Nový americký prezident by měl dostat jako každý politik, jenž nastoupí do funkce, nějakou dobu, než bude posuzován; jedno je ale možné říci už nyní: Trumpovy výnosy, jimž se dnes říká povšechně protimuslimské, jsou bláznivé. Prohlásili to veřejně už i ultrakonzervativní bratři Kochové, Dick Cheney nebo Arnold Schwarzenegger, a to ne proto, že by byli kdovíjací lidumilové, ale z toho důvodu, že je to zjevné. Nový americký prezident nekonzultoval svá nařízení ani s odpovědnými ministerstvy, ani s agenturami, které je měly následně realizovat.

Důsledkem jsou ony zmatky, jež můžeme sledovat v posledních dnech — nejdříve se nevědělo, koho ještě vpouštět a koho už ne (nejasnosti kolem zelných karet), poté se řešil status těch, kteří mají platná víza, a pak osudy lidí uvízlých na letištích, o zahraničních zaměstnancích amerických firem ani nemluvě.

↗

Donald Trump se ujal funkce právě před čtrnácti dny. Foto archiv PBS

Z celé výnosové smršti je navíc cítit pokrytectví, neboť ačkoliv je vše vysvětlováno jako preventivní obrana před „radikálním islámským terorismem“, občanů nejislamističtějších a z hlediska terorismu rovněž nebezpečných zemí, jako je Saúdská Arábie, Afghánistán nebo Pákistán, se Trumpův hlavní zákaz netýká — pouze Iráku, Íránu, Libye, Somálska, Súdánu, Sýrie a Jemenu. A značné pochyby panují i nad efektivitou podniknutých opatření — o tom však více dále.

Na druhou stranu je důležité mít na paměti, že vůči Trumpovým výnosům se lze soudně bránit (což už se v mnoha případech děje) a že ty hlavní z nich mají časově omezenou platnost. Za devadesát, respektive 120 dní, už platit nebudou.

Co ovšem hned tak nepomine, je atmosféra, ze které Trumpovy první kroky vyrůstají a jíž spoluutvářejí, a politický styl či způsob uvažování, z něhož vzešly. To je, soudíme, na celé věci zatím to nejhorší.

Důsledky prvních kroků

To hlavní věcné ohledně aktuální situace uprchlíků, přistěhovalců a muslimů v USA ve vztahu k Trumpovým prezidentským nařízením (výnosům, dekretům, jak kdo chce) zde přiblížila už ve středu Marie Heřmanová v souhrnném komentáři. K této stránce problému tedy jen stručně: Trump vydal v rámci své série nařízení celkem pět tematických pokynů:

1. k přechodnému zastavení procesu přesídlování všech azylantů ze světa do USA na 120 dní,
2. k zastavení přijímání uprchlíků ze Sýrie na neurčito,
3. k přechodnému zastavení vydávání víz (respektive prakticky k zákazu vstupu do USA) všem držitelů občanství Iráku, Íránu, Libye, Somálska, Súdánu, Sýrie a Jemenu na 90 dní,
4. k odhalení a ideálně i deportaci všech cizinců na území USA, jež mají propadlá víza, a tak pobývají v zemi nelegálně, nebo nemají vůbec žádné dokumenty,
5. k snížení stropu pro přesídlení uprchlíků v roce 2017 z obamovských 110 tisíc na rok na 50 tisíc a k revizi procesu přidělování azylu tak, aby byly zvýhodněny žádosti osob, které patří ve své domovské zemi k náboženské menšině (prakticky ne-muslimové).

Ano, byl tu ohromný chaos na letištích, nad nímž už kroutí hlavou se slovy „chabě naplánováno, příšerně provedeno“ i tradičně zdrženliví experti oslovovaní čínskou tiskovou agenturou — ona detenční centra a konflikty v odletových halách, zadržované děti, rozdělené rodiny, odvolávané dovolené, nevpuštění iráckých spolupracovníků americké armády, stopka pro arabské zaměstnance amerických firem a tak dále.

Byly tu však i nesčetné projevy solidarity, nezištně podané ruce od stovek různých Američanů, asistence právníků přímo na letištích, stížnosti, odpory, ba i žaloby, a dále pozastavení deportací zaměstnanců nemocnic, univerzit či technologických společností federálními soudci, jasný protest zastupující ministryně spravedlnosti Yatesové, jenž vedl k jejímu okamžitému odvolání, a další důsledky podobného typu, jejichž společným znakem je naděje.

Za třetí je zde však právě ještě obecnější rozměr věci — aktuální postoj většiny. Po týdnu od vydání prvního z tematických nařízení (středa 25. ledna), po přiblížení všech kontur zmíněného chaosu, po desítkách případů prokazatelně způsobených krutostí či bezpráví, po nejrůznějších protestech, po každodenní komentátorské petelici čtyř z pěti amerických zpravodajských televizí a z většiny velkých deníků i po odhalení zjevného nesouladu mezi Trumpovými slovy a skutky, po tomto všem průzkumy ukazují, že větší část Američanů Trumpovy „protimuslimské“ výnosy podporuje než naopak.

