Spolupracovník DR v USA Štěpán Steiger přibližuje osobnost, životní příběh a myšlenky Jill Steinové — americké lékařky, aktivistky a političky, jíž si zvolila za svou prezidentskou kandidátku tamní Strana zelených.

Třebaže se v poslední době ozývají ve Spojených státech stále častěji hlasy, že je třeba třetí politické strany stejně mocné jako dvě, které se střídají u moci už půl druhého století — demokraté a republikáni —, žádná jiná se zatím takového postavení nedomohla. A o existenci jiných, drobných, se můžete dovědět buď jen z alternativních kanálů, sociálních sítí nebo vytrvalým pátráním — masmédia se o nich zmiňují pouze zřídka.

Není proto divu, že jedna z největších televizních sítí, CNBC, si teprve 10. srpna všimla, že o předchozím víkendu měla sjezd americká Strana zelených (Green Party), jež si na oné konferenci vybrala formálně vlastní kandidátku na prezidentku. Stala se jí lékařka Jill Steinová ze státu Massachusetts. Pozoruhodné je, že ji táž strana nominovala už i ve volbách předcházejících v roce 2012.

Jill Steinová se prezentuje jako lídryně, jež navazuje tam, kde skončil v červenci Bernie Sanders. Repro z televizního vysílání

Kdo je Jill Steinová

Steinová se narodila v Chicagu židovským rodičům 14. května 1950, ale dnes žije trval v Lexingtonu v Massachusetts. Absolvovala medicínu summa cum laude na Harvardu, kde po studiích na lékařské fakultě také přednášela. Zabývala se vztahy mezi zdravím obyvatel a kvalitou jejich prostředí a to ji přivedlo k veřejné angažovanosti. Poté, co od roku 1998 působila v bostonské pobočce Lékařů pro společenskou odpovědnost, se stala také spoluředitelkou Massachusettské koalice pro zdravou společnost — a veřejná činnost ji přiměla, aby se v roce 2005 vzdala nejprve svojí lékařské praxe a 2006 také výuky medicíny.

Stranickopoliticky se Steinová, jež byla nejprve demokratkou, zviditelnila podílem na kampani za přijetí zákona o „čistých“ volbách (v ČR bychom řekli „zákona proti stranické korupci“). Když však většinoví demokraté zákon zrušili, Steinová ze strany vystoupila a přešla do massachusettského uskupení Zelení-Duhoví. Za to pak v roce 2002 kandidovala na guvernérku státu.

Není bez zajímavosti, že z pěti guvernérských kandidátů, z nichž skončila Steinová třetí, byl guvernérem zvolen Mitt Romney, s nímž se po deseti letech znovu střetla: oba byli prezidentskými kandidáty, které porazil v roce 2012 Barack Obama.

Steinová se ještě pak v roce 2004 ucházela — rovněž neúspěšně — o křeslo ve Sněmovně reprezentantů, tedy o místo federální poslankyně. V roce 2006 kandidovala na ministryni v massachusettské vládě (pozice secretary of commonwealth), roku 2010 znovu na guvernérku a, jak už zmíněno, v roce 2012 poprvé na prezidentku. Mezitím uspěla místně: stala se dvakrát po sobě, v roce 2005 a roce 2009, členkou městské rady ve svém městě Lexingtonu.

Opakované neúspěšné kandidatury Steinové mohou vyvolávat dojem zatvrzelosti, jde však o víc: není to jenom prosazování utkvělých myšlenek, nýbrž úsilí, jak seznámit co největší počet spoluobčanů (potenciálních voličů) s idejemi, s nimiž se jinak sotva setkají. Většinou lze pouze takto vytvářet podhoubí příštího zdaru navzdory konzervativnímu establishmentu.

Prezidentské volby I a II

Když Jill Steinová oznámila poprvé v říjnu 2011, že bude za zelené kandidovat na prezidentku, uvedla v tematické řeči: „Všichni si uvědomujeme, že my, lid, se musíme ujmout úkolu, protože politické strany, jež slouží jednomu procentu těch nejvýše postavených, nevyřeší problémy, kterým neustále čelíme; ve Washingtonu potřebujeme lidi, kteří odmítnou dát se koupit lobbisty a pro něž změna není pouhé heslo.“

Kampani dala tehdy do štítu připomínku legendární minulosti: vyhlásila Zelený Nový úděl (Green New Deal), aby tak odkázala na období prezidenta F. D. Roosevelta, považované americkou levicí za historicky nejúspěšnější v překonávání hospodářských krizí. Steinová také předestřela, že vládní výdaje, které slíbila investovat, povedou k vytvoření pracovních míst pro 25 milionů lidí. Nakonec získala 469.509 hlasů (0,4 procenta všech odevzdaných — přitom ve třech státech dosáhla jedno procento).

