Civilní, zkušený, pravicově starosvědský, neuchylující se líbivé razanci, respektive demagogii, ale stojící stále na svém, spíše v pozadí; nikdy ne hvězdně zářící, avšak pořád v kontaktu s favority. Takový dojem vyvolával v posledním půlroce John Kasich, stále soužící guvernér Ohia a aktuálně ovšem především jeden z uchazečů o republikánskou nominaci na prezidenta USA.

Kasich nevyhrál z pohledu znalců ani jednu z republikánských předvolebních diskuzí. Jeho preference nikdy nepřerostly podporu jeho hlavních soupeřů. Nyní v únoru ho ale nejprve doporučily vlivné newyorské Timesy republikánům jako nejvhodnějšího nominanta, a pak vynesl úspěch v primárkách v New Hampshire mezi nadějné uchazeče, kteří bojují o právo reprezentovat republikánský střed proti Donaldu Trumpovi — mezi Jeba Bushe a Marca Rubia.

V poslední — jihokarolínské — debatě přitom John Kasich svůj nový status potvrdil. Mohl by tedy právě guvernér Ohia zachránit republikány před trumpovskou blamáží?

Správně pozorovatelé upozorňují, že Kasichův úspěch v New Hampshire nebyl výsledkem nějakého náhlého prozření tamních Američanů, ale dlouhodobé a cílené kampaně v daném státě — Kasich se na tyto primárky měsíce připravoval, za inzerci v New Hampshire utratil dokonce více než Hillary Clintonová, Bernie Sanders i Donald Trump a podle znalců rovněž přizpůsoboval svoje výroky v debatách newhampshirskému vkusu.

Ovšem Kasichova podpora z řad protitrumpovské skupiny republikánů i stranických struktur narůstá a jeho image citlivého konzervativce a normálního chlápka od vedle, který má ale zároveň leccos za sebou a jenž se vyzná, může dle četných prognóz mobilizovat řadu stoupenců americké pravice, kteří se doposud primárek nezúčastnili.

John Kasich jako jeden z mála uchazečů o republikánskou prezidentskou nominaci nerozděluje, ale spojuje — nebo se tak alespoň snaží tvářit. Má za sebou dlouhou kariéru v zákonodárství, zkušenost v soukromém sektoru i léta, kdy byl jednou z tváří televize Fox; nyní navíc i výsledky práce v úřadu guvernéra.

A i když prozatím je pouze část analytiků přesvědčena, že se klasičtí republikánští kandidáti nakonec proti Trumpovi spojí a že právě Kasich se stane tím vyvoleným, jenž dostane pověření Trumpa porazit, je záhodno se o ohijského guvernéra zajímat. John Kasich by totiž měl v posledku relativně velkou šanci i proti oběma nadějím demokratů: Berniemu Sandersovi a Hillary Clintonové.

Životní příběh

Předně a především — ano, jsou pravdivé informace, že je dnes třiašedesátiletý John Richard Kasich z otcovy strany českého původu. Jeho předci se do Spojených států přistěhovali jako Kasíkovi. Rodina Kasichovy matky však pocházela z Chorvatska a sám politik o sobě mluvívá jako o „americkém Chorvatovi“. O otci vypráví spíše v souvislosti se svým sociálním původem — Kasich starší byl totiž celý život pošťák a na poště pracovala i paní Kasichová. Oba byli mimochodem členy Demokratické strany, ale o tom naopak Kasich dnes moc nemluví.

John Kasich sám projevil zájem o politiku navenek poprvé výrazně během studií na univerzitě v Ohiu, a to tak, že napsal tehdejšímu prezidentovi Richardu Nixonovi žádost o setkání. Nixon pak v prosinci 1970 žádosti vyhověl — zřejmě na přímluvu rektora univerzity, který list tehdy předal — a vzešlý rozhovor, naplánovaný původně na pěti minut, se nakonec protáhl pro svou údajnou zajímavost na čtyřnásobek.

John Kasich se stal po této epizodě lokálně známým a poté, co skončil studia jako bakalář politických věd, byl zvolen do ohiského státního senátu. Stalo se tak v jeho pouhých sedmadvaceti letech.

