Když občané Záhřebu zamířili v květnu během komunálních voleb k volebním urnám, nevybírali si jen nového primátora. Po čtyřech letech, kdy na radnici vládla koalice Možemo! a Sociálnědemokratické strany (SDP), byl jejich hlas v podstatě referendem o úspěchu či neúspěchu první levicově-zelené vlády v historii chorvatského hlavního města.

Výsledkem bylo přesvědčivé vítězství stávající koalice. Ve volbě primátora postoupil do druhého kola lídr strany Možemo! Tomislav Tomaševič se ziskem 47,6 procent hlasů, s obrovským náskokem oproti své pravicové vyzývatelce Mariji Selakové Raspudićové, které voliči svěřili pouhých 15,7 procent hlasů. Druhé kolo skončilo pohodlným vítězstvím Tomaševiće se ziskem 56,6 procent. Co je ale ještě důležitější, Možemo! a Sociálnědemokratická strana si udržely většinu také v zastupitelstvu, čímž si zajistily důležitou oporu v pokračování vlády.

Možemo! ovšem dosáhlo dobrých výsledků i na dalších místech v Chorvatsku. V Pazinu byla podruhé zvolena starostkou Suzanna Jašićová, čímž potvrdila stabilní podporu strany v tomto městě. V Karlovaci dosáhla kandidátka Možemo! Draženka Polovićová překvapivě dobrého výsledku, když jí vítězství ve volbách starosty uniklo jen o několik málo procentních bodů, a symbolicky tak prorazila v regionu, kde platforma doposud neměla velkou podporu. A konečně v Rijece, Splitu, Osijeku, Dubrovníku, Pule a několika dalších větších městech si Možemo! udrželo mandáty v obecních zastupitelstvech, čímž potvrdilo, že jeho městská voličská základna zůstává silná.

Co bylo hlavní hybnou silou úspěchu mladé strany?

Semínka změny

Téměř dvě desetiletí vládl Záhřebu populistický politik Milan Bandić a jeho síť politických a byznysových kontaktů. Bandićova éra byla poznamenána řadou skandálů, netransparentním způsobem vládnutí, rostoucím zadlužením, chaotickým městským plánováním a podezřeními z klientelismu. Jeho náhlé úmrtí v roce 2021 však otevřelo skulinu politické příležitosti, které se Možemo! pohotově a strategicky chopilo.

Před letošními komunálními volbami založila strana svou kampaň organizovanou převážně členy a sympatizanty na příslibu zásadní politické, administrativní a infrastrukturní obnovy, postavené na principech transparentnosti, udržitelnosti a sociální spravedlnosti.

Předešlá kampaň v roce 2021 se zaměřila na uzavření skládky ve čtvrti Jakuševec, investice do hromadné dopravy a urychlení zelené transformace. Záhy se na scéně objevil Tomašević coby vůdčí osobnost a symbol generační i politické změny. Následně se podařilo straně Možemo! v městském zastupitelstvu získat 23 z celkových 47 křesel a sestavit se Sociálnědemokratickou stranou (SPD) vládnoucí většinu.

První volební období koalice bylo charakterizováno úsilím stabilizovat situaci, restrukturalizovat podniky v městském vlastnictví, konsolidovat veřejné finance a posílit kontrolu nad správou města. Straně Možemo! se podařilo dosáhnout viditelných úspěchů v oblastech, jako jsou veřejná doprava, renovace předškolních zařízení a škol či investice do sportovní infrastruktury.

Zavedení elektrických autobusů, nákup tramvají tuzemské výroby a rozšíření pěších zón v centru města signalizovalo hmatatelnou změnu směrem k zelenějšímu a na lidi orientovanému městskému plánování. Přestože některé klíčové předvolební sliby, jako bylo uzavření skládky ve čtvrti Jakuševec, zůstaly nesplněné a kroky kupředu postupovaly někdy pomaleji kvůli obstrukcím zájmových skupin napojených na předešlé vládní struktury, voliči se rozhodli podpořit Možemo! i v dalším volebním období.

Ve svém vítězném projevu v předvečer květnových voleb do městského zastupitelstva Tomašević slíbil, že příští čtyři roky budou ve znamení „závazku rozvoje“. Zatímco předešlé funkční období se soustředilo převážně na odklízení nepořádku, který jim odkázaly předešlé vlády, to následující se zaměří na dostupné bydlení, energetickou transformaci a rozsáhlé infrastrukturní projekty, včetně dlouho očekávaného střediska komunálního odpadu. Otázka nyní zní: dokáže Možemo! dostát svým slibům a konsolidovat se jako stabilní politická síla?

