Nebylo by nakonec lepší, kdyby zvítězil Trump?

Petr Jedlička

Několik věhlasných levicových postav doporučilo v poslední době Američanům hlasovat spíše pro hulvátského magnáta než pro typickou představitelku establishmentu. Petr Jedlička přibližuje jejich argumenty a připojuje vlastní komentář.

Donald J. Trump je hulvát, macho, namyšlenec, šašek a omezenec, demagog, panák a notorický lhář. Nadto je daně neplatící magnát a zřejmě i rasista. Těžko tak očekávat, že by mu někdo s názory jako klasický čtenář našeho deníku mohl dát od srdce svůj hlas. Je tu však argumentace Slavoje Žižka, Susan Sarandonové, Johna Pilgera a dalších několika postav podobného věhlasu, dle níž je Donald Trump sice strašlivý, ale pro budoucnost USA, či zbytku světa, by bylo přesto lepší, kdyby vyhrál on, nikoliv Hillary Clintonová. Nad tím se patří zamyslet.

Zjednodušeně řečeno, stojí argumenty levičáků, kteří se vyslovují pro volbu Trumpa, na některé z následujících tezí:

  • Politika a demokracie celkově prochází v USA krizí. Volba pro Clintonovou je přitom volbou pro pokračování stavu, zatímco Trumpovo vítězství by donutilo hlavní politické síly přemýšlet o skutečných změnách;
  • Donald Trump postavil svoji kampaň na kritice smluv o volném ochodu, dopadů globalizace a propojenosti mezi obchodním, bankovním a politickým establishmentem, což je reálný problém. Trump jej tak bude spíše řešit než Clintonová, která se jen jako pokrokářka tváří a i v kampani se věnovala spíše jiným tématům;
  • Hillary Clintonová se hlásí ke konfrontační politice vůči Rusku a vlažně i k politice rozšiřování vlivu USA přímými vojenskými intervencemi. Její vítězství tak znamená větší riziko dalších válek, zatímco Trump prosazuje spíše mezinárodněpolitický realismus a domluvu s Putinem.
Donald Trump a Hillary Clintonová. Foto archiv PanamaPost.com

Osobně bych Trumpa nevolil, ale přijde mi, že na uvedených tezích něco je. Připustí-li se, že Donald Trump v něčem americkou veřejnou debatu kladně obohatil, pak se tak stalo nepřehlédnutelnou artikulací problémů, jež trápí řadové Američany a jejich politická elita je neřeší. Tradiční výrobní odvětví z USA skutečně mizí. Sociální rozdíly vzrůstají. Infrastruktura zastarává. Kriminality a ozbrojených přestřelek přibývá.

Při tom všem se zachraňují banky, pomáhá se velkým korporacím a vedou se nákladné vojenské operace v zámoří, po nichž zůstává nestabilita a mocenské vakuum. Zadlužení se za prezidenta Obamy zdvojnásobilo. A vnitřní politiku ovládají peníze.

Hillary Clintonová se zatím nikdy neprojevila jako politička, jež by si sama o sobě palčivost uvedených problémů uvědomovala a snažila se o zásadní změnu. A další války — ty si nepřejí snad ani nejvášnivější amerikanofilové.

Slabina výše zmíněných tezí ovšem nespočívá v tom, že by se příliš křivdilo Clintonové. Problém je, přijde mi, že se moc málo uceleně poslouchá, co slibuje Trump.

Hospodářství a proměna stran

V oblasti ekonomiky Trump nikdy neslíbil vypovězení dohod o volném obchodu, chce je jen vyjednat „znovu, lépe a výhodněji“ s týmem „superkompetentních“ lidí, který si do Bílého domu přivede. Není jasné, co by takovéto lepší vyjednání znamenano. Vzhledem k průměrné délce obvyklých jednání by navíc byl zázrak, kdyby něco podobného stihl Trump do konce mandátu.

Vedle toho slibuje Trump přilákat výrobce zpátky z Číny a Mexika radikálním snížením daní. O efektivitě takového plánu se vedou mezi znalci spory, na každý pád by ale ani toto nevedlo k obnovení původní výroby do několika let, přičemž sociální důsledky výpadku státních příjmů by nastaly okamžitě.

Trump dále neslibuje nějakou konkrétní důslednou regulaci bank či burz. Zvláště ekologické, bezpečnostní a zdravotní regulace chce naopak rušit ve velkém a Pařížskou dohodu o boji proti zrychlování změn klimatu hodlá vypovědět, protože celý strach z klimatické změny pokládá za důsledek alarmistických hoaxů šířených Čínou.

