V posledních dnech stránky dokonce i českých novin zaplnily zprávy o rostoucím napětí mezi Kosovem a Srbskem. Kosovo obývané převážně etnickými Albánci bylo v časech Titovy Jugoslávie autonomní oblastí Srbska, v níž ale prakticky o všem rozhodovali menšinoví Srbové.

Právě etnický konflikt zde stál na počátku dezintegrace Jugoslávie, když Miloševićovo vedení federace tvrdě zasáhlo proti albánským protestům, ale i na jejím konci, když se proti probíhajícím etnickým čistkám NATO rozhodlo zakročit a vojenskou silou donutilo tehdy již notně okleštěnou — bez čtyř ze šesti původních federativních republik — Jugoslávii ke kapitulaci.

Je tedy zčásti pochopitelné, že když napětí v Kosovu začalo opět houstnout, a plnit titulky zpráv, někteří novináři šermující s všemožnými mediálními zkratkami si velmi rychle dosadili za Kosovo Ukrajinu a za Srbsko Rusko. Ostatně k jednoduchým srovnáním svádí i to, že Kosovo má na vlajce také žlutou a modrou, zatímco Srbsko červeno-modro-bílou trikoloru. Ukrajinská politická reprezentace přišla se svou troškou do mlýna, když přislíbila Kosovu vojenskou pomoc, bude-li napadeno.

Co se vlastně stalo? Klíčové slovo zní „reciprocita“. Srbská vláda už nějakou dobu požaduje od občanů mezinárodně částečně uznaného Kosova, aby při vstupu do země používali certifikáty, které jim srbská vláda vydá oproti kosovským občanským průkazům, případně vozidlům s kosovskými poznávacími značkami. Kosovská vláda se tímto postupem cítí být dlouhodobě dotčena a rozhodla se, že bude po srbských občanech požadovat od 1. srpna to samé.

Odtud „reciprocita“, tedy opatření totožného charakteru. Jenže je tu háček...

Na území Kosova žije skupina lidí, která má i srbské doklady. Jedná se o kosovské Srby, kteří vládu v Prištině neuznávají. Tito Srbové žádné kosovské doklady nemají nebo nikdy neměli. Skutečnost, že by se opatření mělo týkat i jich, kosovskosrbské představitele popudilo.

Následujících pár dní vyplnily plamenné proslovy, eskalace ve vyjádřeních z obou stran. Až se nakonec v kosovské Mitrovici rozezvučely sirény. Místní se vydali na přechody Jarinje a Brnjak na barikády.