět na tématu migrace. Spolkové země, kde společně vládnou Zelení a CDU, oznámily už loni na podzim, že chtějí tvrdší migrační politiku. Přidal se k nim i nejznámější německý politik s přistěhovaleckými kořeny, zelený ministr školství a zemědělství Cem Özdemir.

Habeck také představil vlastní návrhy v reakci na debatu o migraci, kterou ve spolkovém sněmu inicioval kandidát na kancléře za CDU/CSU Friedrich Merz a která nakonec vedla k tomu, že AfD hlasovala společně s jeho stranou. Zelení doufali, že právě tímto krokem by mohli naplnit původní Habeckův úmysl získat zklamané voliče CDU/CSU a z jednání Merze těžit. Efekt se však nedostavil.

Habeck mimo jiné požaduje důslednou deportaci zločinců, účinné omezení nelegální migrace na vnější hranici EU a prosazování evropského práva, zejména s ohledem na dublinská pravidla. Ve straně způsobilo rozruch, když se proti návrhu vymezilo místní sdružení na sociálních sítích a krátce na to příspěvek smazalo.

Celkový posun německé politické scény více doprava se tedy nevymyká ani Zeleným. Samotná kampaň Zelených ukazuje dilema i nejednotnost strany. Habeck, který chtěl kdysi oslovit hlavně středové voliče, se nyní prezentuje jako „alianční kancléř“ a ve finále kampaně se vrací k osvědčenému tématu klimatu, aby mobilizoval své voličské jádro.

Požadavek přeorientovat se na tradiční klientelu přichází především z levého křídla strany. Představitelé realistického křídla naopak kritizují, že se Habeck požadavku podvolil příliš snadno. Přestože se Zelení snaží nabídnout ekonomická řešení v podobě investičního fondu a uvolnění dluhové brzdy, strana v průzkumech stagnuje a kampaň se zdá být paralyzovaná. Navzdory popularitě, jaká se Habeckovi připisuje, budou stranické naděje nejspíše zklamány.