Přichází politická revoluce — Bernie for President. Takové heslo lze číst v záhlaví nové internetové stránky amerického nezávislého senátora Bernieho Sanderse. Snaders sám sebe označuje za socialistu. Letos 30. dubna však potvrdil, že se hodlá ucházet o kandidaturu na prezidenta Spojených států v rámci nominačního mechanismu Demokratické strany USA, a je tak oficiálně kandidátem demokratů — ne nejsilnějším, ale rozhodně jedním z nejzajímavějších.

Kandidáti se mimochodem v posledních týdnech množí: volby budou příští rok v listopadu, ale republikáni mají už deset svých politiků, kteří se o kandidaturu ucházejí, přičemž dalších šest v této straně o tom „uvažuje“. Demokraté měli dlouho pouze kandidáta jednoho — vlastně jednu kandidátku, a to Hillary Clintonovou —, teď přistoupili další: na přelomu května a června, kdy jsem měl rozepsán text o senátoru Sandersovi, oznámili svou kandidaturu za demokraty ještě bývalý guvernér státu Maryland Martin O´Malley a exguvernér Rhode Islandu Lincoln Chafee.

Žádný z přihlášených či „uvažujících“ se ovšem ani zdaleka nechystá vyjít s vůdčím heslem tak radikálním jako Sanders — senátor z Vermontu, to jest jednoho z nejmenších států Unie ležícího na severu východního pobřeží.

Politická dráha Bernarda („Bernieho“) Sanderse je přitom důkazem, že heslo pracující s motivem revoluce není jen pouhým sloganem do kampaně, nýbrž výrazem Sandersova přesvědčení, které zastává už od mládí.

Bernie Sanders se narodil 8. září 1941 v Brooklynu židovským rodičům. Jeho otec přišel do USA z Polska, matka byla rozená Newyorčanka. Po střední škole studoval nejprve na Brooklyn College psychologii, brzy však přešel na univerzitu v Chicagu. A už tam se projevily jeho politické názory: zúčastnil se hnutí za občanská práva, byl organizátorem Studentského nenásilného koordinačního výboru a byl též jedním z tisíců studentů, kteří přijeli autobusy do Washingtonu, aby se připojili k historickému Pochodu za práci a svobodu, v rámci nějž pronesl pastor Martin Luther King mladší 27. srpna 1963 svůj průlomový projev Sním o tom, že, I Have a Dream.

V roce 1964 ukončil Bernie Sanders vysokoškolská studia jako bakalář politických věd. Několik následujících měsíců strávil v izraelském kibucu; po návratu do USA se v roce 1968 definitivně usadil ve Vermontu. Pracoval jako tesař, filmař, spisovatel i vědecký pracovník. Do politiky vstoupil v roce 1971, když se stal členem strany Liberty Union Party zaměřené proti válce ve Vietnamu.

Hned v následujícím roce pak začal sérii neúspěšných volebních kandidatur: v letech 1972 a 1974 do Senátu, v letech 1972 a 1976 na guvernéra Vermontu. V roce 1974 přitom skončil třetí, o 4,1 procenta za vítězem.

V roce 1979 Sanders z Liberty Union Party vystoupil a dále pracoval jako spisovatel a ředitel neziskové American People's Historical Society. Tu musíme zaznamenat dvě výrazné charakteristické vlastnosti Bernieho Sanderse, jež se projevily ve všech jeho zmíněných i následujících angažmá: zřejmou vytrvalou bojovnost i navzdory neúspěchu a věrnost idejím, jež si osvojil a od nichž dodnes neustoupil.

Starostou a kongresmanem

V roce 1981, když Spojenými státy procházela vlna úspěchu Republikánské strany vrcholící volbou Ronalda Reagana za prezidenta, ucházel se Bernie Sanders na radu svého přítele, univerzitního profesora Richarda Sugermana, o úřad starosty Burlingtonu — největšího města Vermontu s 38 tisíci obyvateli. Podařilo se mu porazit šestinásobného starostu, demokrata Gordona Paquettea, a to rozdílem deseti hlasů.

Tento úspěch Sanders zopakoval postupně ještě třikrát, porážel demokratické i republikánské uchazeče a při své poslední kandidatuře v roce 1987 zvítězil nad kandidátem, jehož podporovali jak republikáni, tak demokraté. Poté se rozhodl, že počtvrté už kandidovat nebude, a začal nakrátko přednášet politologii na Kennedyho fakultě vládních studií Harvardovy univerzity.

Politiku však Sanders neopustil. V roce 1988 se republikánský člen Sněmovny reprezentantů Jim Jeffords rozhodl ucházet se o místo v Senátu, a odstoupil proto z poslaneckého volebního okrsku ve Vermontu. Volby do Sněmovny representantů v tomto volebním obvodu vyhrál zástupce guvernéra Peter Smith se 41 procenty hlasů. Sanders kandidující coby nezávislý se umístil jako druhý se 38 procenty.

O dva roky později kandidoval na toto místo Sanders znovu a porazil Smithe rozdílem 56 proti 40. Stal se tak prvním nezávislým členem Sněmovny reprezentantů po čtyřiceti letech. Každé další poslanecké volby pak vyhrával Sanders s výrazným rozdílem ve srovnání s protikandidáty.