Minulost plná zvratů

Historie zeleného hnutí v Chorvatsku se vyznačuje řadou krátkodobých úspěchů a rychlých pádů a také ustavičným hledáním autentického hlasu, který by dokázal postavit environmentální a sociální otázky do středu politické debaty. Během devadesátých a nultých let se na politické scéně neobjevili žádní významní zelení hráči a ekologická témata zůstávala stranou veřejného zájmu, popřípadě zůstala omezená na občanskou společnost.

První výraznější politická iniciativa se vynořila až v roce 2013, kdy vznikla strana Udržitelný rozvoj Chorvatska (Održivi razvoj Hrvatske, ORaH) v čele s tehdejší poslankyní a bývalou ministryní životního prostředí Mirelou Holyovou.

Nově založená strana zaznamenala hned zpočátku strmý vzestup. Její důraz na udržitelné zemědělství, boj s korupcí a sociální spravedlnost rezonoval zejména mezi vzdělanými a ekologicky uvědomělými městskými voliči, zklamanými politickou nabídkou zavedených politických stran, zejména Sociálnědemokratické strany Chorvatska (SDP).

V době vrcholící popularity průzkumy straně předpovídaly téměř dvacetiprocentní voličskou podporu. Její největší úspěch pak přišel v roce 2014, kdy byl do Evropského parlamentu jako vůbec první chorvatský zelený europoslanec zvolen Davor Škrlec.

Straně ORaH se však nepodařilo konsolidovat organizační strukturu a potýkala se s vnitřními rozepřemi. V celostátních parlamentních volbách v roce 2015 se jí nepodařilo získat ani jeden poslanecký mandát a Holyová se krátce poté z politiky stáhla. Bez Holyové v čele se ORaH rychle rozpadla a zanechala za sebou politické vakuum pro další zelené politické hnutí.

Uprázdněný prostor však nezůstal osiřelý dlouho. V roce 2017 založili v chorvatském hlavním městě environmentální aktivisté, pracovníci v kultuře a odboráři platformu Zagreb je NAŠ! s cílem bránit veřejné zájmy na komunální úrovni. Iniciativa zažila rychlý úspěch už tentýž rok, když získala čtyři křesla v záhřebském městském zastupitelstvu. Byl to skromný, ale symbolicky významný předěl, který otevřel novou kapitolu v dějinách chorvatského zeleného hnutí.

Vzestup strany Možemo! je vzácným příkladem rychlé transformace občanského hnutí ve významného politického hráče. Po překvapivém úspěchu kandidátky Zagreb je NAŠ! ve volbách do zastupitelstva chorvatské metropole aktivisté sdružení za iniciativou dospěli k závěru, že zelené a progresivní politické myšlenky nesmějí zůstat omezené na jediné město. A proto v roce 2019 vytvořili platformu Možemo!.

Přestože se jim v eurovolbách téhož roku poslanecké křeslo získat nepodařilo, samotná volební kampaň hnutí Možemo! zviditelnila a pomohla mu dostat zelená a levicová témata do širšího povědomí. Skutečný průlom pak nastal až v roce 2020, kdy strana kandidovala v rámci širší levicově zelené koalice v celostátních parlamentních volbách.

Kampaň byla velmi úspěšná a Možemo! se podařilo získat sedm poslaneckých křesel v chorvatském parlamentu. Volby daly jasný signál, že voliči jsou ochotní svěřit důvěru politické alternativě, která nabízí sociální spravedlnost, environmentální zodpovědnost a silný protikorupční důraz.

Následovalo vítězství strany v komunálních volbách v Záhřebu a Pazinu a jeho nástup do exekutivy na regionální úrovni. Spolu s tím, jak se platformě dařilo, rostlo však také očekávání do ní vkládané. Rok 2024 představoval pro Možemo! zásadní politický test. V tomto „supervolebním roce“, kdy se měly odehrát parlamentní, evropské i prezidentské volby, potřebovala strana prokázat, že není jen politickým hnutím pro Záhřeb, ale stabilní politickou silou na celostátní úrovni.

V dubnových parlamentních volbách získalo Možemo! 9,1 procent hlasů a posílilo své zastoupení v parlamentu na deset mandátů. V červnu se straně podařilo proniknout také do Evropského parlamentu, čímž si zajistila opěrný bod v evropských institucích.

