První prezidentskou debatu v USA vyhrála Clintonová

Petr Jedlička

Donald Trump v první debatě amerických prezidentských kandidátů ve formátu jeden na jednoho nepropadl, byl však vyveden z obvyklé jistoty a zkušenost jeho soupeřky postupně převážila. Pro Clintonovou může jít o rozhodující okamžik.

Nebyl to stoprocentní triumf, ale výsledek je jednoznačný: první ze tří velkých debat hlavních prezidentských kandidátů v USA vyhrála Hillary Clintonová. Její soupeř Donald Trump zvládl velice dobře první třetinu devadesátiminutové diskuze. Tábor skalních příznivců Clintonové před debatou doufal, že prostořeký až hulvátský magnát, jenž hodně slibuje a kritizuje, ale málo vysvětluje jak konkrétně to všechno zařídit, nezvládne po tak dlouhou dobu střet jeden na jednoho.

Trump přitom vcelku obstál. Působil rozhodně, energicky a přesvědčivě jako vždy před tím — ovšem právě jen v první třetině. Ve druhé části nedokázal nejprve plně rozptýlit obavy, že své daňové přiznání dosud nezveřejnil, protože má co nekalého tajit, a poté začal postupně ztrácet.

Trump sice použil nakonec jeden silný řečnický protiúder — slib, že svoje daňová přiznání zveřejní, pokud Hillary Clintonová publikuje třiatřicet tisíc služebních mailů, jež jako ministryně zahraničí odeslala z osobního účtu —, učinil tak ale právě jen jednou. Pak se už pouze odvolával na vlekoucí se audit, což při rok a půl trvající předvolební kampani nepůsobilo přesvědčivě.

Trump byl při jarních primárkových debatách kritizován, že pojal diskuze jako divadelní představení. Clintonové bylo nejčastěji vytýkáno, že nepředává jasnou massage, hlavní sdělení. Foto NPR/CBS

Hillary Clintonová nedokázala pak ještě zcela odrazit Trumpovu kritiku, že podle přístupu, který ona reprezentuje, funguje vláda USA už třicet let, takže je pošetilé volit opět to stejné, pokud mají být řešeny problémy, jež přetrvávají. Jinak však zvládla všechny výměny, působila mnohem informovaněji a překvapivě i jistěji.

Nedá se říci, že by Trump v debatě v posledku propadl. S přibývající délkou diskuze však jeho útoky působily méně a méně drtivě a argumenty méně a méně přesvědčivě. I jeho nezvyklá gestikulace a popotahování v poslední části naznačovaly, jak moc si je nejistý.

Z věcného hlediska jinak vytýkal Trump Clintonové především slabost v přístupu k ISIS a Íránu, odtrženost od problémů běžných Američanů, důsledky obchodních politik, jež obhajuje, a nedostatek energie a vitality k výkonu prezidentské funkce. Clintonová zase kritizovala Trumpa zejména — vedle již zmíněných daní — za výzvy Rusku k ukradení a zveřejnění její korespondence, za tvrzení, že klimatická změna je hoax vytvořený Číňany, a za způsob, jakým se vyjadřuje, konkrétně za nazývání žen prasnicemi, čuňaty a fenami.

Kritika, důsledky a co bude dále

Účinek vítězství, respektive prohry, v první prezidentské debatě na konečný výsledek voleb je podle mnoha analytiků tradičně přeceňován. Řada kritiků si také stěžuje, že velké debaty organizují výhradně televizní korporace, které tak mohou potlačovat systému nepříjemné otázky a zvát do debat jen kandidáty hlavních stran, to jest establishmentu.

Letos však diskuzi sledovalo živě na sto milionů lidí, tedy zřejmě nejvíce v americké historii, a vzhledem k marketingové strategii Donalda Trumpa — který se snaží vystupovat jako neporazitelný všestranný šampión — může být její výsledek rozhodující.

Zajímavé bude teď sledovat účinek debaty na oblibu kandidátů ve swing státech, jejichž získání je v prezidentských volbách pro oba kandidáty klíčové — zvláště pak v Ohiu a na Floridě. Právě tam vedl před debatou v průzkumech mírně Trump.

Američany čekají ještě tři další debaty — za týden v úterý 4. října viceprezidentská, a 9. října, respektive 19. října, další dvě prezidentské. Volby samotné jsou pak plánovány na 8. listopadu.

Část pozorovatelů soudí, že Trump nakonec stejně zvítězí, jelikož ostrou a radikální kritikou osloví Američany, kteří nevěří ani demokratům, ani republikánům, a kteří jsou s poměry ve státě nespojeni natolik, že k prezidentským volbám v minulosti už ani nechodili. Pokud však budou volby probíhat dle podobných zákonitostí jako vždy od roku 1992, má dnes po první prezidentské debatě k vítězství blíže Hillary Clintonová.