A jde-li o proměnu politických stran v reakci na případnou Trumpovu výhru, co zaručuje, že bude očistná, že půjde o proměnu k lepšímu? Styl, jenž Donald J. Trump vnesl do americké předvolební kultury, styl založený na narušování veškerých konvencí, na agresivitě, na lhaní a na využívání lidských strachů a předsudků, měl k očištění politiky rozhodně daleko. A i bez těch peněz od tradičních republikánských sponzorů se nakonec Trump neobešel.

Trump proti válkám?

Poněkud jinou kapitolou je riziko případných dalších válek. Ze zkušenosti z minulých let je známo, že Hillary Clintonová vyznává starou americkou prointervenční školu. Hlásí se k ní i v předvolebním vydání svých posledních pamětí. Nadto slibuje neuhýbat před konfrontací s Ruskem, což je v našich končinách mnohými kvitováno; ty, kdo si nepřejí za žádnou cenu válku, však zřejmě napadá: pro Američany by Trumpovo vítězství dobré nebylo, ale pro mír ve světě v posledku může.

I zde je nicméně skutečnost složitější: Trump totiž říká stále něco jiného, a v této oblasti obzvlášť. Jednou se nechá slyšet, že je pro domluvu s Ruskem a společný boj s ISIS. Podruhé uvede, že by krizi v Sýrii řešil „pořádným bombardováním“ a zavedením bezpečných zón, které bude financovat Saúdská Arábie. Dále si stěžuje například na důsledky, jež způsobily americké intervence na Blízkém východě. A hned vzápětí uvede, že by jako prezident vytěžil a odvezl z oblasti ropu, aby neměli teroristé z čeho financovat své útoky.

V debatách během republikánských primárek slíbil Trump šetřit na obraně, ale současně postavit armádu tak silnou, jakou USA ještě neměly. Bojí se údajně rizika jaderné války, ale zároveň by neměl problém, kdyby státy jako Japonsko nebo Jižní Korea měly vlastní jaderné zbraně, aby je nemuseli chránit vojáci USA.

Donald Trump chce dále znovu zavést výslechy s pomocí waterboardingu a „ještě mnohem drsnější věci“. Namísto teroristů chce likvidovat jejich rodiny, protože „o ně se, na rozdíl od svého života, bojí“ a hodlá znovuvybudovat americký nukleární arzenál, jelikož „strašně prohráváme v raketách“.

Nebezpečí dalších ozbrojených konfliktů, které znamená nástup Hillary Clintonové, jsme se věnovali v DR podrobněji už dříve zde nebo zde. Nástup Donalda Trumpa by ovšem znamenal daleko agresivnější zahraničněpolitickou doktrínu obecně a s ní i poměrně větší bezpečnostní rizika. A i když situace třeba na dnešní Ukrajině není černobílá, je otázkou, zda by proruská strana nevyužila trumpo-putinovského rozdělení sfér vlivu a nedokončila za velkého krveprolití spojení Krymu s donbaskými republikami, o něž se v zimě 2015 zřejmě snažila.

Bude to na lidech

Politika i hospodářství Spojených států změny potřebují, neboť politika je dnes skutečně velmi vyprázdněná a řešení, která fungovala před dvaceti lety, se ukazují k ničemu. Žádoucí změny potřebuje ostatně i Evropa. Hillary Clintonová takové změny nezajistí. Nezajistil by je však ani Donald Trump.

Změny si musí vynutit lidé sami. Skupiny angažovaných Američanů slibují od prvního dne po nástupu nové hlavy USA tlačit na naplnění očistných reforem typu peníze z politiky či krocení finančních trhů, k nimž se oba prezidentští kandidáti před volbami obecně hlásili. Teď běží o to, v jaké atmosféře bude tento tlak vyvíjen.

Zatímco u Hillary Clintonové si těžko představit, že se proti případným dlouhým protestům vymezí radikálněji než Barack Obama — bude naopak pod větším tlakem své strany, kterou hodlají obrozovat stoupenci Bernieho Sanderse —, u Donalda Trumpa se představivosti meze nekladou. Stačí si vzpomenout, jak nechal nakládat s nesouhlasícími účastníky svých předvolebních mítinků.

Levicoví zastánci volby pro Trumpa pak ještě argumentují, že situace v dnešních USA je tak vážná, že pokud nevyhraje tentokrát Trump, vyhraje příště někdo ještě horší. I to může být. Ale také se může stát příští prezidentkou USA například Elizabeth Warrenová.

Pomine-li se zelená Jill Steinová, nemají pokrokáři v letošní prezidentské volbě kandidáta. To ale neznamená, že by bylo jakkoliv lepší, kdyby nakonec zvítězil Donald Trump.

    Diskuse (53 příspěvků)
    JS
    Jan Samohýl, Programátor
    November 8, 2016 v 21.53
    Ne že bych někdy (čistě hypoteticky, nejsem Američan) uvažoval o volbě Trumpa, ale definitivně mě přesvědčilo toto: http://www.realclimate.org/index.php/archives/2016/11/dont-make-a-choice-that-your-children-will-regret/

    Všechny ostatní problémy jsou jen drobnosti v porovnání se změnou klimatu.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    November 9, 2016 v 6.29
    Roman Kanda za to Žižeka docela sjel:::

    http://a2larm.cz/2016/11/volil-by-zizek-hitlera/

    Kdybych to psal já, byl bych ještě nemilosrdnější.
    ---------------------------------------------

    Jak se zdá, budeme mít příležitost ochutnat to na vlastní kůži.

    Většina věcí, které The Donald v kampani navykládal jsou buď vnitřně rozporné, nebo lži, nebo mimo realitu.
    Takže začne naplňovat ty, které půjdou.

    Můj tip -- jedny z prvních kroků Trumpa v úřadu bude pokus o odstoupení od klimatických smluv a snižování daní.
    Petr Jedlička, redaktor DR
    November 9, 2016 v 7.15
    Zde pak případně zpráva z vlastních voleb
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    November 9, 2016 v 8.56
    Takže Trump se v úvodní řeči postavil za sjednocení američanů všech ras. A slíbil ohromné investice do infrastruktury.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    November 9, 2016 v 9.59
    Neoliberalismus je ideologie vyproštěná z ideálů humanitních
    zato nikoliv od ideálů manipulace s veřejným míněním.
    Krize každé epochy liberálního kapitalismu byla doprovázena střetem o nejpůsobivější demagogickou argumentaci.
    New Deal bylo jiným vyústěním než Trumpismus.
    Ale ještě není vše uvařeno ....bych s nosem v páchnoucí kuchyni dodal.
    IH
    Ivo Horák
    November 9, 2016 v 12.3
    Trumpův triumf
    "Nebylo by nakonec lepší, kdyby zvítězil Trump?", zeptal se P. Jedlička 8. listopadu. Jen o něco dříve si stejnou otázku položili desítky milionů Američanů. Nemuseli na ni odpovídat, stačilo, aby se sžili se svou příležitostí vybrat kandidáta, který je překvapil. On, miliardář, byl vlastně tak trochu looser, který musel porazit všechny. Americký příběh. Jen s nevalným hrdinou.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    November 9, 2016 v 12.17
    Žižek může být spokojen
    Jeho výzva k podpoře Trumpa našla v totálně dezorientované americké levicové scéně vděčného adresáta.
    LV
    Lenka Vytlačilová, metrolog
    November 9, 2016 v 12.48
    "Můj tip -- jedny z prvních kroků Trumpa v úřadu bude pokus o odstoupení od klimatických smluv a snižování daní."

    To je přesně to, co si jeho jedna volička (BBC) představovala.

    Sníží daně, takže budeme komkurence schopní a odstoupí od klimatických smluv a my budeme platit za topení méně než dnes.

    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    November 9, 2016 v 17.57
    Podívejme se na to marxisticky,
    USA současnosti:::::::::

    38% Američanů by bylo z úspor schopno zaplatit opravu auta v ceně 500 dolarů.
    (průzkum Bankstate, 2014)
    55% amerických domácností nemá dost likvidních úspor, aby dokázaly pokrýt výpadek měsíčního příjmu.
    (průzkum The Pew Charitable Trusts)

    !!!

    V New Yorku a v Silicon Valley smetánka nepředstavitelně bohatne, ale Amerika se stává chudá.
    A pohár přetekl.
    Clintonová jako klientka Wall Streetu a představitelka nejestablišovatějšího establišmentu neměla šanci.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    November 9, 2016 v 18.50
    To jsou zase kecy, pane Morbicere
    Clintonová získala celkově o 0,6 % (přes 100 tis.) větší počet hlasů než Trump. Pouze z důvodu specifického volebního systému volitelů z jednotlivých států nakonec prohrála. Stalo se to myslím asi počtvrté historii.

    Ve většině států byla její prohra skutečně jenom o vlásek.

    Takže nechte na hlavě, pane Morbicere. Prý "neměla šanci" ...
    + Další komentáře