Úspěch Zelených v podobě dvou poslaneckých mandátů pro Gabrielu Svárovskou a Irenu Ferčíkovou Konečnou staví Zelené nejen před výjimečnou šanci, ale v delším horizontu i před rozhodnutí, jakou pozici chtějí na české politické scéně zastávat. Samozřejmě za předpokladu, že se podaří stranu udržet jednotnou a obě nové poslankyně naplní velká očekávání voličstva, které je na pirátských kandidátkách vykroužkovalo.

Autorka přiznává, že patřila k odpůrkyním zvolené volební strategie. Ještě před půl rokem Piráty opouštělo mnoho prominentních jmen a v průzkumech se nebezpečně blížili pětiprocentní hranici. Tehdy se dohoda o tom, že se Zelení mohou účastnit krajských pirátských primárek, až příliš podobala přezíravým nabídkám z předchozích let.

Zatímco vedení Zelených a především z Olomouckého a Jihomoravského kraje viděli v této situaci šanci ukázat státotvornost a zachovat síly před volbami, které by zřejmě nepřinesly úspěch, já jsem v ní spatřovala příležitost začít budovat širší hnutí spolu s menšími stranami.

Hnutí vznikající ve spolupráci s menšími stranami i s těmi, kteří odcházeli od Pirátů a Sociální demokracie. Hnutí, které by se mohlo opřít o podporu voličů znepokojených probíhající tragédií v Gaze, rozpadem mezinárodního práva a ztrátou jistot, jež by mělo poskytovat i nám. A také o odpor vůči vládě, která sice vychází z demokratického bloku, avšak v tomto ohledu morálně selhává.

Zelení mezi levicovou alternativou a svědomím demokracie

Obě linie zůstávají na stole i dnes. Zelení se brzy budou muset rozhodnout, zda chtějí budovat levicovou alternativu, která v české politice citelně chybí. Taková cesta by znamenala risk — zatím totiž nikdo v České republice nenašel recept, jak ji proměnit v úspěch, a mohla by vést zpět do bezvýznamnosti.