Za řečmi Donalda Trumpa je více, než se zdá
Petr JedličkaNezvyklá podpora, které se navzdory sprosté mluvě a četným aférám těší chvástavý magnát usilující o republikánskou nominaci na prezidenta, odhaluje, že znechucení tradiční politikou prostoupilo už i USA.
Když zde přibližoval zhruba před měsícem František Kalenda aféru kolem protimexických výroků Donalda Trumpa, měla část komentátorů za to, že jde o přechodnou záležitost. Známý americký magnát a bulvární celebrita se vždy prezentoval jako rázný člověk; hodně narcis a v mnohém tlučhuba, hlavně však veleúspěšný podnikatel a manažer, od něhož se razance tak nějak očekává.
Teď ale, když se Trump rozhodl kandidovat na prezidenta USA, se stal z businessmana politik. A politikové v USA si musejí dávat pozor na ústa. Předpokládalo se tedy, že magnát-kandidát svůj styl upraví. Nastal — nicméně — pravý opak: Donald Trump ještě přitvrdil.
Poslední z řady typických trumpovských výroků, ve kterých se mísí showmanská provokativnost a boháčská nadřazenost s lidovostí svého druhu a obyčejnou sprostotou, pronesl dotyčný v reakci na konfrontační dotaz moderátorky první debaty republikánských prezidentských kandidátů Megyn Kellyové, když pro CNN hodnotil po debatě styl, jakým Kellyová otázku formulovala.
Trump řekl doslova: „You know, you could see there was blood coming out of her eyes, blood coming out of her wherever,” což lze přeložit nejlépe volně asi jako: „Byla zjevně nakvašená, zjevně měla ty svoje... však víte“.
Skandálnost Trumpových prohlášení ovšem není pro středoevropského pozorovatelé zase tak důležitá o sobě — v USA ji ostatně tepe už celý mainstreamový tisk a odsuzují skoro všichni politikové, včetně republikánských.
Podstatnější je, co taková slova říkají o atmosféře před nastávajícími prezidentskými volbami a dnešních Spojených státech vůbec — atmosféře, jež bude určovat profil příštího amerického prezidenta. Donald Trump totiž v průzkumech mezi registrovanými voliči republikánů navzdory aktuální mediální smršti stále vede.
Trump není sám
Když musí, reaguje Donlad Trump na kritiky, kteří mu vyčítají jeho chvástavě populistickou hubatost nebo přezíravost, v zásadě pěti způsoby.
Za prvé, argumentem „USA mají dnes vážné problémy, které je třeba rychle řešit, ne se zabývat nějakou politickou korektností“ (Takto odpověděl Trump mimochodem právě na inkriminovanou otázku Kellyové, zda mu přijde vhodné, aby eventuální budoucí prezident nazýval ženy, které nemá rád, veřejně prasnicemi, fenami, čuňaty a nechutnými zvířaty).
Dále používá Trump tvrzení, že jen opakuje, co to mu řekli lidé, kteří se příslušným problémem přímo zabývají nebo jím trpí. (Zde šlo konkrétně třeba o výrok, že mexická vláda posílá za americkou hranici schválně pasáky, dealery drog a další kriminální živly, jenž má Trump údajně podložen názory pohraničníků).
Za třetí se Trump bránívá argumentem, že je businessmanem zvyklým problémy řešit, nikoliv o nich básnit krasomluvou, a že si mají lidé raději všímat výsledků jeho práce zrcadlících se v jeho bohatství (jehož rozměry se mimochodem soustavně chlubí).
Za čtvrté si pak Trump pomáhá útokem z obrany, totiž výpadem, že tu nebo onu námitku proti jeho řečem vznášejí právě ti, kteří daný problém zavinili a teď nemají nic jiného na práci, než vést proti němu štvavou kampaň. A konečně za páté magnát uvádí, že by se bez jeho hubatosti o daném problému vůbec nemluvilo, tedy že „pouze otevírá debatu“.