V ohijském senátu sloužil jedno období, a v roce 1982 kandidoval poprvé úspěšně na poslance celoamerického Kongresu. Uspěl, a stal se řadovým kongresmanem na celých dvanáct let. Ve Sněmovně reprezentantů USA se pak vypracovával postupně.

Celoamerickou proslulost si Kasich získal v roce 1994, kdy Kongres ovládali republikáni, a on byl jmenován předsedou rozpočtového výboru. V roce 1997 se významně podílel na přijetí zákona o vyrovnaném rozpočtu, což vedlo poprvé od roku 1969 k opuštění praxe federálních rozpočtových schodků — události, k níž dosud vzhlížejí fiskální konzervativci v obou hlavních stranách USA.

V roce 1999 se Kasich pokusil poprvé získat republikánskou nominaci na prezidenta USA. V televizi NBC tehdy řekl: „Mám rád humor, mám spoustu dobrých nápadů, mohu se pochlubit dobrými výsledky práce, a co je snad nejdůležitější, jsem trochu odlišný, trochu čerstvější než spousta dnešních politiků.“ A dodal ještě: „Je načase, aby naše generce vystoupila na pódium a Ameriku hodně změnila.“

Ovšem bez velkých peněz a tehdy ještě bez klíčové podpory z republikánského establishmentu neměla kampaň valného účinku. Ještě před prvními (iowskými) primárkami tehdy Kasich kandidaturu vzdal a v následujících měsících podporoval nominaci texaského guvernéra George W. Bushe, který, jak víme, vyhrál v roce 2000 nakonec i celkově.

Po neúspěšné kampani se Kasich dlouho do politiky nevrátil — stal se namísto toho jedním z šéfmanažerů banky Lehman Brothers a působil v ní až do jejího pádu v roce 2008. Dodnes se vedou spory, jaký podíl měl na investiční praxi, jež vedla ke slavnému krachu. Ve středním analytickém proudu se soudí, že spíše jen malou, neboť nepařil ke skupině lidí, která dělala ona osudová rozhodnutí; sám Kasich se ale touto etapou svého života v současnosti příliš nechlubí.

Mnohem více naproti tomu čerpá ze svého tehdejšího souběžného angažmá: byl moderátorem televizní stanice Fox v pořadu From the Heartland with John Kasich. Pořad byl vysílán v sobotu večer — na rozdíl od běžných programů nikoli ze sídla televize, nýbrž z Kasichova bydliště v městě Columbus ve státě Ohio, a to po celou dobu od roku 2001 až do roku 2007.

V květnu 2009 ohlásil Kasich kandidaturu na guvernéra státu Ohio a tehdy se mu podařilo získat i nominaci za republikánskou stranu. Porazil ve volbách v následujícím roce dosavadního guvernéra, demokrata Teda Stricklanda. Svůj volební úspěch opakoval i v roce 2014 a to měrou ještě výraznější: se šedesátí procenty hlasů proti třiatřiceti pro jeho protivníka. Kasichovu úsilí je připisován také ekonomický růst Ohia a pro některé skupiny obyvatel důležité snížení daně z příjmu. V těchto skutečnostech jsou zřejmě kořeny rozhodnutí kandidovat na prezidenta USA a i Kasich sám se v současné kampani na výsledky z Ohia odvolává.

Politické postoje

Jde-li o prezidentský program, prosazuje John Kasich v jeho zahraničněpolitické části umírněnější verzi pro-intervenční politiky. Tvrdí, že Spojené státy nemají hrát roli světového četníka, chtěl by však organizovat mohutnou intervenci proti samozvanému Islámskému sátu v Sýrii a Iráku, a to po vzoru první války v Perském zálivu — tedy pomocí velké koalice v čele s americkými jednotkami, ovšem i za přímé účasti evropských a spřízněných arabských armád.

Kasich má za to, že se USA nemají vměšovat do občanských válek; výjimkou jsou ale pro něj situace, kdy daný konflikt ohrožuje přímo Spojené státy. Takovým je dle Kasicha například právě aktuální v Sýrii, ale nejen kvůli Islámskému státu, ale i angažmá Ruska a Íránu. Kasich tvrdí, že ani s jednou z těchto zemí nemají USA uzavírat obamovské dohody, ale zadržovat je. A Bašár Asad musí dle Kasicha pryč.

