Po druhém shlédnutí debaty a několika dalších povolebních analýz ještě několik postřehů a komentářů:

1) Trump, ač na argumenty a dojem prohrál, zvládl po celou debatu lépe působit jako garant změny snažící se vytěžit pocit marnosti u mnoha posluchačů a navodit dojem, že „takto to opravdu už dál nejde“. Clintonová jmenovala řadu konkrétních politik, které chce nově prosazovat, dojem more of the same však rozptýlit nedokázala.

2) Styl sebeprezentace, který Clintonová zvolila, potvrzuje dřívější předpovědi, že se pokusí o zisk všech voličů od sandersovské levice po bushovskou pravici. Většinu prostoru v jejích proslovech zabrala formulace konkrétních politik, které odpovídají přáním nejrůznějších voličských skupin. Ve zbytku času pak buď reagovala na Trumpa, nebo se snažila pomocí reprodukcí momentů z jejího předchozího života vyvolat dojem „vím, co je pro vás dobré, rozumím vám, byla jsem jednou z vás“.

Na rozdíl od primárkovských debat s Breniem Sandersem nezdůrazňovala Clintonová tolik vlastní kompetentnost a schopnost prosadit věci. Naopak více odhalovala citlivost pro přežívající rasismus a jeho důsledky ve společnosti a více slibovala pokrokářské reformy.

Zajímavé bylo, že chvílemi – a to zejména v první třetině – používala Clintonová stejnou intonaci, jakou se vyznačují proslovy prezidenta Obamy, když oslovuje zástupce demokratů a republikánů současně.

3) Styl, který zvolil Trump, byl naopak téměř stejný jako v primárkových debatách. Trump stále cílí na nevyhranění a rozhořčené voliče. Část z nich chce přetáhnout liberáriánovi Garrymu Johnsonovi, část zelené Jill Steinové, část Berniemu Sandersovi a část chce přivést do volebních místností znovu po dlouhé době.

Trump byl o krapet méně agresivní než na jaře, méně skákal do řeči a méně vulgárně soupeřku urážel. Po většinu času se soustředil na kritiku minulých politik demokratů i Bushe a také na kritiku současného stavu. Ze svého programu opakoval stále několik jednoduchých republikánských hesel jako snížení daní a právo a pořádek.

Jeho ústřední teze jinak byly již naznačené ve výše uvedeném ranním textu: „Moje soupeřka nezvládla problémy současné Ameriky vyřešit za 30 let v politice, těžko to zvládne nyní“; „moje soupeřka je klasická politička, takže když mluví, zní to dobře, ale pak nekoná“, a „všechno dnes v USA je peklo a hrůza“, „do této hrůzy nás dovedli politikové jako je Hillary Clintonová“, a „za mnou je naopak vidět práce, jsem bohatý a veleúspěšný“.

4) Trump velice dobře kritizoval důsledky mezinárodních obchodních smluv, jejichž advokáty manželé Clintonovi vždy byly. Obecnou kritiku přitom podkládal odkazy na problémy swing států jako Ohio, Pensylvánie nebo Michigan, jejichž voliče zvláště potřebuje. Sám ovšem neřekl, zda by již platné smlouvy úplně vypověděl, nebo se pokusil nějak doplnit. Konkrétně slíbil jen klasicky republikánsky zastavit únik peněz a pracovních míst do zahraničí snížením a odbouráváním regulací.

5) Celá první debata působila trochu jako zahřívací, i když se oba kandidáti mnohokrát střetli. Zahraniční politika se řešila jen okrajově, témata jako klimatická změna jen v náznacích, a na stálá kontroverzní témata jako právo na potrat či LGBT práva vůbec nedošlo.

Clintonová ani jednou neoznačila Trumpa za lháře, pouze odkazovala na svou stránku, kde prý lidé z její kampaně dávají na pravou míru Trumpovy výroky. Podle podebatních analýz posouvala i Clintonová v debatě několikrát realitu, Trump se však vyjadřoval manipulativně a nepravdivě mnohem častěji.

6) Clintonová celkově působila velmi připraveně a místy až trochu našprtaně a chladně, v několika situacích si však z této formy pomohla žertem či bonmotem. Přestože se občas zaplétala do dílčích konkrétností a nevyjevila jednoznačně a srozumitelně, v čem bude její prezidentství znamenat změnu oproti Obamovu, podala velmi slušný výkon.

Otázkou je ovšem, kolik jí takovýto klasicky zdatný výstup přivede nových voličů. Jak totiž trefně poznamenal jeden komentátor, Trump dokáže zapůsobit, i když se mýlí, klame či lže.

7) Magnát opět velmi podmanivě opakoval několik svých typických sloganů o soustavném prohrávání dnešních USA, slabosti jejich lídrů a všeobecném rozvratu, a v kontrastu s tím o jeho kompetentnosti a odhodlání navrátit Americe velikost. Tyto slogany neříkají už dlouho nic nového, lidem se ale stále více vrývají do paměti a především – čím dál víc si jich toto poselství nespokojenosti spojuje právě a jedině s Donaldem Trumpem.