Je zřejmé, že v myšlení veřejnosti ve Spojených státech se něco důležitého v posledních letech změnilo, a to i bez ohledu na styl, politiku či výstřednost současného prezidenta.

„Hrozbou“ byli i Židé

Historie USA podobné okamžiky zná. Spojené státy bývaly zemí, která přijímala bezpočetné zástupy přistěhovalců („ekonomických migrantů“) zejména od poloviny 19. století až do velké krize ve třicátých letech 20. století. Následující politické zvraty v Evropě pak vyháněly do USA vlny uprchlíků a pro mnohé zůstaly Spojené státy zemí zaslíbenou. Tehdy už ovšem nepřijímala jejich náruč každého. Tisíce Židů, kteří ve třicátých letech přicházeli, byly například mnoha Američany považovány za levicovou — a zde pozor — „bezpečnostní hrozbu“.

Rabín Louis Newman z newyorského Manhattanu se v prosinci 1938 snažil vysvětlit: „Židé nejsou komunisté. Židovství nemá s komunismem nic společného.“ Přesto v lednu následujícího roku se v průzkumu vyslovila většina Američanů — v poměru dva ku jedné — proti tomu, aby Spojené státy přijaly z Německa deset tisíc dětí, většinou židovských. A téhož roku nepovolily úřady lodi St. Louis, která přivážela židovské děti, přistání — loď se musela vrátit do Evropy. Mnohé z těchto dětí byly pak zavražděny v koncentračních táborech.

Evropa rozvrácená druhou světovou válku vyslala do USA novou vlnu přistěhovalců-uprchlíků, které Amerika přijala opět bez mimořádných opatření. Při loňské a předloňské vlně migrujících z Blízkého východu se ovšem začaly Spojené státy zase uzavírat.

Byl tu sice Obamův plán ze září 2015 na přijetí deseti tisíc Syřanů (ve skutečnosti jich bylo nakonec celkem 12 486), prezentovaný jako „odlehčení“ Evropě, zde šlo však spíše o symbolickou věc provázanou s Obamovou zahraničněpolitickou koncepcí. A i ta narazila na ohromné překážky.

Připomeňme si: guvernéři třiceti států odmítli do „svých“ států přijímat jakékoli Syřany. Guvernér státu New Jersey Chris Christie, později jeden neúspěšných z republikánských kandidátů na prezidenta, to řekl rok před Trumpovými výnosy za všechny: Spojené státy by neměly přijímat žádné Syřany — ani sirotky, ani batolata.

Oficiálním zdůvodněním guvernérů byla — opět — „bezpečnostní hrozba“. Data shromážděná washingtonským Ústavem pro přistěhovaleckou politiku přitom jasně dokládají, že:

• ze 785 tisíc uprchlíků přijatých Spojenými státy od 11. září 2001 do minulého roku byli pouze dva zatčeni pro podezření z terorismu,
• z šestadvaceti teroristických útoků provedených v USA od roku 2011 spáchali devatenáct ne-musilimové,
• pachatelé zbývajících útoků — střelby v baru v Orlandu, útoku v San Bernardinu a podobně — byli sice muslimové, ale narození převážně v USA, a nad to s kořeny v zemích, jichž se současný hlavní zákaz netýká: Afghánistánu, Pákistánu a Saúdské Arábii.

↗

Současné protesty na letištích bohužel nevystihují současný názor americké většiny. Repro z vysílání Fox News

Navíc Sněmovna reprezentantů rovněž už v roce 2015 odhlasovala nové striktní předpisy pro prověřování syrských uprchlíků. A tato nová (a do Trumpova dekretu stále účinná) pravidla jsou tak přísná, že se prakticky blíží zákazu — například proto, že proces prověřování („životopisná a biometrická informace“ spolu s osobním rozhovorem) zabere, jak se ukázalo, v lepším případě několik měsíců; nebyl ovšem vzácný ani případ, který se vlekl dva roky.

Získané informace procházejí také kontrolou přes instituce, jako je Interpol a americké zpravodajské služby. A v záchytných centrech, kam se uprchlíci s vyřízeným azylem nakonec dostanou, nepanují také rozhodně hotelové poměry. Jak přiblížil podrobněji už text Marie Heřmanové, příchozím pomáhají od třiceti do devadesáti dnů nasmlouvané neziskovky najít další uplatnění, poté se ale už musí starat každý sám o sebe.