Další informace:

FULL DEBATE: First Presidential Debate Donald Trump vs Hillary Clinton (9/26/16)

BBC News US election: Sparks fly in Clinton-Trump duel

BBC News US 2016 election debate: Your guide to 'the mother of all job interviews'

The Guardian Clinton v Trump: what we learned from the first presidential debate

The Guardian Clinton stays calm while Trump loses cool during first presidential debate

The Guardian Clinton shows strength over Trump in one of history's weirdest, wildest debates

The Washington Post Trump starts subdued, then his cool quickly melts

The Washington Post Winners and Losers from the 1st presidential debate

USPresidentialelEctionNews.com 2016 Presidential Debate Schedule

    Diskuse
    September 28, 2016 v 1.41
    Postřehy z druhého shlédnutí debaty
    Po druhém shlédnutí debaty a několika dalších povolebních analýz ještě několik postřehů a komentářů:

    1) Trump, ač na argumenty a dojem prohrál, zvládl po celou debatu lépe působit jako garant změny snažící se vytěžit pocit marnosti u mnoha posluchačů a navodit dojem, že „takto to opravdu už dál nejde“. Clintonová jmenovala řadu konkrétních politik, které chce nově prosazovat, dojem more of the same však rozptýlit nedokázala.

    2) Styl sebeprezentace, který Clintonová zvolila, potvrzuje dřívější předpovědi, že se pokusí o zisk všech voličů od sandersovské levice po bushovskou pravici. Většinu prostoru v jejích proslovech zabrala formulace konkrétních politik, které odpovídají přáním nejrůznějších voličských skupin. Ve zbytku času pak buď reagovala na Trumpa, nebo se snažila pomocí reprodukcí momentů z jejího předchozího života vyvolat dojem „vím, co je pro vás dobré, rozumím vám, byla jsem jednou z vás“.

    Na rozdíl od primárkovských debat s Breniem Sandersem nezdůrazňovala Clintonová tolik vlastní kompetentnost a schopnost prosadit věci. Naopak více odhalovala citlivost pro přežívající rasismus a jeho důsledky ve společnosti a více slibovala pokrokářské reformy.

    Zajímavé bylo, že chvílemi – a to zejména v první třetině – používala Clintonová stejnou intonaci, jakou se vyznačují proslovy prezidenta Obamy, když oslovuje zástupce demokratů a republikánů současně.

    3) Styl, který zvolil Trump, byl naopak téměř stejný jako v primárkových debatách. Trump stále cílí na nevyhranění a rozhořčené voliče. Část z nich chce přetáhnout liberáriánovi Garrymu Johnsonovi, část zelené Jill Steinové, část Berniemu Sandersovi a část chce přivést do volebních místností znovu po dlouhé době.

    Trump byl o krapet méně agresivní než na jaře, méně skákal do řeči a méně vulgárně soupeřku urážel. Po většinu času se soustředil na kritiku minulých politik demokratů i Bushe a také na kritiku současného stavu. Ze svého programu opakoval stále několik jednoduchých republikánských hesel jako snížení daní a právo a pořádek.

    Jeho ústřední teze jinak byly již naznačené ve výše uvedeném ranním textu: „Moje soupeřka nezvládla problémy současné Ameriky vyřešit za 30 let v politice, těžko to zvládne nyní“; „moje soupeřka je klasická politička, takže když mluví, zní to dobře, ale pak nekoná“, a „všechno dnes v USA je peklo a hrůza“, „do této hrůzy nás dovedli politikové jako je Hillary Clintonová“, a „za mnou je naopak vidět práce, jsem bohatý a veleúspěšný“.

    4) Trump velice dobře kritizoval důsledky mezinárodních obchodních smluv, jejichž advokáty manželé Clintonovi vždy byly. Obecnou kritiku přitom podkládal odkazy na problémy swing států jako Ohio, Pensylvánie nebo Michigan, jejichž voliče zvláště potřebuje. Sám ovšem neřekl, zda by již platné smlouvy úplně vypověděl, nebo se pokusil nějak doplnit. Konkrétně slíbil jen klasicky republikánsky zastavit únik peněz a pracovních míst do zahraničí snížením a odbouráváním regulací.

    5) Celá první debata působila trochu jako zahřívací, i když se oba kandidáti mnohokrát střetli. Zahraniční politika se řešila jen okrajově, témata jako klimatická změna jen v náznacích, a na stálá kontroverzní témata jako právo na potrat či LGBT práva vůbec nedošlo.

    Clintonová ani jednou neoznačila Trumpa za lháře, pouze odkazovala na svou stránku, kde prý lidé z její kampaně dávají na pravou míru Trumpovy výroky. Podle podebatních analýz posouvala i Clintonová v debatě několikrát realitu, Trump se však vyjadřoval manipulativně a nepravdivě mnohem častěji.

    6) Clintonová celkově působila velmi připraveně a místy až trochu našprtaně a chladně, v několika situacích si však z této formy pomohla žertem či bonmotem. Přestože se občas zaplétala do dílčích konkrétností a nevyjevila jednoznačně a srozumitelně, v čem bude její prezidentství znamenat změnu oproti Obamovu, podala velmi slušný výkon.

    Otázkou je ovšem, kolik jí takovýto klasicky zdatný výstup přivede nových voličů. Jak totiž trefně poznamenal jeden komentátor, Trump dokáže zapůsobit, i když se mýlí, klame či lže.

    7) Magnát opět velmi podmanivě opakoval několik svých typických sloganů o soustavném prohrávání dnešních USA, slabosti jejich lídrů a všeobecném rozvratu, a v kontrastu s tím o jeho kompetentnosti a odhodlání navrátit Americe velikost. Tyto slogany neříkají už dlouho nic nového, lidem se ale stále více vrývají do paměti a především – čím dál víc si jich toto poselství nespokojenosti spojuje právě a jedině s Donaldem Trumpem.