Zemřela velká bojovnice. Madeleine Albrightová byla opravdu fascinující žena. Tato rozená Češka se stala občankou Spojených států ne proto, aby měla řádné papíry o emigraci, ale především z nadšení pro americkou demokracii. Ve svých knihách to ostatně dobře popisuje. Neznamenalo to ale, jako u některých jiných emigrantů, že by se kdy zřekla svých kořenů. Vždy, když mohla, ráda se bavila česky.

Zažila dvě emigrace. První za války, kdy žila v Anglii, a druhou po roce 1948, kdy emigrovala z Jugoslávie se svými rodiči do Spojených států. Tyto zásadní zážitky raného dětství určovaly celý její život, během kterého bojovala za svobodu, právní stát a demokracii.

Liberální demokracii považovala vždy za základní předpoklad politiky. Když před třemi lety u nás vládl Babiš, v Maďarsku Orbán a Kaczyński v Polsku, řekla, že má pochyby o tom, zda by za náš vstup do NATO nyní bojovala s takovým nadšením.

Mnozí lidé jí také vytýkali, že se svého času rozhodla pro zásah v takzvané malé Jugoslávii, to jest v Srbsku a Černé Hoře. Důvod byl velmi prostý. Obrazy vraždění, plundrování a vyhánění Kosovských Albánců z jejich domovů vytvořily velký tlak americké veřejnosti na vládu Spojených států, aby konečně zasáhla.

Sám jsem se Kosovem zabýval od osmdesátých let, kdy jsem tam jezdil jako předseda Helsinské konference pro lidská práva. Po pravdě řečeno je těžko říci, kdo to tenkrát začal. Pamatuji si na nebohé srbské sedláky, kterým Kosované zapálili střechu nad hlavou a pozabíjeli dobytek. Také jsem viděl kosovské studenty, kteří si přede mnou sundali košile a ukazovali mi rozřezaná záda od srbské tajné policie.

Napětí mezi oběma národnostními skupinami se stupňovalo více a více. Podílely se na tom obě strany, a nakonec to skončilo opravdovou válkou.

Madeleine Albrightová uměla srbsky, strávila tam část svého dětství a měla pro Jugoslávii velké sympatie, ale pokud byla ohrožována lidská práva a demokracie, byla neústupná. Viděla, že musí zasáhnout a to vraždění ukončit. Ale zajisté to nebylo tak, že by jí tento okolnostmi vynucený krok těšil.

My jsme teď ztratili krajanku a velkou přítelkyni, která nám nesčetněkrát velmi pomohla. Dnes, když vidíme vývoj na Ukrajině, musíme se za ni ještě jednou pomodlit, neboť to byla ona, která prosadila náš vstup do NATO. A nebylo to snadné.

Spojené státy, svět, ale i my jsme úmrtím Madeleine Albrightové ztratili velkou bojovnici za svobodu a demokracii. Dej jí Pán Bůh nebe.