V prosinci kandidovala poslankyně Možemo! Ivana Kekinová v chorvatských prezidentských volbách a podařilo se jí získat kolem devíti procent hlasů. Její kampaň se stala terčem politické diskreditace a výhružek soudními spory, na čemž se podílely i zájmové skupiny napojené na etablované mocenské struktury v Záhřebu. Tyto útoky ovšem kandidaturu Ivany Kekinové nezmařily. Naopak. Zmobilizovaly část elektorátu a upevnily obraz Možemo! coby politického hnutí, na které dosavadní zkorumpované elity útočí.

Křižovatky moci

Po úspěchu v letošních komunálních volbách se však strana Možemo! ocitá na zásadní křižovatce. Vstupuje do šestého roku své existence, začíná jí druhé úspěšné funkční období v Záhřebu, Pazinu a v parlamentu — a nemůže už tedy sázet na svou neokoukanost či moment překvapení. Leží před ní zralejší fáze politického života, která otestuje nejen její popularitu, ale také to, zda bude dlouhodobě životaschopnou politickou stranou.

Jedním z ústředních dilemat, před nimiž Možemo! stojí, je rozpor mezi jejími lokálními, silně participativními kořeny a nutností stranické disciplíny na celostátní centralizované úrovni. Od samého počátku bylo Možemo! koncipováno nikoli jako tradiční strana, ale spíše jako politická platforma. Jenomže vládnout tak velkému městu, jako je Záhřeb, udržet si zastoupení v parlamentu a zapojit se aktivněji do evropských struktur vyžaduje vyšší profesionalizaci, jasnější hierarchii a schopnost činit pohotová rozhodnutí.

Jak ukazuje příklad zelených hnutí v jiných evropských zemích, během přechodu od aktivismu k vládnutí — z ulic ke kormidlům — hrozí, že bude zpochybněna politická identita hnutí. Pro Možemo! to znamená poprat se s výzvou, jak smířit své aktivistické kořeny s požadavky reálného vládnutí.

Kdo tyto rostoucí tlaky zažívá takříkajíc z první ruky, je poslankyně chorvatského parlamentu a stranická koordinátorka Možemo! Sandra Benčićová. Podle ní si je strana napětí mezi aktivismem a vládnutím dobře vědoma. Od samého začátku proto Možemo! pracovalo na tom, aby vyvinulo flexibilní organizační model, který dokáže usmířit původní hodnoty hnutí s nároky institucionální praxe.

Namísto tradiční stranické struktury tak vytvořilo systém tematických pracovních skupin, do nichž jsou kromě členů přizváni také experti a angažovaná veřejnost. Ústřední myšlenkou — vysvětluje Benčićová — je vybudovat most mezi „institucionální politikou a občanskou společností, která má znalosti, zkušenosti a ochotu pomoct“. Zůstane tak zachován původní rovnostářský étos hnutí a současně bude zajištěné efektivní fungování platformy.

„Nejde nám o to vytvořit strukturu tesanou do kamene. Cílem je, aby odpovědnost přirozeně vyplynula z angažovaného zapojení, aby lidé sami přijali určité role, a nikoli aby do nich byli tlačeni. Je to pomalejší cesta, ale z dlouhodobého hlediska udržitelnější,“ říká Benčićová. Současně ale přiznává, že participativní proces má tváří v tvář realitě politického provozu své limity.

„Jsou momenty, kdy je nutné přijímat rozhodnutí rychle, a v tu chvíli je zapotřebí mít jasnější hierarchii, protože někdo zkrátka musí přijmout zodpovědnost. Není to zrada našich principů, ale prosté přizpůsobení se tomu, jak instituce v praxi fungují.“

Další zásadní výzvou, před níž Možemo! stojí, je geografické rozložení jeho podpory. Zatímco ve větších městech jsou výsledky strany velmi dobré, v malých městech a na venkově téměř nepůsobí a voličská podpora strany je tam výrazně slabší. Přestože kampaně Možemo! zdůrazňují témata, která se těchto regionů bezprostředně dotýkají, jako je udržitelné zemědělství, ekologicky zodpovědné zadávání veřejných zakázek, dostupné zdravotnictví, decentralizace moci a investice do infrastruktury, bude ještě zapotřebí, aby jejich poselství prorazilo bariéry zavedených politických struktur.

Což vede ke strategické otázce: mělo by Možemo! přizpůsobit své politické kampaně a organizační struktury tak, aby oslovily voliče i mimo městská centra? Neznamenalo by to rozmělnit politickou identitu hnutí, díky níž se dostalo tak daleko? Benčićová je přesvědčená, že nejde jen o způsob, jak oslovit voliče, ale také o kapacity působení v regionech.

