Pochod hrdosti v Bělehradě proběhl. Demokracie v Srbsku však eroduje
Leona KovarSrbsko má sice jako první východoevropská země otevřeně homosexuální premiérku, ale mezi vzory liberální demokracie rozhodně nepatří. Jak v balkánské zemi vypadá situace LGBTQ komunity, svoboda médií a tamní politická soutěž?
Bělehrad letos hostil EuroPride 2022, festival LGBTQ komunity, během něhož se koná řada kulturních a sportovních akcích. Událost vyvrcholila pochodem hrdosti, který navzdory zákazu Ministerstva vnitra proběhl v hlavním městě 17. září. Srbský prezident Aleksandar Vučić už na konci srpna prohlásil, že pochod bude kvůli krizi v Kosovu, která tehdy probíhala, zrušen nebo posunut.
Několik dní před plánovaným pochodem ministerstvo vnitra nicméně z bezpečnostních důvodů zakázalo i paralelní akci takzvaných antiglobalistů, protestujících proti LGBTQ komunitě. Argumentovalo cílem zabránit násilí, které by mohly způsobit střety mezi účastníky obou pochodů.
Mezi odpůrce LGBTQ komunity patří představitelé některých ultrapravicových stran a organizací, ale také zástupci Srbské ortodoxní církve. Na druhou stranu vyzývali představitelé ambasád západních zemí a politici Evropské unie Srbsko, aby zajistilo bezpečný pochod.
Pochod hrdosti nakonec proběhl navzdory zákazu ministerstva vnitra, ale přitom za ochrany jednotek srbské policie, protože se v menších skupinách v ulicích Bělehradu shromažďovali i antiglobalisté, představitelé Srbské ortodoxní církve a chuligáni. V průběhu pochodu došlo k několika střetům mezi chuligány a policií, výhrůžkám novinářům a útokům na několik LGBTQ aktivistů.
Zákaz pochodů ze strany Ministerstva vnitra je s ohledem na bezpečnostní riziko formálně v souladu se Zákonem o veřejném shromažďování. O tom, že bude rozhodnutí učiněno, naznačovalo už dřívější prohlášení prezidenta — podle Ústavy Srbska sice nemá prezident pravomoc zakazovat či povolovat veřejná shromažďování, ale v režimu erodující demokracie, který Vučić vybudoval, nebyl zákaz nic překvapivého. Pochody hrdosti byly v Srbsku z bezpečnostních důvodů zakázány už v letech 2009 a 2011 až 2013.
Moc vládnoucí strany
Skutečnost, že Srbsko má otevřeně homosexuální premiérku Anu Brnabićovou, jejíž partnerka má dítě, k jehož narození prezident premiérce gratuloval, pro členy LGBTQ komunity zatím nepřinesla žádné významné pozitivní změny.
Homosexuálové nemají právo uzavřít manželství nebo partnerství, nemají právo dědit po svých partnerech a partnerkách, ani získávat informace o jejich zdravotním stavu nebo si společně vzít hypotéku. Jde přitom jen o část požadavků, které LGBTQ komunita od státu vyžaduje. Návrh zákona o svazcích osob stejného pohlaví existuje na papíře, ale dosud se nedostal do parlamentu.
Za pět let, co je v čele vlády Brnabićová, se postavení příslušníků LGBTQ komunity nijak nezlepšilo. Její jmenování premiérkou přitom v roce 2017 vzbudilo naděje, že se postavení LGBTQ lidí zlepší. Zdá se však, že jmenování Brnabićové bylo spíše než projevem skutečného záměru zlepšit pozici a práva členů LGBTQ komunity v srbské společnosti snahou přesvědčit Západ o Vučićově odklonu od radikální minulosti směrem k liberalismu.