Skladiště nákladového nádraží v Bělehradě není koncentrační tábor, spíše místo, kde přijmete otřesné životní podmínky výměnou za alespoň malý díl svobody, říkají Milan Votypka a Radka Valová, terénní koordinátoři Pomáháme lidem na útěku.
Iniciativa Pomáháme lidem na útěku (PLNU) působí již skoro půl roku v oficiálních uprchlických táborech v severním Srbsku. V nich žije v provizorním ubytování asi půldruhého tisíce lidí — rodiny s dětmi i samotní muži nejrůznějšího věku, mnozí z nich už půl roku, ale i déle. Dobrovolníci jim rozdávají materiální pomoc, oblečení a hygienické potřeby, perou jim ve speciálně zřízené prádelně prádlo, snaží se jim ukrátit dlouhou chvíli prostřednictvím sbírkové knihovny či organizováním různých volnočasových aktivit.
Hranice jsou totiž pro tyto lidi téměř uzavřené, a tak obyvatelům táborů bez dostatečné hotovosti a vůle podstoupit drahý a nebezpečný nelegální přechod hranic zbývají jen dlouhé, jednotvárné měsíce čekání, nuda a bezvýchodnost. Pro ilustraci — prostor tábora v Adaševci tvoří roky chátrající objekt bývalého dálničního motelu a několik velkokapacitních stanů. V dohledu je pouze dálnice, betonové prostranství před benzínovou pumpou a z druhé strany pole a několikakilometrová polní cesta vedoucí do nejbližší vesnice.