V průběhu kampaně v roce 2012 také opakovaně prohlašovala, že nevidí žádné významné rozdíly mezi republikánem Romneym a demokratem Barackem Obamou. „Romney je vlk v rouše vlčím, Obama je vlk v rouše beránčím, ale oba mají v podstatě tutéž agendu.“ Tvrdila, že oba jsou „kandidáty Wall Streetu“, kteří požadují „pověření na další čtyři roky vlády korporací.“

Letošní volby zahájila Steinová — stejně jako všichni ostatní kandidáti — už vloni. Již 6. února 2015 oznámila ustavení „průzkumného výboru“ jako přípravu na zisk prezidentské nominace zelených. Formálně vyhlásila kandidaturu 22. června. Kampaň před zmiňovaným letošním nominačním sjezdem tedy vedla více než rok.

Sjezdem přijatý program — 73stránkový dokument — shrnul dle konečné verze textu požadavky „životně důležité pro každého z nás: podpořit mír proti válce, úctu k základním lidským a občanským právům, přechod k zelené energii, sociální spravedlnost proti neoliberální hrubosti a vládnutí, jež slouží stejnou mírou všem.“ O svém viceprezidentském kandidátovi a volebním partnerovi, jímž se stal Afroameričan Ajamu Baraka, Steinová řekla, že do kampaně „přináší celoživotní úsilí o rasovou a ekonomickou spravedlnost“.

Jill Steinová s Ajamem Barakou v jednom z nečetných televizních vystoupení. Repro z televizního vysílání

„Je mi ctí kandidovat na prezidentku v době bezpříkladné krize a nezadržitelné hybné síly transformační změny,“ vyznala sama kandidátka. Taková změna nepřijde od stran řízených penězi, „stran financovaných kořistnickými bankami, válečnými spekulanty a společnostmi, jež vlastní fosilní paliva.“ Jenom činnost občanských aktivistů může věci změnit.

Zahraniční politiku USA charakterizovala Steinová mimojiné takto: „Americká zahraniční politika se stala v podstatě strategií výrobců zbraní. Začali jsme s hrozbou terorismu. Teď je čas s ní skoncovat. Jedině naše kampaň (myšleno kampaň Strany zelených) tak učiní.“

A o svých rivalech z velkých stran Steinová prohlásila: „Hillary Clintonová je součást, nikoliv řešení (problému) Donalda Trumpa. To my jsme těmi, na něž jsme čekali.“

„Naše kampaň se plně angažuje v úsilí o politickou revoluci,“ uvedla Steinová ještě při přebírání nominace. „Vítáme šedesát procent Američanů, kteří chtějí zásadovou alternativu k demokratům a republikánům. Rádi pokračujeme i nadále jako „plán B“ ochranné sítě pro zrazené reformátory unavené omezovaným, těžkým zápasem uvnitř Demokratické strany, jenž se tak bolestně projevil na letošním sjezdu demokratů.“

Program Jill Steinové — program Strany zelených — je programem levicovým, přiznává i Socialist Worker, internetový deník Socialistické strany. Připouští ovšem současně, že hlasovat pro ni neznamená hlasovat pro toho, kdo vejde v listopadu do Bílého domu. Bude však poselstvím pro miliony Američanů, kteří touží po politické alternativě současného vládního duopolu a může být prvním krokem budoucí, účinnější výzvy.

    Diskuse
    August 22, 2016 v 18.47
    Jakou má podporu
    Patří se doplnit, že Jill Steinové přisuzují průzkumy podporu soustavně mezi dvěma a pěti procenty, což není mnoho -- v zásadě polovina podpory, jaké se těší třetí kandidát za Clintonovou a Trumpem, libertarián Garry Johnson. V některých státech ji ovšem Steinovou podporuje i sedm až osm procent voličů a vzhledem k volebnímu systému USA -- prezident se nevolí přímo pro celé USA, ale de facto většinově pro každý stát zvlášť, přičemž kdo získá více důležitých států, vyhraje i celkově -- musí s přáními jejích voličů oba favorité počítat.