Nepřestává mě fascinovat, jak vyhroceně působí ve Spojených státech debata mezi stoupenkyněmi a stoupenci takzvaného „pro-choice“ a „pro-life“ přístupu k problematice umělých potratů. I přes zvyšující se popularizaci tohoto problému na pravé straně politického spektra se v České republice o umělých potratech příliš nemluví, snad s výjimkou nedávného rozvíření vod v souvislosti s návrhem radikálního zpřísnění už tak přísného protipotratového zákona v Polsku.

Je zajímavé, že lidé ze společností, ve kterých je otázka počátku života tak ožehavá, málokdy reflektují, že tomu tak v jiných — mnohdy ne tolik vzdálených kulturách — nutně být nemusí, jak se ukázalo například u amerického právníka Ronalda Dworkina, který psal, že „téměř všude je bitva o potraty ještě divočejší a politicky významnější než dohady kolem eutanazie“, ačkoli (jak píše japonsko-americká antropoložka Emiko Ohnuki-Tierney) například v Japonsku, ale i v Rumunsku (a dodala bych v České republice) se umělé potraty provádí poměrně rutinně i jako antikoncepční metoda.

A naopak: když jsem se ptala své kalifornské kamarádky (antitrumpovské katoličky), jak vnímá své známé, kteří a které volili Donalda Trumpa, a ona mi odpověděla, že některým svým známým rozumí, protože jsou velmi „pro-life“, nechápala jsem, jak to může být pro někoho tak velké téma dokonce do té míry, že má porozumění pro své oponenty a oponentky. S tím ovšem, že ona (jakkoli sama by na umělý potrat nikdy nešla) jim neříká „pro-life“, nýbrž „pro-birth“, což vyvstává ve spojení s ostatními názory, které většinou tzv. „pro-life“ zastánci a zastánkyně sdílí.

Právní situace ve Spojených státech

Debata je však ve Spojených státech nejen emotivně eskalovaná, ale také velmi složitá, a to kvůli americkému právnímu systému založenému především na precedentech a kvůli tomu, že každý jednotlivý stát si zákony upravuje zvlášť.

Pro pochopení toho, co se vlastně v současné době v souvislosti s Donaldem Trumpem a umělými potraty děje, je důležité podívat se na právní normy, které ve Spojených státech v současné době fungují, a na jejich případnou flexibilitu:

Od roku 1973, známého případu Roe vs. Wade, je interrupce legální na federální úrovni, a to minimálně do konce prvního trimestru, s tím, že další soudní případy posunuly legálnost potratů ještě dál: obecně jsou umělé potraty legální do té doby než je dítě teoreticky schopno přežít mimo tělo matky („fetal viability“) a všechny státy musí povolovat umělé potraty i poté („late termination of pregnancy“) minimálně při ohrožení života matky. Hranice samostatné životaschopnosti plodu bývá stanovena přibližně na dvacátý až čtyřiadvacátý týden, tedy koncem druhého trimestru.

Je důležité si uvědomit, že dvanáctý týden, tedy první trimestr, je zároveň doba, kdy může žena na umělý potrat v České republice na vlastní žádost, zatímco mezi dvanáctým a čtyřiadvacátým týdnem lze potrat vyvolat pouze z důvodu zdravotních komplikací (matky nebo plodu). Ve třetím trimestru není možné umělé přerušení těhotenství provádět — pokud je ohrožen život matky, vyvolá se porod.