↗

Patří-li k hlavním zastáncům rozšiřování Victor Orbán a podobně naladěný slovinský prezident Janez Janša, který se nedávno nechal slyšet, že Unii „je třeba balkanizovat“, je jasné, že vyhlídky dalších uchazečů o členství nejsou úplně nejlepší. Přesto má další rozšiřování smysl. Foto EPP, WmC

Již od konce studené války a založení Evropské unie v roce 1992, které přinesly perspektivu jejího rozšíření na východ, provází evropskou politiku dilema mezi prohlubováním a rozšiřováním. Tyto dvě veličiny byly často vnímány jako spojené nádoby, nebo „zero-sum game“ — hra s nulovým součtem. Jako by jedno vylučovalo druhé.

Většina zakládajících zemí — Francie, Itálie, Benelux — se spíše klonila k prohlubování integrace a velmi opatrnému rozšiřování. Naopak Britové, Němci a Skandinávci, kteří sami přistoupili až později, na druhou stranu viděli v rozšiřování na východ geopolitickou příležitost. Již od 60. let 20. století také leží na stole stále nevyřešená, leč nyní k ledu uložená, otázka možného členství Turecka.