Benjamin J. Rhodes ze štábu někdejšího Obamova poradce pro otázky národní bezpečnosti to vyjádřil trefně už před rokem: skutečně s velkým úspěchem lze pochybovat, že by teroristé Islámského státu riskovali procházet daným procesem, pokud by chtěli do Spojených států proniknout.

A přesto — průzkum společnosti Rasmussen Reports konaný několik měsíců po zpřísnění uprchlických předpisů (tedy už během rozběhlých prezidentských primárek 2015-2016) odhalil, že si 60 procent pravděpodobných voličů nepřeje, aby se Syřané usadili v jejich státě — přijmout je bylo ochotno pouze 28 procent Američanů rozhodnutých jít volit; 11 procent dotázaných se nedovedlo vyjádřit jednoznačně.

S celým Obamovým plánem na pomoc desetitisíci Syřanů pak obecně souhlasilo přibližně 30 procent dotázaných, 63 procent bylo proti.

Trumpovy důvody a co bude dále

Snad je zde na vině způsob, jímž deformují realitu sociální sítě; snad jde o důsledek děsivé povahy dnešního sebevražedného terorismu, bezpečnostní situace v světě či typu sociálních nejistot plozených současnou podobou neoliberalismu, které nejistoty bezpečnostní a identitární dále zesilují. Možná jde také o přesah obecně rozšířeného dojmu, že tradiční přístupy a představitelé dosavadního establishmentu na dnešní problémy včetně terorismu nestačí a že je třeba se ve všem posunout radikálně jinam.

Trumpovo vítězství je ale jedna věc — jak jsme rozebrali již dříve, nebylo nijak rozhodné a jeho příčin bylo více. Jiná věc je však atmosféra ve společnosti, jejíž přetrvávání potvrzuje právě souhlas, respektive pasivní přijetí, Trumpových výnosů navzdory jejich nedomyšlenosti, pokrytectví a medializaci všech negativních důsledků.

Trump nebyl jediným, kdo loni ve volební kampani tuto atmosféru využíval a dále podněcoval, kdo uplatňoval takzvaný fear mongering. Další z republikánských uchazečů o prezidentskou nominaci Ted Cruz sliboval zakázat vstup do USA všem občanům zemí, kde působí ISIS, Jeb Bush horoval pro preferenci křesťanských uprchlíků před muslimskými a podobně.

Když je ale i nyní Trump obhajován, že pouze koná to, co před volbami slíbil, kam až lze takto zajít? Vedle dnes opět diskutované hraniční zdi, za níž si má Mexiko samo zaplatit, sliboval Donald Trump také obnovu používání waterboardingu a „ještě mnohem drsnějších věcí“, výstavbu dalších Guantánam a jejich naplnění nepřáteli Ameriky, rozhodné předstihnutí Ruska ve velikosti jaderného arzenálu ( „v raketách“) nebo cílenou likvidaci rodin teroristů.

↗

Z prvních dnů nového prezidenta v úřadu se zdát být zjevné, že styl, jímž vedl Trump kampaň, z jeho politiky nezmizí. Foto archiv Mic.com

Znalecké výklady důvodů, jež měly Trumpa přivést k vydání zmíněných pokynů, se během týdne jejich platnosti objevily celkem tři: za prvé, jde o zajištění určitého přechodného období, během něhož se připraví a zavede komplexní reforma uprchlické politiky USA — což tvrdí i sám Trump —; za druhé, jde o gesto, které má ukázat, jaký je Trump muž činu a že dodržuje dané sliby, i když třeba trochu neobratně; a za třetí, jde o součást přípravy na velký úder proti ISIS na Blízkém východě. Trump totiž sliboval před volbami právě i likvidaci Islámského státu, a to na základě vlastního tajného plánu, jenž má být uveden v život do třiceti dnů (!) od jeho nástupu do funkce. Už mu jich zbývá jen šestnáct...

Z dosavadních čtrnácti dnů Donalda Trumpa v úřadu jsou zřejmé dvě věci: jednak že to, co říkal Trump v kampani, nebyly jen nafouklé výkřiky, jež se po volbách změní v rozumnou promyšlenou politiku, a jednak to, že válka médií amerického středního proudu s Trumpem bude pokračovat.

Fakt, že je platnost hlavních Trumpových pokynů časově omezená, nechává stále ještě prostor pro naději, že se nový prezident USA nakonec neukáže jako bláznivý macho-diletant na trůně, ale jako například současnější obdoba Ronalda Reagana, v což dosud doufají všichni Trumpovi stoupenci mezi inteligencí. Zatím tomu však nasvědčuje jen málo.

Vinou stále existující a stále živené atmosféry strachu v americké společnosti není Trump tlačen většinou k rozumu, ale spíše k siláckým gestům. A pokud není vše součástí nějaké prezidentovy dosud tajné, leč dobře promyšlené politické velestrategie, máme se v příštích čtyřech letech věru nač těšit.