↗

Předsedkyně slovinské Sociální demokracie Tanja Fajonová, předseda Hnutí Svoboda Robert Golob a předseda strany Levice Luka Mesec po podpisu koaliční smlouvy v Lublani. Hnutí Svoboda získalo 41 mandátů z 90 a spolu s dalšími dvěma stranami mají většinu 53 křesel. Foto Jure Makovec, AFP

V dubnu letošního roku vyhrálo slovinské parlamentní volby dosud nepříliš známé Hnutí Svoboda podnikatele Roberta Goloba. Slovinská demokratická strana Janeze Janši, která byla dlouho favoritem všech průzkumů, skončila druhá a musela se spokojit s ústupem do opozice. Ve volbách zcela pohořel liberální List Marjana Šarce, kterému ještě v roce 2019 připisovaly průzkumy roli budoucího vítěze.

Nálada a očekávání trochu připomínaly loňskou předvolební atmosféru v České republice. Janša se totiž v mnohém podobá Andreji Babišovi. Značná část slovinské společnosti si proto kladla otázku: Jak porazit Janeze Janšu, politika, který působil ve slovinské politice už od rozpadu Jugoslávie? O tom, jak měnil politické názory a v jakých politických stranách byl během posledních třiceti let by vydalo na samostatný článek. Poslední jeho vládní angažmá však bezpochyby vedlo k erozi právního státu, kterou kryl pod rouškou koronavirových opatření.

Ne nadarmo byl Janša přirovnáván k Viktorovi Orbánovi nebo polským konzervativcům, kteří se vydali podobnou cestou. Téměř desetimilionové Maďarsko je však na evropské mapě až nápadně vidět. Dvoumilionové Slovinsko je malé a málokdo si ho na evropské úrovni všimne. Existuje o tom koneckonců i celá řada vtipů, které jsou oblíbené už z časů Jugoslávie.

O co se však vlastně Janša pokoušel? S trochou trpkosti bychom to mohli už nazvat středoevropskou klasikou: ovlivňování práce soudů, prosazování legislativy na hraně slovinského práva, pokus o získání kontroly médií. Janša se navíc považuje za sympatizanta Donalda Trumpa.

Prvořadý úkol Roberta Goloba tak byl jasný — vyvolat katarzi slovinské společnosti. Ve svém programu slíbil férovost, zelenou transformaci a liberální politiku. Po vítězství ve volbách prohlásil, že „se Slovinsko rozhodlo vrátit na cestu ke svobodě“. Lidé mají rádi příběhy, které končí zvoláním „a žili šťastně až do smrti“. Jenže politika a vládnutí takové konce neznají.

Golob úspěšně sestavil vládu se sociálními demokraty a stranou Levice. První kroky nové garnitury směřovaly k depolitizaci státní televize, přezkoumání rozhodnutí přijatých v souvislosti s covidovou pandemií a k odstranění protimigračního plotu na hranicích s Chorvatskem. Zrušen byl také dosud platný zákon o veřejných zakázkách a schválena novela zákona o veřejném zdraví, která by měla znemožnit dalším politickým zásahům do zdravotnictví jako během kulminace pandemie covid-19.

Uskutečněné kroky vypadají jako „úklid“ po předchozí vládě. Nabízí se ale otázka, jestli má současná vláda i vlastní program, který by nebyl založen na pouhém vymezování se vůči předchozímu premiérovi, a jestli tak bude schopná odpovídat na aktuální a akutní výzvy současnosti — energetická krize a geopoliticky zostřená situace se týkají i Slovinska. V případě klimatické krize vláda jedná vcelku přesvědčivě; uvidíme, jak se dokáže vypořádat s ostatními výzvami, které na ni čekají.