Hillary nastupuje

Podle Štěpána Steigera jde Hillary Clintonová do nacházejících prezidentských voleb mnohem silnější, než se obecně soudívá. V další ze svých komentátorských pohlednic z USA přibližuje začátek, zázemí a styl její kampaně.

Když v neděli 12. tohoto měsíce rozeslal John Podesta, jenž vede kampaň Hillary Clintonové v soutěži o Bílý dům ve volbách 2016, sympatizantům video s prohlášením bývalé první dámy, že se stává kandidátkou na prezidentku Spojených států, byla už Hillary na tisíc mil dlouhé cestě ze svého domova v městě Chappaqua ve státě New York do státu Iowa.

Takové zahájení je ve Státech netradiční. Obvyklé je, že kandidát na tento úřad, a Hillary je mimochodem první ženou v historii USA, která se o něj uchází dokonce podruhé – zkoušela to už v roce 2008 proti Baracku Obamovi –, vyhlašuje svou účast v této soutěži před davem stoupenců/sympatizantů, aby mohl televizi poskytnout obraz prvního „úspěchu“.

Hillary Clintonová se ovšem rozhodla postavit celou svou kampaň tak trochu odlišně. Stylem sdělení ji přitom zakládá na představě služby obyčejnému Američanovi (Everyday American).

„Američané si vybojovali svou cestu z hospodářsky tvrdých časů,“ prohlásila Clintonová na svém dvouminutovém videu. „Paluba je však stále ještě vybavena ve prospěch těch, kdo jsou nahoře. Obyčejný Američan potřebuje zastánce a já chci být tímto zastáncem tak, abyste mohli dokázat více, než že jenom jakž takž vycházíte.“

Foto Mike Mozart, flickr.com

Iowu si Hillary vybrala ze dvou důvodů: jednak je tento stát prvním, kde se začátkem příštího roku odbudou první primárky, respektive volební shromáždění – čímž vlastní prezidentská kampaň teprve „oficiálně“ začne –, a jednak proto, že tu před šesti lety neuspěla. Tentokrát si tak chce lépe připravit půdu.

Bez konkurence?
Mezi demokraty nemá Hillary Clintonová stále vážného soupeře. Objevují se sice jména – mluví a píše se například o Joeu Bidenovi, současném viceprezidentovi, o senátoru Berniem Sandersovi, jediném členu Kongresu, který se otevřeně vyznává, že je socialista, což je termín, kterého žádný americký politik pro sebe v kladném smyslu slova smyslu nepoužije, o exguvernérovi státu Maryland Martinu O´Malleyovi, či případně o bývalém guvernérovi státu Rhode Island Lincolnovi Chafeem, což je mimochodem bývalý republikán.

Žádný z těchto politiků se však ke kandidatuře jasně nevyjádřil. Mluví pouze o úvahách, respektive záměrech.

„Levice“ Demokratické strany – chceme-li užít americké obdoby evropského termínu, v USA se hovoří o pokrokářích (progressives) – by si pak velice přála, aby kandidovala senátorka Elizabeth Warrenová, ta to však opakovaně odmítá. I ze třiašedesáti výzkumů veřejného mínění provedených dvanácti různými organizacemi tak dosud vyplývá, že bývalá první dáma Clintonová je ve své straně daleko před kýmkoliv jiným.

A srovnání s republikánskou konkurencí? Rivalů se zde nabízí hned několik a každý velmi rád poukazuje na průzkumy v těch státech, v nichž je nejoblíbenější právě on. Stále rozšířenějším společným heslem jich všech je ovšem Stop Hillary! A jak svědčí shromáždění devatenácti republikánských kandidátů – vyhlášených jakož i pouze uvažovaných – minulou sobotu v newhampshireském městě Nashua, obavy, že se právě Hillary může stát příští prezidentkou, prožívají i republikáni tentokrát silně.

Zaměření kampaně
Zatímco v roce 2007, když se poprvé ucházela o prezidentský úřad, měla Hillary Clintonová za hlavní témata kampaně v Iowě vzdělání, zahraniční politiku, zdravotnictví a energetiku a hovořila převážně k velkým shromážděním, tentokrát se snaží obracet k „důvěrnějšímu“ obecenstvu a tématům jemu bližším.

Například hned při prvním setkání v Monticellu, kde promlouvala ke studentům a učitelům, se snažila prokázat, že problémy státu zná: mluvila o snaze bývalého (zdejšího) senátora Toma Harkina pomáhat tělesně postiženým a o tom, že průměrné zadlužení studenta v tomto státě po absolvování vysokoškolského studia je 30 tisíc dolarů. Vyslovila se rovněž pro potřebu „budovat ekonomiku zítřka, ne včerejška“, pro posilování rodiny, změny nefunkční vlády a obranu země proti hrozbám.

I když je začínající prezidentská kampaň považována za nejnákladnější v dějinách USA (o tom ještě dále), hovořila právě Clintonová také o ústavním dodatku, jenž by zabránil používání „neodpovědných peněz“ ve financování volebních kampaní. Ironicky s tímto návrhem kontrastuje skutečnost, že její štáb neplánuje požádat skupiny v Demokratické straně, jež se chystají shromáždit stamiliony dolarů na podporu volební kampaně, aby ve svých snahách ustaly.