Pokud čtenáři popsané argumenty něco připomínají, nejde o náhodu. Také Spojené státy už mají své znechucené tradičními stranami, voliče toužící po trochu lidovějším glosátorovi s bonmoty či po manažerovy s pádnou rukou, který dá věci do pořádku. A Trump to rozhodně necítí sám.
Zatímco v minulých republikánských primárkách (demokraté nominovali v roce 2012 automaticky znovu Obamu) reprezentovali americké rozhořčené z části druhořadí lidoví ultrakonzervativci jako Michelle Bachmanová či Rick Santorum a z části libertariáni Rona Paula — jediným businessmanem-spasitelem byl tehdy Herman Cain z menšího řetězce Godfather's Pizza, který však záhy ukončil kampaň kvůli obviněním ze sexuálního obtěžování —, letos je situace pestřejší.
Vůbec první se do nominačního boje přihlásil texaský senátor Ted Cruz s image nejkonzervativnějšího konzervativce, kritika všeho obamovského i republikánského vedení, který je navíc obdařen hlasem jako zvon. Následoval syn Rona Paula Rand Paul, který zastupuje v Senátu Kentucky a vystupuje v mnohém ještě pravicověji než jeho legendárně svérázný otec, který chtěl po nástupu do Bílého domu zrušit pět ministerstev.
Přímo s přístupem řídit stát jako firmu se do letošních primárek přihlásila Carly Fiorinová, která řídila kromě jiného i korporaci Hewlett Packard, a o prezidentskou nominaci usiluje také Scott Walker, guvernér Wisconsinu a černý kůň architektů Tea Party bratrů Kochových, který dokázal ve svém státě de facto zlikvidovat odbory a ještě ustát odvolávací volby.
Lidoví ultrakonzervativci přitom mají své specifické zástupce opět — baptistického expastora a arkansaského exguvernéra Mika Huckabeeho, který požadoval smrt pro Juliana Assange za to, že zveřejnil depeše z amerických ambasád, proslulého chirurga Bena Carsona, jenž staví na roveň homosexuály a zoofily, a opět Ricka Santoruma, který zkouší kandidaturu podruhé.
Donald Trump zahájil kampaň později než uvedení politikové, a musel se tedy jasně a jednoznačně vymezit. Zvolil si polohu znechuceného netrpělivého podnikatele, kterého zklamali dosavadní politikové, již si platil (rozuměj: ti, co se ucházejí o nominaci spolu s Trumpem), a který nemá čas na řečičky, ale chce výsledek.
Právě takto znají Trumpa Američané z jeho reality show Apprentice, a tak vše působí autenticky a upřímně. Otázkou zůstává, zda se vztah Američanů ke kariérním politikům zhoršil už natolik, že daná figura vystačí Trumpovi až do primárek, které proběhnou příští rok na jaře.
Může vyhrát?
Expertních výkladů, jak bude Trump postupovat dále, je celá řada. Jedna část pozorovatelů se domnívá, že Trump provokuje schválně teď zpočátku debatní sezóny více, aby zaujal a mohl později přejít k věcnější argumentaci. Jiní mají za to, že vsadil na styl, o němž má zjištěno, že současné náladě v USA naprosto vyhovuje a že se jej přidrží.
Další část pozorovatelů se domnívá, že si v současnosti buduje pozici pro drtivý nástup do horké kampaně, a čtvrtá skupina je zase toho názoru, že chce nejprve rozvrátit republikánskou přípravu, aby následně nastoupil do voleb jako nezávislý.
Objevují se pak i další výklady, obvykle různé kombinace řečených názorů s dílčími poukazy na Trupovu osobnost či obchodní strategie. Téměř žádný expertní výklad však dnes už nerazí tezi, že je vše prostě a jenom projevem Trumpovy politické nezkušenosti či namyšlenosti; že magnát s reakcemi nekalkuluje.