Platformě zatím schází dostatek lokálně ukotvených jednotlivců, kteří by dokázali věrohodně tlumočit její priority a převést je do konkrétních politických požadavků. Kromě toho, vysvětluje poslankyně, snahy prezentovat širší veřejnosti zásadní body programu týkající se zdravotnictví, zemědělství či veřejných služeb zůstávají často neviditelné. „Zčásti proto, že nejsme dostatečně přítomní v terénu, ale také proto, že média raději dávají prostor střetům a polarizujícím tématům.“

Možemo! však nechce posílat shora straníky do regionů, k nimž nemají hlubší vztah a nejsou blíže obeznámeni s tamní situací. Namísto toho chce budovat lokální buňky zdola, prostřednictvím lidí, kteří rozumí specifickému kontextu, v němž se pohybují. „Potřebujeme lidi, kteří znají svou obec, svůj region, kteří jsou experti ve svém oboru, kteří chápou místní dynamiku. Budujeme si základny, ale je to běh na dlouhou trať,“ přiznává Benčićová.

Strategickým cílem není jen „pokrytí“ všech oblastí během voleb, ale spíše dlouhodobá investice do lidí, politické vzdělávání a důvěra svěřená komunitám, kde platforma zatím není pevně etablovaná.

A konečně třetí hlavní výzvou, před níž Možemo! stojí, je rostoucí poptávka po lidech, kteří by byli ochotni věnovat se dlouhodobé politické práci — což je spolu s tím, jak platforma roste a vyvíjí se, problém čím dál naléhavější. Většinu odpovědnosti neslo po léta hlavní vedení strany, nyní ale čím dál silněji vyvstává otázka, kdo převezme štafetu po nich.

V posledních letech do Možemo! vstoupila nová generace politiků. Jednou z nich je Dorotea Šafranićová, studentka a nově zvolená členka záhřebského zastupitelstva. Podle Šafranićové by prioritou platformy v následujících čtyřech letech měla být snaha „zůstat činorodou a flexibilní silou a dát prostor mladým lidem, kteří do politiky vnášejí čerstvého ducha a nové myšlenky“.

Jádrem politické vize Šafranićové je naslouchání občanům, zapojení obcí do rozhodování a také schopnost poukázat na očividné politické úspěchy, zejména v místech, kde je Možemo! u moci. „Je velmi důležité umět jasně komunikovat to, čeho jsme dosáhli, abychom ukázali, že změna může být pozitivní a zároveň udržitelná,“ říká.

Souhlasí zároveň s Benčićovou, že strana musí začít aktivně působit i v místech, kde doposud neměla své zastoupení, a nabízet tam smysluplné alternativy a skutečné porozumění lokálním potřebám. „Jedině tak si můžeme vybudovat důvěru a šířit pozitivní změnu po celé zemi, a přitom respektovat jedinečnost každé komunity,“ říká Šafranićová.

Šafranićová i Benčićová se také shodují v tom, že Možemo! nechce být politickou platformou spoléhající se na individuální charisma několika málo osobností, nýbrž hnutím, které systematicky investuje do lidí ochotných převzít v budoucích letech politickou zodpovědnost.

Získat vše — nebo všechno ztratit

Za zmínku konečně stojí také věc, na niž se v chorvatském politickém kontextu často zapomíná: Možemo! zůstává jednou z mála politických sil, které se dostaly k moci s jasně formulovanou reformní agendou, ba co více, jednou z nemnoha, které projevily soustavné odhodlání tuto svou agendu prosadit. Na rozdíl od ORaH a mnoha dalších menších stran napříč politickým spektrem Možemo! dokázalo v tak velkém městě, jako je Záhřeb, nejen vyhrát volby, ale také se u moci udržet.

Výsledky strany v chorvatském hlavním městě ve dvou volebních obdobích za sebou nejsou jen vítězstvím hlasů ve volbách: jsou také testem toho, zda může být politika v Chorvatsku něčím víc než pouhým udržováním statu quo. Politický kapitál získaný na lokální úrovni, kde jsou výsledky komunálního vládnutí hmatatelné a pociťované v každodenním životě občanů, může být proměněn v širší důvěryhodnost strany pro její celostátní ambice.

Pokud občané seznají, že strana slibované reformy dokázala uskutečnit, pak mají projekty, jako je Možemo!, šanci přerůst kontext, z něhož se zrodily, a stát se relevantní silou schopnou přeměnit chorvatskou politickou realitu. Zdali se podaří tuto příležitost využít, nebo zůstala promarněna, ukážou následující měsíce a roky.

Z anglického originálu Zagreb Votes Green Again: Can Možemo! Deliver?, publikovaného časopisem Green European Journal, přeložila MAGDALÉNA JEHLIČKOVÁ.