Jinak je Kasich pro větší podporu evropských spojenců USA, zejména těch, co sousedí s Ruskem, a navzdory svému obecnému přesvědčení o nutnosti úspor zastává názor, že pro obranu má platit výjimka.

Od republikánů hlavního proudu se liší Kasich přesvědčením, že řízení operací bezpilotních letounů (dronů) má být transparentní, a proto má přejít z CIA na ministerstvo obrany. Také k otázce míry žádoucího sledování občanů USA se staví kompromisně — chce, aby stěžejní pravomoc rozhodovat o navýšení ostrahy měly vlády jednotlivých států, ne washingtonské úřady.

Dále je Kasich netypický mezi republikány tím, že projevuje otevřeně sociální cítění, a to jak skutky, tak slovy. V projevu, ve kterém oznamoval svůj úmysl kandidovat na prezidenta USA, například uvedl: „Je naším povoláním a naším posláním jako lidských bytostí, jako božích dětí pozvednout lidi ze stínů.“ Vytvářet pracovní místa „je naším nejvyšším morálním cílem“, uvedl potom dále.

John Kasich mluvil jako jediný z republikánů v podzimních debatách o předluženosti amerických studentů a více o vzdělání vůbec — nepočítáme-li tedy posměšky Marca Rubia vůči znalcům řecké filosofie a absolventům humanitních oborů obecně. Jako jeden z mála vystupuje též Kasich tolerantně vůči sňatkům osob stejného pohlaví a hájí program Medicaid, tedy poskytovaní zdravotního zajištění chudým, pro nějž ostatně přijal během vlády v Ohiu federální dotaci, čímžto se zprotivil stranické ortodoxii na druhou.

Neradno ale zároveň sociální vstřícnost Johna Kasicha nějak idealizovat. V ohijském školství například sice podporoval ze státního rozpočtu více školy v chudých oblastech, preferoval však v tomto soukromé školy, jimž navýšil příspěvek o sedmadvacet procent; státní školství v Ohiu dostalo za Kasicha naopak o 515 milionů dolarů méně než za předchozího guvernéra. A též Kasichův návrh konkurenční zdravotní reformy, jež měla zajit zdravotní pojištění všem Američanům, byl šit na míru komerčním pojišťovnám a zaměstnavatelům ještě více než slavná Obamova Obamacare.

Jako McCain?

V Johnu Kasichovi vstoupil do republikánského boje o nominaci politik jakoby ze staré školy 90. let — usedlý gentlemanský lídr schopný nadhledu i pochopení pro těžkosti obyčejných lidí. Svou snahou nekritizovat v každé větě Baracka Obamu a Hillary Clintonovou, snahou neútočit na konkurenty a naopak sklonem připomínat v každém druhém výstupu rozvláčně, co mu k tématu řekli tu jeho dcera, tu jeho holič v ulici, působil v podzimních republikánských debatách skutečně jako člověk z jiné epochy.

Zároveň má ovšem Kasich to, co je dnes jednou z hlavních společných výhod Donalda Trumpa a Bernieho Sanderse — vyvolává dojem upřímnosti a ne uměle příručkového řečnění a vystupování jako Jeb Bush, Marco Rubio či Hilary Clintonová.

Těžko říci, jak tomu doopravdy je. Z hlediska vnějšího dojmu ale působí John Kasich vskutku mimořádně autenticky: konzervativec, ale srdeční, věřící, avšak s pokorou, nikoliv okázale a pyšně jako Ted Cruz.

John Kasich připomíná trochu Johna McCaina z roku 2008, třebaže v zahraniční politice je mnohem umírněnější — připomeňme, že McCain prosazoval, aby americké síly zůstaly v Iráku, Afghánistánu a vůbec všude ve světě „tak dlouho, dokud to bude nutné, třeba i sto let“. S případným prezidentem Kasichem by se USA stočily spíše do kurzu, kam je sliboval vést v roce 2012 Mitt Romney, přestože úplně jiným stylem projevu.

V současné fázi amerických primárek platí především, že rozhodující okamžiky teprve přijdou. Guvernéra Johna Kasicha má ale určitě nyní význam bedlivě sledovat.