Přesně před rokem byly uzavřeny makedonské hranice. Následná dohoda Evropské unie s Tureckem rázně ukončila směřování blízkovýchodních uprchlíků přes Balkán dále do zemí EU. V době dohody ale těmito zeměmi právě procházelo na 70 tisíc lidí, kteří jsou dnes v regionu uzamčeni v přetížených uprchlických táborech bez jakékoliv perspektivy na politické řešení. Taková situace může nakonec vést i k jejich radikalizaci.

Jakub Múčka pořídil pro web Hlidacipes.org komplexní rozhovor o aktuální situaci s Dalimilem Petrilákem, analytikem nevládní organizace Pomáháme lidem na útěku, která dlouhodobě působí jako humanitární organizace v srbských uprchlických táborech.

Co znamenala v praxi na Balkáně dohoda EU s Tureckem a uzavření balkánské trasy?

Základem bylo uzavření makedonské hranice 8. března 2016. Už tehdy se pravděpodobně vědělo o přípravě dohody s Tureckem, která se smluvila (snad ani nepodepsala) 20. března. Sama dohoda je přitom patrně v rozporu s mezinárodním právem. Její obsah spočívá ve větším střežení svého pobřeží ze strany Turecka — dříve turecká policie dlouhodobě s pašeráky prakticky spolupracovala, obohacovala se na jejich práci. Nyní je extrémně obtížně odplout z tureckého pobřeží. Za to Turecko dostalo výměnou několik miliard eur a příslib budoucího bezvízového styku. Stejně tak se dohodlo navracení nových lidí do Turecka, přesto státy EU nechtěly úplně zabránit možnosti uprchlíků zažádat si o azyl v Řecku. Tato možnost tedy zůstává, čímž se omezil systém deportací.

Dnes se mluví o tom, že když skončí dohoda, do zemí EU se znovu povalí miliony lidí. Já s tím ale nesouhlasím, jelikož nikdo přesně neví, kolik syrských uprchlíků z Turecka skutečně chce do EU. Většina z celkových asi tří milionů lidí je na východě Turecka při syrských hranicích. Uprchlíci navíc dnes ví, že proniknout z Řecka dál už zkrátka není fyzicky možné, podobně se ví, že už ani Německo není tolik otevřené další pomoci. Myslím, že do roku 2015 se už nikdy nevrátíme. Na makedonské hranici jsem viděl obrněný transportér, v Maďarsku se používají dlouhé zbraně — situace se zkrátka změnila.

Poslední kapitolou je také již rok uzavřená syrsko-turecká hranice, kde legální přechod dále není možný. Lidé se i zde různě pašují.

Po uzavření takzvané balkánské trasy uvízlo mnoho uprchlíků nejen v Řecku, ale také v jednotlivých tranzitních zemích jako je Makedonie nebo Srbsko. Kolik jich tam dnes je?

Nejvíc lidí zůstalo v Řecku, kde jich dodnes zůstává asi 60 tisíc. Přesné číslo ale nikdo nezná, jelikož spousta lidí odchází s pašeráky na sever přes Makedonii do Srbska a dál, v tomto případě by mohlo jít až o 16 tisíc lidí. V Řecku na ostrovech je také asi 16 tisíc lidí, 45 tisíc na pevnině. V Makedonii jde pouze o stovky lidí. V Srbsku je asi osm tisíc lidí. Odhaduje se, že z Bulharska a Makedonie překročí každý den hranici 50 až 100 lidí. Podobný počet může také odcházet dále do Chorvatska a Maďarska, to jsou však nevysledovatelná čísla, jde o černý obchod s lidmi.

V Srbsku je většina lidí v oficiálních táborech (asi 85 procent), zbylá část táboří volně u maďarské hranice nebo jsou v Bělehradě kolem nádraží. Většina těchto lidí jsou mladí kluci z Afghánistánu nebo Pakistánu, jelikož Maďaři přijímají na své území ze Srbska denně asi deset lidí, přičemž důsledně upřednostňují rodiny s dětmi. Mladí muži dnes prakticky nemají šanci pokračovat v cestě. Do Chorvatska dnes cesta neexistuje vůbec, je zde plot s policií.

V Maďarsku je několik tisíc osob, což je dáno tím, že Maďaři velmi drsně střeží své hranice (jsou zde schopni posílat na lidi i psy), i v případě oněch deseti osob denně tyto lidi po registraci ale posílají podle některých svědectví dále do Rakouska. Doplním také Bulharsko, to má ale svoji vlastní domobranu — místní hlídky vesničanů se psy a čtyřkolkami, kteří doslova loví uprchlíky. O tom se psalo hodně. Nalezené uprchlíky buď vrací, nebo je zavírají do místních detencí a podobně.