O Washington se bojuje i v Praze
Radovan BartošekPřestože na výsledek amerických voleb nemá většina obyvatel České republiky pražádný vliv, mnoho z nich zuřivě vyjadřuje svou podporu kandidátům a obviňuje fanoušky konkurenta. Alespoň zlehka se totiž chceme dotknout pohybu dějin.
Volby prezidenta Spojených států vypadaly před měsícem jako vcelku nudná fraška, při které rozdrtí kandidátka Demokratické strany Hillary Clinton jurodivého křiklouna Trumpa rozdílem nejméně deseti procent. Liberální část amerických médií přinášela každý den zprávy o stupňující se panice republikánského vedení, rozpadající se kampani samotného Trumpa i strmě klesajících preferencích. Amerika se už už natahovala po vyrovnání historické genderové křivdy.
Jenže teď to vypadá, že se Bill prvním gentlemanem dost možná nestane. Jako příslovečné loňské sněhy roztál v zářijových vedrech i pohodlný náskok v preferencích a Trump se dotáhl. Co víc, v některých „swing states“ vede. Politologové si nad tím lámou hlavu a liberálům tuhnou rysy.
Prezident Trump si začíná psát inaugurační projev. Co všechno v něm zazní, nevíme. Přesto si dovolím odhadnout několik zásadních momentů, na které by budoucí nejmocnější muž planety neměl zapomenout.
Kdyby ale místo Hillary kandidovala Monika Lewinská, asi bych volil ji. Ona už přece jenom má z toho prezidentského úřadu nějaké zkušenosti.
To vědí malí reakcionáři a virtuální paliči, a proto plédují pro Trumpa.
Pak ale přišel šílený George, šílený Vladimír a šílený Václav II. - zvaný chilský Peroutka (ten gentleman, co sbírá psací potřeby) a nastalo depresívní 3. tisíciletí.
Jsem trochu sentimentální: já volím Moniku Lewinskou!