Jistě ne každý ohlas, ne každá reakce médií je Donaldu Trumpovi po chuti. Docela rozšířený je i názor, že magnát míru přijatelné provokativnosti neodhadne a v posledku ji překročí. Faktem je ale, že Trumpovo jméno nezmizelo z titulků v USA již dobrých šest týdnů. A že, jak už řečeno, v průzkumech u republikánů Trump stále vede.
Bude zajímavé sledovat, jak budou bojovat s Trumpovým stylem ostatní republikánští uchazeči — zda ignorací, konfrontací, polemikou, anebo penězi; možná mu vyjdou naopak vstříc. Již nyní je ale zřejmé, že za Trumpovými řečmi je více, než se zdá.
Až bude jasnější v jaké míře, pak bude možné i odpovědně říci, zda by přeci jen nemohl Donald Trump zvítězit i v celkové volbě příštího prezidenta USA. Zatím se to zdá s přihlédnutím k americkým politicko-kulturním zvyklostem nemožné. Avšak i Spojené státy se mění. A upřímně: kdo by například po debaklu Babišova ANO ve volbách 2012 předpokládal, že hnutí do dvou let zdecimuje celou českou pravici.
Další informace:
Reuters Exclusive: Trump's Republican support holds strong post-debate - Reuters/Ipsos poll
BBC News Republican 2016 debate: Who were the winners and losers?
BBC News Donald Trump: Is time up for his 2016 campaign for Republican candidacy?
The Guardian Donald Trump’s ‘sexist’ attack on TV debate presenter sparks outrage
The Guardian Forget Donald Trump — Megyn Kelly won the Republican debate
The Washington Post Donald Trump struggles to turn political fling into a durable campaign
The Nation What Would the GOP Do Without Donald Trump?
The Observer The Observer view on Donald Trump
The New York Times Rivals Jab at Donald Trump as Republican Debate Becomes Testy
The New York Times Which Presidential Candidates Are Winning the Money Race
http://www.bbc.com/news/world-us-canada-33856650
Je to zajímavé.
Těžko předvídat, jak bude Trump postupovat dále, nicméně první etapa mu zřejmě dala to, co od ní očekával -- v USA teď není nikdo, kdo by nevěděl, že Trump kandiduje na prezidenta a myslí to vážně.
Co asi lze předvídat líp je, jaká bude reakce demokratů nebo konkrétněji třeba Hilary Clintonové. Bude dělat všechno pro to, aby Trump nakonec kandidoval jako nezávislý a republikáni postavili ještě někoho jiného.
Určitě se ho někdy v budoucnosti pokusí vyprovokovat k útoku na své ženství a rozhodně nebude šetřit kritikou jeho předchozích sexistických výroků --- a vsadím se, že ta kritika, ač bude primárně směřovat na Trumpa, bude mít i velice významý proud směřovaný na další republikány ve smyslu "to opravdu dovolíte, aby bylo vašim kandidátem tohle prase?".
No, jestli se tihle dva střetnou v rozhodující volbě, bude to opravdu střet dvou světů. Trump se svým "nekecám krasodušné plky, makám" a Clintonová, coby představitelka nejestablišovatějšího politického establišmentu, jaký si lze vůbec představit. Bývalá ministrině zahraničí a manželka bývalého, dnes nesmírně populárního prezidenta.
Oni budou určitě dobří všichni, ale jsou mezi nimi i mimořádní řečníci??
Třeba Clintonová vypadá silnější než minule. Ale to neznamená, že už to má v rámci demokratů v kapse. Ten, kdo ji případně porazí ovšem bude muset být mimo jiné rétoricky na výši (minimálně jako Obama).
Je mezi vyzivateli Clintonové někdo takový???
A taky by u všech kandidátů možná bylo dobré zmínit jejich ekonomické zázemí a kolik budou schopni dát do kampaně.
Dík.