Pochod hrdosti v Bělehradě proběhl. Demokracie v Srbsku však eroduje

Leona Kovar

Srbsko má sice jako první východoevropská země otevřeně homosexuální premiérku, ale mezi vzory liberální demokracie rozhodně nepatří. Jak v balkánské zemi vypadá situace LGBTQ komunity, svoboda médií a tamní politická soutěž?

Ana Brnabić se sice charakterizuje jako proevropská premiérka, ale současně stojí v čele konzervativní, nacionalistické vlády s některými proputinovskými členy. Na snímku se se svou partnerkou podepisuje do kondolenční knihy k úmrtí britské královny Alžběty II. Foto Jonathan Hordle, Pool, AFP

Bělehrad letos hostil EuroPride 2022, festival LGBTQ komunity, během něhož se koná řada kulturních a sportovních akcích. Událost vyvrcholila pochodem hrdosti, který navzdory zákazu Ministerstva vnitra proběhl v hlavním městě 17. září. Srbský prezident Aleksandar Vučić už na konci srpna prohlásil, že pochod bude kvůli krizi v Kosovu, která tehdy probíhala, zrušen nebo posunut.

Několik dní před plánovaným pochodem ministerstvo vnitra nicméně z bezpečnostních důvodů zakázalo i paralelní akci takzvaných antiglobalistů, protestujících proti LGBTQ komunitě. Argumentovalo cílem zabránit násilí, které by mohly způsobit střety mezi účastníky obou pochodů.

Mezi odpůrce LGBTQ komunity patří představitelé některých ultrapravicových stran a organizací, ale také zástupci Srbské ortodoxní církve. Na druhou stranu vyzývali představitelé ambasád západních zemí a politici Evropské unie Srbsko, aby zajistilo bezpečný pochod.

Pochod hrdosti nakonec proběhl navzdory zákazu ministerstva vnitra, ale přitom za  ochrany jednotek srbské policie, protože se v menších skupinách v ulicích Bělehradu shromažďovali i antiglobalisté, představitelé Srbské ortodoxní církve a chuligáni. V průběhu pochodu došlo k několika střetům mezi chuligány a policií, výhrůžkám novinářům a útokům na několik LGBTQ aktivistů.

Zákaz pochodů ze strany Ministerstva vnitra je s ohledem na bezpečnostní riziko formálně v souladu se Zákonem o veřejném shromažďování. O tom, že bude rozhodnutí učiněno, naznačovalo už dřívější prohlášení prezidenta — podle Ústavy Srbska sice nemá prezident pravomoc zakazovat či povolovat veřejná shromažďování, ale v režimu erodující demokracie, který Vučić vybudoval, nebyl zákaz nic překvapivého. Pochody hrdosti byly v Srbsku z bezpečnostních důvodů zakázány už v letech 2009 a 2011 až 2013.

Moc vládnoucí strany

Skutečnost, že Srbsko má otevřeně homosexuální premiérku Anu Brnabićovou, jejíž partnerka má dítě, k jehož narození prezident premiérce gratuloval, pro členy LGBTQ komunity zatím nepřinesla žádné významné pozitivní změny.

Homosexuálové nemají právo uzavřít manželství nebo partnerství, nemají právo dědit po svých partnerech a partnerkách, ani získávat informace o jejich zdravotním stavu nebo si společně vzít hypotéku. Jde přitom jen o část požadavků, které LGBTQ komunita od státu vyžaduje. Návrh zákona o svazcích osob stejného pohlaví existuje na papíře, ale dosud se nedostal do parlamentu.

Za pět let, co je v čele vlády Brnabićová, se postavení příslušníků LGBTQ komunity nijak nezlepšilo. Její jmenování premiérkou přitom v roce 2017 vzbudilo naděje, že se postavení LGBTQ lidí zlepší. Zdá se však, že jmenování Brnabićové bylo spíše než projevem skutečného záměru zlepšit pozici a práva členů LGBTQ komunity v srbské společnosti snahou přesvědčit Západ o Vučićově odklonu od radikální minulosti směrem k liberalismu.

Běžně jsou v Srbsku nevládní organizace či hnutí a nezávislá média ze strany příslušníků Srbské pokrokové strany a provládních médií obviňovány za hájení protistátních a protisrbských postojů. Občanská společnost je také terčem útoků vládnoucí struktury a jí ovládanými médií.

O liberální demokracii proto může být v souvislosti s Vučićovým Srbskem stěží řeč. Nezávislá média jsou v Srbsku vzácností. Existují sice dvě nezávislé televize s kabelovým pokrytím a několik nezávislých deníků či portálů, ale jejich novináři jsou vystavováni nátlaku, pomlouvačným kampaním, zastrašování, obtěžování či násilí, často právě i z řad Vučićové Srbské pokrokové strany a státní správy. Nezávislé sdružení novinářů Srbska eviduje od roku 2018 narůst počtu útoků a tlaku na novináře.

Média s celostátním pokrytím jsou výrazně ovlivňována a politicky spjatá s vládnoucí stranou. Vlastnictví médií je provázáno nedostatkem transparentnosti a vládnoucí režim ovlivňuje soukromá média i skrze státní financování, což vede k výrazné autocenzuře, neprofesionálnímu a neobjektivnímu zpravodajství a praktické neexistenci kritiky státní správy, režimu, vládnoucí strany či prezidenta republiky.

Terčem kritiky v těchto médiích jsou naopak jen opoziční politici, nevládní organizace, nezávislá média či každý, kdo se negativně vyjádří vůči režimu. Mediální prostředí v područí současného vládnoucího režimu má samozřejmě vliv i na průběh politické soutěže a předvolebních kampaní. Zároveň je však třeba uznat, že před letošními volbami došlo k částečnému — i když minimálnímu — otevření přístupu opozice k celostátním médiím.

Volby jsou sice oficiálně svobodné, ale v praxi vidíme příklady nátlaku či porušování volebních procedur bez větších reakcí či sankcí, stejně jako netransparentní financování politických kampaní. I když se Vučić snaží balancovat mezi Východem a Západem a oficiálně proklamuje zájem o vstup do Evropské unie, Srbsko pod jeho vládou částečně vzhlíží k nedemokratickým režimům v Rusku a Číně a jeho údajná touha po vstupu do Evropské unie nevyznívá přesvědčivě.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse