Druhá prezidentská debata v USA zdůraznila to hlavní na letošních volbách
Petr JedličkaPetr Jedlička přibližuje, jak se Donaldu Trumpovi podařilo v neděli využít vlastní aféry k protiútoku. Především však byla dle něj druhá prezidentská debata soubojem stylů, v němž ten trumpovský stále neztratil na účinnosti.
Druhá prezidentská debata letošních voleb v USA, která se konala v noci z neděle na pondělí na univerzitě v missourském St. Louis, byla dle agenturních pozorovatelů vůbec nejagresivnější, respektive nejtoxičtější, v dějinách. Každý, kdo si ji pustí, to jistě alespoň do určité míry potvrdí. Z hlediska jejího dopadu na letošní volby to ale není to nejpodstatnější.
Není zároveň tolik důležitý ani fakt, kdo debatu argumentačně u testovacích focus groups vyhrál — byl to mimochodem dle prvních čísel spíše Trump. Daleko významnější, soudím, je, že právě nedělní diskuze vyjevila v úplnosti to hlavní z charakteru letošní volby: odpověď na otázku, jak svede hulvátský patricij se strašnou pověstí a podnikatel po čtyřech bankrotech úspěšně čelit prvotřídní profesionální političce, navíc jen s programem postaveným na opakování několika hesel a oprášení starorepublikánského přístupu.
Na Donalda Trumpa dopadly od první prezidentské debaty — kterou relativně jednoznačně prohrál — dva obří skandály. První, který je vážnější objektivně, odpálily asi před deseti dny newyorské Timesy, když na základě staré úřední dokumentace o Trumpově podnikatelské ztrátě v roce 1996 a známých faktech o jeho byznysu v dalších letech doložily, že prezidentský kandidát republikánské strany neplatil s největší pravděpodobností celých osmnáct let federální daň z příjmu.
Druhý čerstvější skandál má pak na svědomí Washington Post, přičemž věc působí aktuálně ve specifickém mediálně-politickém klimatu USA silněji než daňové odhalení: Post totiž zveřejnil nahrávku z roku 2005, na níž Trump ještě jako hvězda zábavního průmyslu chlapácky tlachá před televizní show s moderátorem-bavičem Billym Bushem o ženách a chlubí se, že je s velkým úspěchem na potkání líbá a ochmatává.
Ještě o víkendu to vypadalo, že Trump jako prezidentský kandidát skončil. Svým stylem kampaně si už dříve odradil sice neoblíbené, ale stále vlivné jestřábí křídlo Republikánské strany. Nyní to vypadalo, že přijde i o ultrakonzervativce, nebo alespoň o jejich manželky.
Clintonovou sice stihla vzápětí také určitá rána, protože server WikiLeaks publikoval výňatky z jejích starých projevů na několika bankéřských a burziánských konferencích, za něž inkasovala částky okolo dvou set tisíc dolarů za vystoupení; publikovaná část projevů ovšem neobsahovala nakonec nic, co by se o Clintonové už nevědělo — odhalilo se v zásadě jen to, že před zástupci velkých korporací horovala pro otevřený, globalizovaný a deregulovaný trh více, než činí před řadovými Američany aktuálně v kampani, a to, že nazvala tezi o vině bankéřů za krizi 2008 zjednodušením, přičemž požádala ty samé bankéře o pomoc s úpravou sytému tak, aby se podobná krize už neopakovala.
Hillary Clintonová tak měla před nedělí jasně navrch. Vše navíc ještě umocnilo, že Donald Trump se na dva dny téměř stáhl z vlastní kampaně.
Trumpův protiútok
Jak už vzpomenuto výše, Donald Trump v první prezidentské debatě, jež proběhla v atmosféře bez skandálů, prohrál. Všeobecně se tedy čekalo, že diskusně zběhlejší Clintonová se nyní chopí příležitosti a popsané skandály využije, aby potopila soupeře definitivně. Stal se však pravý opak. Byl to Trump, kdo přešel v debatě úspěšně do útoku.
Nebo golfovou hantýrkou, ke které má asi Trump blíž, mnohem důležitější, než jak si stojíš po poslední jamce prvního kola je, jak si stojíš po poslední jamce celého turnaje.
Vzpomeňme, že Trumpův volební štáb už několikrát předvedl, že se nebojí nečekaných a dobře načasovaných akcí. Třeba hned na začátku volební kampaně, kdy bylo ještě daleko od jakéhokoliv hlasování, a kdy všechny volební štáby ještě podle tradiční taktiky šetřily silami a penězi, přišli trumpovci s masivní a nečekanou aktivitou. Trump utrácel hromady a byl vidět úplně všude.................
A výsledek se dostavil -- při průzkumech bylo u lidí povědomí o republikánských kandidátech od začátku takovéto --- Trump a pak ti další.
A nikomu už se to nepovedlo zvrátit.
Takže by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby v poslední debatě Trump zářil.
Přesto oznamuji, že favorizuji H. Clintonovou. Každé americké volby prezidenta jsou prostě velká událost a velký byznys a kampaň probíhající z něčí strany systémem start - cíl je nuda, žádný "hollywood", a proto takto stěží představitelná.
Televizní debaty jsou důležité, ale jen relativně. Vzpomeňme našich krajských a senátních voleb, politici zajisté bojovali, ale boj to nebyl rovný.
Dnes u nás podle různých anket dost lidí fandí Trumpovi. Jsou mezi nimi možná i mnozí z těch, kteří nemohli přijít na jméno G. Bushovi Jr., snad právě proto, že byl proti Trumpovi výkvětem republikánů. Spousta z nás prostě fandí veřejnému padouchovi, chce, aby politika dostala "na zadek" a svět se tím změnil. Nelze se takto smýšlejícím až tak divit, protože jejich svět se přece už proměnil, tak proč se mají dívat na figury, které se nezměnily.
Přesto si myslím, že Američané nemusejí surfovat na různých revolučně vyhlížejících vlnách, ani na té zatím poslední, nýbrž budou snad hlasovat tak, jak se jim i v minulosti relativně osvědčilo a jak je to v jejich zemi za mnoho generací zažité.
Nezapomínejme, že účast u prezidentských voleb v USA se od 90. let pohybuje mezi 49 a 57 procenty.