Výhledy – a nejistoty
Jak již naznačeno, Hillary Clintonová vstoupila do prezidentské kampaně s výraznějšími vyhlídkami na vítězství než většina jejích předchůdců. Této skutečnosti si všiml každý, kdo se o její kandidaturu zajímal; není tedy divu, že je všeobecně označována za kandidátku doslova nevyhnutelnou.

Má se za to, že vyhrála takzvané neviditelné primárky – soutěž „za zavřenými dveřmi“ o podporu stranických elit, jež často o nominaci rozhoduje předem. I tím se vysvětluje, že ve své straně nemá vážného protihráče – ve srovnání s rokem 2008, kdy s ní soutěžili na vážno Barack Obama a John Edwards. Současní případní protivníci nemají ani její finanční zdroje ani odpovídající postavení.

Ovšem Hillary má i slabé stránky. O jedné – kterou hned na počátku kampaně usiluje vymazat – jsme se již zmínili: postavení političky, která už dávno neví, co je „obyčejný život“. Namítá se například, že jako příslušnice elity používá (používala) na svých cestách letadlo prezidentovo nebo business class, její záloha na poslední knihu Těžké rozhodování (Hard Choices) představovala sedmimístnou cifru a za mluvené projevy obvykle inkasovala 200 tisíc dolarů. Také proto, aby tento obraz o sobě pozměnila, začíná kampaň „blíže lidem“.

A existují i námitky ještě závažnějšího druhu: Hillary má dlouho pověst jestřába, jenž se přátelí s Wall Streetem. V jednom ze dvou projevů na půdě banky Goldman Sachs – jedné z nejdůležitějších na Wall Streetu –, jenž jí mimochodem vynesl 400 tisíc dolarů (a nebyl zveřejněn), kritizovala údajně politiky, kteří napadají WS, jako „neproduktivní“ a „pošetilé“.

Ochránci životního prostředí zaznamenali zprávu, že v přednášce pro Organizaci biotechnologického průmyslu chválila Clintonová geneticky modifikované organismy v potravinách a podporovala snížení korporátních daní. Jako manažera kampaně v Iowě vybral Ready for Hillary, její „politický akční výbor“ (PAC) – což je v USA jeden ze způsobů, jak legálně sbírat finance na podporu politiků a jejich kampaní –, lobbistu chemické korporace Monsanto.

Pozoruhodný je pak též kandidátčin postoj vůči Izraeli: je tak jako její manžel důsledným obhájcem izraelské politiky, a to i politiky vůči Palestině. Na „levém“ křídle demokratů si navíc všimli, že výroky Hillary o vnitrostátním (neústavním) špehování jsou dvojznačné: odmítla se vyjádřit, jak by se v tomto ohledu zachovala, pokud by byla zvolena. Jako senátorka hlasovala v roce 2001 pro sporný Vlastenecký zákon (Patriot Act), který podstatně rozšiřoval vládní pravomoci, pokud jde o sledování občanů uvnitř USA – a hlasovala i pro jeho obnovení v roce 2006.

Samozřejmě pak podporovala invazi do Iráku, což později to označila za chybu.

Co když ...
Velké šance na vítězství v tomto okamžiku jsou ovšem pouze šancemi – Hillary si je toho plně vědoma a nehodlá ve svém úsilí polevit. Poučení si vzala i z osobní zkušenosti – manžele Clintonovy provázely léta skandály – nejčerstvější pro Hillary je otázka, proč používala jako ministryně zahraničí soukromý internetový server namísto předepsaného úředního –, což jim však nepřekáželo dosáhnout dalších úspěchů.

Přes slibné výchozí postavení nepovažujme výsledek za předem daný – osmnáct měsíců je dlouhá doba. Hodně bude záležet na celostátním vývoji.

Kampaň v roce 2016, nejspíše opět nejdelší a nejnákladnější v historii USA, může mít také ne zcela překvapivý výsledek v tom, že poté, co získali většinu v obou komorách Kongresu, vyhrají republikáni i ve volbě prezidenta. To by znamenalo, že v prvních sto dnech se zbaví všeho, čeho dosáhli Obama a z části i Clinton. Přes rozporuplná hodnocení obou prezidentů by se to v mých (a nejen v mých) rovnalo takřka katastrofě.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 24.Dubna 2015, 13:55:30

Manžele Clintonovy sice provázely léta skandály, ale na popularitě jim to asi moc neubírá.
Před dvěma lety hrály ve finále tenisového turnaje U.S. Open Serena Williamsová a Victoria Azarenková, když v přestávce mezi gemy našla kamera v hledišti centrkurtu ve Flushing Meadows ex-prezidenta Billa Clintona a jeho obraz běžel na obřích obrazovkách nad tribunami kurtu. Všech 20 tisíc diváků povstalo a začalo tleskat - to dosvědčuji.
Hillary nenechá lidi chladnými, je jasná jednička demokratů, je silná.........

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.